Cesta do Patagonie (díl XV.)
Všude kolem se to hemží ještěrkami a kolem nás jsou všude obrovské eurakálie, což co jakýsi strom silně pravěkého vzhledu. Oběhnul jsem tedy všechna jezera, která zde byla dostupná a vracím se k jezeru Lago Verde, ve kterém se chystám provést plavání…
(Radek Hybel, 4.říjen 2001)
Národní park Huerquehue - 17.1.2000
- patnáctý den
Ráno je chladné a spacák
mám opět dostatečně orosený. Toť úděl turisty, který odmítá za jakýchkoli
okolností spát ve stanu. Ve stanu to totiž smrdí. Už začínám ty rána nenávidět,
takhle brzo vstávat. Ale co se dá dělat pokud chce člověk něco vidět, tak
musí z pelechu ven. Dnes nás čeká výlet do národního parku Huerquehue a
celodenní trek v něm. Asi po třiceti kilometrech jízdy zastavujeme u bran
parku. Stále je chladno a navíc stojíme ve stínu hory nad námi. Nacházíme
se u jezera Caburgua podél kterého budeme procházet po naučné stezce národního
parku. Naučná stezka, která má představit zdejší floru a faunu je doplněná
tabulemi, bohužel opět pouze ve španělštině. Je to vlastně taková malá
procházka původním lesem. Na druhé straně jezera se slunce opírá do kopců
nad ním a z lesů vykukují ohořelé kmeny stromů, pod kterými se bujně roste
novější les.
Když vycházíme z naučné stezky, cesta se začíná zvedat do kopců před
námi. Vcházíme do dalšího lesa ve kterém se nacházejí ohromné stromy, určitě
jsem ještě nikdy takové neviděl. Je zde bujná květena všeho druhu a něco
jako bambus. Fotky jsou asi výmluvnější nežli já.
Asi po třech stech výškových metrech se nám otevírá překrásné panorama
s jezerem Caburgua pod námi a sopkou Villarica v pozadí. No coment ...
Tento pohled se pak objeví ještě několikrát při našem stoupání k prvnímu
horskému jezeru Lago Chico. Jsme teď už na sluníčku, které má šílenou intenzitu,
tak že se hodně promazávám ochranným krémem, neboť jsme včera na sopce
utržil docela nepříjemné opálení. Když dorážíme k prvnímu jezeru, naskytuje
se opět překrásný pohled na zdejší krajinu. Raději zase nechám mluvit fotky.
Všude kolem se to hemží ještěrkami a kolem nás jsou všude obrovské eurakálie,
což co jakýsi strom silně pravěkého vzhledu. Oběhnul jsem tedy všechna
jezera, která zde byla dostupná a vracím se k jezeru Lago Verde, ve kterém
se chystám provést plavání. Jó, tak to jinčí žrádlo než rozbouřenej Pacifik.
Voda pěkně čisťounká, písečná plážička jen pro mě a teplá voda bez soli.
Pohádka ? Jo! Za chvilku dorazili na místo další členové naší grupy a naskákali
do vody taky. Kousek vedle se koupali ještě nějaký další turisti, jenže
nebylo nic vidět, protože se báli na "Ádu".
Tak jsem vyrazil zpátky k autobusu, a potkal jsem tam nějaký němce,
který na mě začali mluvit španělsky, já na ně anglicky, - odkud jseš ?
- z Prahy, - my zase Mnichova, a že jinak dobrý... Pak následovali nějaký
schvácený Američani a pak ještě schvácenější Jihoameričani pak ještě
schvácenější Jihoameričanky. Zanedlouho jsem potkal holky od nás ze skupiny
a protože nás všechny trápila šílená žízeň, tak jsme skákli na pivko. Asi
za hodinku jsme se sešli všichni u autobusu, aby jsme se společně vrátili
do kempu.
Noc trávíme v pohodě, jen z dálky jsou slyšet pojíždějící vozy s lidmi,
kteří oslavují volební vítězství prezidentského kandidáta Lagose. Oslavy
jsou o to bujařejší, neboť včera v den voleb byl celostátně zakázán prodej
alkoholu. Vítězství se hold musí oslavit.
Další pokračování cestopisu
Všude kolem se to hemží ještěrkami a kolem nás jsou všude obrovské eurakálie, což co jakýsi strom silně pravěkého vzhledu. Oběhnul jsem tedy všechna jezera, která zde byla dostupná a vracím se k jezeru Lago Verde, ve kterém se chystám provést plavání… (Radek Hybel)
