Tři měsíce v Jižní Americe (část desátá)
(Jindra Krous, 25.březen 1999)
Město svatého Pavla
-
Legionář pan Dostál s chotí
před svým domkem.
|
Město bylo založeno portugalskými jezuity v roce
1554 na místě indiánské osady Pira-titing " místo, kde se suší ryby ".
Na památku, že první mše ve zdejším chrámu byla sloužena na svátek apoštola
sv. Pavla bylo pojmenováno Sao Paulo. Dnes má toto hlavní město stejnojmenného
brazilského státu a zároveň největší město jižní polokoule přes dvacet
miliónů obyvatel. Na centrální autobusové nádraží jsem přijel za soumraku.
Množství lidí, tlačenice. Snažil jsem se dovolat na číslo, které jsem dostal
od Olgy. Říkala, jsou to moji dobří přátelé. Poradí ti slušný a levný hotel
nebo u nich můžeš přespat. V Sao Paulu jsem se zdržel několik dní. Prohlédl
jsem si universitní městečko, Down Town s mrakodrapy, občas se jen tak
toulal ulicemi čtvrti Moema, kde jsem bydlel. Většinu času se mi věnoval
Olgy kamarád Marcus, student historie saopaulské státní university. Navštívil
jsem také přítele Mária, redaktora a hudebníka. Známe se už od mé první
cesty do Brazílie, kdy jsme spolu pobývali pár dnů v pralesích kolem Manausu.
Jeho ženě Flávii, krásné černošce s indiánskými předky, se zrovna před
pár dny narodila kouzelná holčička, a tak jsme to dlouho do noci oslavovali
po sao paulských barech. Měli jsme si mnoho co říct. Vždyť jsme se neviděli
tři roky. Mário mě také seznámil se zpěvačkou a kytaristkou Helenou Meirelles.
Helena je velmi populární nejen v Brazílii, kde se v roce 1924 na fazendě
Jararaca narodila, ale v celé jižní Americe. Od mládí až do svých padesáti
let prala gaučům na této farmě prádlo a pomáhala v domě. Pak se v ní cosi
vzbouřilo. Vzala kytaru, naučila se hrát a začala zpívat příběhy, které
od malička na farmě slýchávala nebo ty, které sama zažila. V krátkém čase
se proslavila v celém Mato Grossu a posléze celé Brazílii. Dnes o ní vycházejí
kladné kritiky všude v Americe včetně Spojených států. Byla moc fain a
slíbila, že určitě někdy zavítá se svou folk-country kytarou i k nám. Před
odjezdem ze Sao Paula jsem přijal pozvání českého emigranta pana Jaroslava
Dostála. Během války emigroval do Británie a bojoval proti fašistům. Po
návratu do vlasti, na kterou se moc těšil, se ale brzy dočkal vítězství
komunistů a musel znovu do emigrace. Usadil se v Brazílii a žije zde v
pěkném domku asi šedesát kilometrů od Sao Paula dodnes. Tato oblast je
zajímavá velmi silnou japonskou menšinou. Ta vůbec v celém státě Sao Paulo
patří k nejpočetnějším japonským komunitám na světě.
|
Jaroslav si vzal dceru německých emigrantů, kteří se sem spolu s Italy
stěhovali hlavně v druhé polovině minulého století, kdy stát Sao Paulo
byl ještě skutečnou divočinou. Povídali jsme si dlouhé hodiny, já vyprávěl,
jaké je to po pádu komunismu u nás a pan Dostál zase o životě Čechů v Brazílii.
Pak jsme se museli rozloučit. Večer mi ze Sao Paula odjíždí autobus směr
Rio. Do odletu zbývají tři dny. Nashledanou pane Dostál, mějte se tu dobře.
Město karnevalů
Do Rio de Janeira přijíždím už potřetí. Mým snem vždy bylo jeden dlouhý
den lenošit a koupat se na Copacabaně. Jedné z nejznámějších zdejších pláží.
Ale jak tak koukám na oblohu, ani napotřetí se mi to nesplní. Na nebi se
honí mraky a teploměr na křižovatce ukazuje 19 stupňů. Místo snědých brazilek
oděných do sexi plavek a pohupujících se po pláži v rytmu samby mě Rio
vítá zimou. Na nádraží už čekal Alexandro, u něho jsem měl strávit poslední
dva dny svého jihoamerického putování. Naposledy jsem jeho rodinu navštívil
na den otců. Svátek v Brazílii velmi oblíbený. Sejde se celá rodina a otcové
přijímají dary, jí se znamenité brazilské jídlo. Pokud byste to někdy chtěli
zkusit, tak vždy druhou srpnovou neděli. Poslední večer jsem zůstal s Alexandrovými
přáteli ve čtvrti Botafogo, přímo pod Kristem. Pila se kašasa a ve vzduchu
voněla maconja Poslední den jsem nákupoval dárky. Před letištěm jsem podal
Alexandrovi ruku. Usměvavá letuška British Airways mi nalila Guinness,
první pozdrav Evropy.
-
S přáteli večer před odjezdem.
|
A to je konec.
Další pokračování cestopisu
(Jindra Krous)
Další podrobnosti: http://www.eso-cl.cz/cestopis/
