Tři měsíce v Jižní Americe (část devátá)
(Jindra Krous, 25.březen 1999)
Do nitra Brazílie
-
Pan Vlastibor Bluma ve své pracovně.
|
Sedmého září celá Brazílie oslavuje státní svátek.
Ulice Bela Horizonte byly tak plné, že jsme museli s Adrianou vystoupit
z auta a doběhnout pěšky. Stačili jsme si už jenom zamávat a zavolat: Tak
zase někdy. Autobus společnosti Andorinha - vlaštovka - se řítí na západ.
Krajina ve vnitrozemí je sušší, s ranči a stády skotu a gauči na koních.
Ráno přejel autobus řeku Paraná a pak začal mírně stoupat do vrchoviny
Serra de Maracaju. Cílem bylo Campo Grande. Protože jsem chtěl co nejdříve
cestovat dál, až na bolivijské hranice do pralesů Panthanalu, ubytoval
jsem se v hotelu přímo naproti autobusovému nádraží. Potřeboval jsem před
další cestou vyměnit peníze a pořádně se najíst. Na ulici jsem oslovil
mladíka s dlouhými vlasy do culíku: "A donde fíka a kambio por favor. "
Směnárna ? Nejbližší asi dál tímto směrem a třetí ulicí doleva. Pojď se
mnou, mám to cestou. Dali jsme se do řeči. Učil na soukromé střední škole
dějepis a také si přivydělával průvodcovstvím. Ukázal mi školu, zašli jsme
do přírodovědeckého muzea a dohodli se na schůzce večer. Uvidíš, budu
mít pro tebe dvě překvapení. Jeden z jeho kolegů na škole byl Čech, ale
zrovna odcestoval na Moravu, kde mu vrátili v restituci nějakou továrnu,
tuším Pilanu Hulín. No a večer na mě Ivo vytáhl první překvapení, pojď,
jsme zváni na svatbu. Moje nejlepší kamarádka se dnes vdává, i její otec
je můj dobrý přítel. Se mnou jsou samozřejmě zváni i mí přátelé, usmál
se. Před kostelem si sáhl na hlavu a sundal čepičku. To se do křesťanského
chrámu asi nehodí, co. Byl totiž Žid. Svatba byla tradiční a atmosféra
skvělá. Pilo se výborné argentinské víno. V Campo Grande žije spousta komunit,
Němci, Židé, je tu i početná menšina arabská. Všichni žijí ve vzácném přátelství
i Ivo má mezi Araby mnoho přátel. Víra tu nerozděluje. Druhý den jsme se
sešli dopoledne při kávě v baru vedle mého hotelu. Tak a dneska ti představím
jednoho tvého krajana, smál se Ivo. Už nás očekává. Jeli jsme dlouho autobusem,
až na konec města, kde v pěkném domku žije pan Vlastibor Bluma. Jeho historie
je zajímavá. Narodil se v Jindřichovicích na severní Moravě. Jeho otec
Rakušan pracoval jako státní zaměstnanec u československých drah, matka
pocházela ze slovenské rodiny, začal studovat geologii na universitě v
Olomouci. Před válkou rodina bydlela ve Stvolínkách na českolipsku. Po
záboru pohraničí se odstěhovali do vnitrozemí. Když Němci obsadili celou
republiku, vrátila se rodina zpět na sever do Benešova nad Ploučnicí. Odtud
musel ke konci války narukovat na frontu. Zažil útěk Němců od Kyjeva. Dezertoval,
sehnal civilní šaty, přidal se k partizánům a s nimi se také na korbě auta
vrátil na českolipsko. S otcem už se nesetkal, ten se stal jednou z obětí
divokých odsunů a matka se odstěhovala za příbuznými. Vlastibor dostudoval
universitu ve Vídni. Politická situace v Evropě se zhoršila a kde kdo předpovídal
válku USA a SSSR. Už jsem nechtěl žádnou válku zažít, říká. Přijal jsem
nabídku přítele a odjel do Brazílie. Tady se zabýval prospektorstvím zlata
a drahokamů. Přednášel na universitě v Campo Grande geologii, stal se dokonce
poradcem ministra. Nyní je mu sedmdesát a stále pracuje na universitě.
Rád bych se do Čech ještě podíval, když to nevyjde, pošli mi alespoň fotku
našeho domu ve Stvolínkách, kde jsem prožil část svého mládí. Stojí na
kraji vesnice, směrem na Kravaře. Povídali jsme si dlouho do večera. Ivo
se se mnou rozloučil u autobusu.
