Plavba po Nilu

Slunce se uz davno odebralo ke spanku do rise mrtvych, sveta tam, na druhe strane reky a z pride se k nam linula libezna vune vecere, kterou pro nas chystal kapitan Tarik a jeho pomocnik Salehm. A prave jejich felucca se pro nas a nekolik dni stala prechodnym domovem…
(David Zeman, 4.červenec 2001)

Ceksl... Cksla...

...a ze pry se Ceskoslovensko rozpadlo.
Byla jasna noc, uplnek. Na nocni hladine se kolebala jen nase felucca a z dalky se ozyvala selest nocnich dravcu. Daleko za nami pak bylo slyset jeste vystrazne houkani parniku jez upozornovala opozdile rybare brouzdajici poklidne setmelym Nilem.
plavba po Nilu Slunce se uz davno odebralo ke spanku do rise mrtvych, sveta tam, na druhe strane reky a z pride se k nam linula libezna vune vecere, kterou pro nas chystal kapitan Tarik a jeho pomocnik Salehm. A prave jejich felucca se pro nas a nekolik dni stala prechodnym domovem. Strojem casu, ktery nas vytrhl ze sveta mobilnich telefonu a motorovych clunu. Ta kocabka byla pohanena jen zavany vetru a kormidlovani na vlnach projizdejicich "turistickych" parniku, bylo zhola nemozne. Civilizace se stala tabu a mluvit o hygiene, kdyz jsme potrebu vykonavali v palmovych hajich na brezich Nilu se snad ani neda.
Jsou to jiz dve noci, co jsme opustili Alasku Egypta, nubijskou bastu, Aswan. Poklidne, hrde mestecko na okraji Nasirovy prehrady. Az v Aswanu, meste bez otravnych prodavacu sosek na kazdem rohu a zebrajicich deti o baksis si clovek uvedomuje atmosferu stareho Egypta. Na trznici, pri nocnich prochazkach podel Nilu, Elefantine ostrove ci v chramu Philaa.
A potom... ten nepopsatelny pocit svobody, kdyz se vase lodka odrazi od brehu, s predstavou nekolika denni plavby vstric mestu mrtvych i zivych - Luxoru. Vzdyt tak jako ted ja se pred tisici lety plavili kazdodenne zidovsti otroci s kamennymi kvadry na stavbu pyramid a chramu. Staveb, ktere dodnes uchvacuji vedce, stavitele i cestovatele. Stavby, ktere jsu tu po tisicileti.
chrám A prave v jedne z takovych pamatek byla nase prvni opravdova zastavka. KOM-O-MBO, do velikosti ne rozlehly komplex, zato netknut se tu majestatne tycici, jak strazni pevnost nad silnici starovekeho Egypta, Nilem. Za zminku stoji uz jen diky dochovalym nastenym hyeroglifum a vyjevum ze zivota, jehoz soucati byl neodmyslitelne lov a obetovani bozstvu.

Czechia...Czekslak...

Kratka plaz u niz jsme pristali uz za tmy, a ktera byla nasi druhou zastavkou (nepocitam-li ty zachodove) byla poseta jemnym zlutavym piskem a v dali jsme rozeznavali nekolik palem bananovniku a stebla rakosu. Kdo vi jak hluboke maji koreny a kolik vody uz uplynulo od doby, co tu rostou...?
Vydat se vsak patrat po dalsich zajimavostech ci snad Robinsonech tohoto ostruvku nam nedovolil strach z nocnich nastrah neznameho mista.
A tady se to stalo! Byla uz hluboka noc, pred nami na zemi uz jen zhave uhliky z hranice, na nichz se nekdo marne pokousel uvarit posledni salek prave arabske kavy.

Czechoslovakia - povedlo se !

Nas kapitan Tarik jeste bubnoval nubijske melodie, kdyz me z nenadani zalil pocit hrdosti a uznani, ke svym predkum.
Sedel jsem na brehu Nilu, tisice kilometru od domova a v tu chvili jakoby se zastavil cas. V te chvili se totiz podarilo nejakemu Joeovi z Miami naucit jisteho nubijskeho Salehma, otce sedmi deti, jak vyslovovat Czechoslovakia. A co po tom, ze jsme se pred lety jiz rozpadly...
V tu chvili jsem byl hrdy na svoji vlast, masaryky, zatopky, Komenske...v tu chvili jsem byl hrdy na to, ze jsem Cech.