Panthanal - země krokodýlů
-
Guarana - prášek z těchto plodů se používá
jako lék nebo prostředek na zahnání únavy.
|
Původně jsem nechtěl cestovat do Corumby, ale na sever, do oblasti indiánů
kmene Bororo. Ivo mi to rozmluvil. Víš, ještě tam nezapomněli na nedávný
incident, kdy jeden misionář zneužíval malé indiánské dívky a teď v těchto
oblastech není pro cizince příliš bezpečno. Dal jsem na jeho rady a namířil
si to přímo do Corumby. Ráno jsme na trajektu překonali řeku Paraquai a
asi za hodinu jsme vjeli do ulic města. Ubytoval jsem se v penzionu v tiché
čtvrti. U stolku před recepcí seděl mladý Němec a míchal si Batidu, což
je brazilský koktejl, který se pije hlavně v Bahii. Do šejkru dáte whisku,
mléko, abakachi (ananas), quaranu a led. Chutná výtečně. Dali jsme se do
řeči a při batidě se dohodli, že si spolu najmem průvodce a vyrazíme na
pár dnů do pralesa pozorovat zvěř. Nakonec nám majitelka penzionu zprostředkovala
dva paraquaiské indiány a auto. Panthanal je rozsáhlá tektonická pánev
na západě Brazílie při hranicích s Bolívií a Paraquaí. Je to vlastně jedna
obrovská bažina, v období dešťů z velké části zaplavená a pro hejna komárů
takřka nepřístupná. Teď, v období sucha, komáři obtěžují méně a po prašných
cestách se dá jezdit terénním autem. Panthanal je plný zvířat a je nesrovnatelný
s jakýmkoli jiným územím v Americe. Na loukách tu pobíhají pštrosi, v
okolí jezírek žijí capibary, v korunách stromů tlupy opic, v bažinách obrovští
vodní ptáci. Jezera jsou plná ryb a odevšad na vás koulí očima jacaré -
krokodýli. Po pěti hodinách cesty jsme dojeli k chýši v pralese, která
se měla stát na pár dnů našim domovem. Byli jsme celí špinaví a zaprášení
a tak jsme rádi přijali nabídku jednoho z našich průvodců, na koupání v
blízkém jezeře. Krásně jsme si při svitu měsíce zaplavali. Trošku nám zatrnulo
až druhý den, když jsme za světla viděli, že je jezero plné krokodýlů.
Ty nás později naučil náš průvodce chytat.
-
Chytat tyhle dvoumetrové kousky
je už poněkud nebezpečné.
|
Nejprve nalákáte krokodýla na návnadu připevněnou na vlasci. Když nenasytný
ještěr opustí vodu, musíte mu rychle hodit smyčku na krk a táhnout. Krokodýl
se snaží vrátit, cítí se ve vodě silnější. Pak nastane chvíle pro druhého
lovce. Ten musí ještěra obejít, sebrat odvahu a zezadu , a zatímco se jacaré
trápí s lasem, mu skočit na krk a pevně sevřít. Provazem rychle, něž se
krokodýl vzpamatuje a začne kousat, obmotat tlamu. Náš největší úlovek
měřil přes dva metry a museli jsme ho s Ulim zdolat ve dvou. Vycházky do
pralesa, lov a pozorování zvěře byly moc zajímavé. Chycená zvířata jsme,
kromě ryb, převážně dravých piraní, které končily jako večeře, opět pouštěli.
Naším největším úlovkem byl velký vzteklý mravenečník, kterého se našemu
průvodci podařilo doslova uštvat a chytit za ocas. Prskal a kousal kolem
sebe tak, že jsme ho raději rychle zase pustili. Jediným problémem bylo
množství jedovatých hadů, na které se muselo stále dávat pozor. Společně
s Ulim jsme ještě navštívili na jihu Panthanalu fazendu Santa Clara, popili
s gauči maté a rozloučili se.
Nejkrásnější vodopády na světě
Zpět do Campo Grande a pak na jih. Stovky kilometrů podél Argentinské
hranice ubíhají pomalu. Foz do Iguacu. Pěkné město, v jehož okolí se rozkládá
jeden z nejzajímavějších národních parků Brazílie, atraktivní především
pro rozsáhlé Saltos de Iguacu. Jedny z nejkrásnějších vodopádů na světě.
Na nádraží jsem potkal mladého Angličana, ubytovali jsme se společně v
příjemném penzionu na Rua Rebouca, který vlastnila Němka Gertruda. Celý
další dva dny jsme pak strávili u vodopádů a v okolním pralese. Také jsme
se zajeli podívat na hydroelektrárnu Itaipu, největší na světě. Hráz přehrady
leží kousek za městem. Velký souboj člověka s přírodou. Bohužel, příroda
zatím prohrává. Do jedné z příjemných churascarií jsme zašli na večeři
a rozloučili se. Angličan cestuje na sever, já na východ.
pokračovat na desátou část
Další pokračování cestopisu
(Jindra Krous)
Další podrobnosti: http://www.eso-cl.cz/cestopis/
