Cesta do Patagonie (díl XIX.)
Asi po další patnácti minutách letu začíná letadlo klesat na přistání. Pod námi se teď nachází pravá patagónská pampa. Země je zde neuvěřitelně velká a zelená placka. Už je vidět moře, ve kterém se jsou vidět těžní věže na ropu a zemní plyn a také pár velkých tankerů. Letadlo se začíná nad mořem otáčet na přistání, je to asi ve zdejším větrném počasí ne zrovna moc snadný manévr. S letadlem to docela pěkně hází a...(Radek Hybel, 8.leden 2002)
Přesun do Puerta Natales - 21.1.2000 - devatenáctý den Ráno odjíždíme z hotelu na letiště, které se nachází kousek za Puerto Mont. Loučíme se s našimi řidiči, kteří nám dělali příjemnou společnost v posledních osmi dnech. Je docela chladno a před letištěm tak jako všude v Chile se potulují smečky toulavých psů, kteří líně obcházejí letištní halu, jsou asi ještě hodně rozespalý. S Mirkem popíjíme krabicové víno značky Gato Negro (černá kočka). Je to dobré víno a já proti svým zvyklostem se neostýchám ho konzumovat i takhle brzo ráno, protože po zkušenosti z přeletu z Antofagasty do Santiaga jsem se v podstatě zařekl, že v Chile do letadla už nikdy střízlivý nevlezu. Nebyl jsem sám. Zanedlouho už mám euforickou náladu a to je dobře, protože letadlo už je tady a my nasedáme. Jede s námi spousta lidí, na kterých je vidět, že budou pravděpodobně také absolvovat trek v parku Torres del Paine. Opět se mi podařilo dostat místo u okénka a opět směrem do vnitrozemí. Následuje start, obrátka letadla nad mořem, a už letíme směrem na jih. Viditelnost je docela dobrá a protože se zanedlouho dostáváme nad vrcholky And, je zase na co koukat. Asi po půl hodině letu jsou celkem dobře viditelné štíty Fitz Roy, odklopené snad ze všech stran ohromnými ledovci. Ledovce jsou v této části Patagónie i z letadla doslova a do písmene obrovské a v kombinaci z nich čnícímy vrcholky hor a s jezery vytvářejí nevídané scenérie. Tento let je opravdovým zážitkem. Zanedlouho jsou, ale jen na malý okamžik k vidění vrcholky štítů Torres del Paine, toť neklamné zmanení blížícího se letiště v Punta Arenas.
Asi po další patnácti minutách letu začíná letadlo klesat na přistání. Pod námi se teď nachází pravá patagónská pampa. Země je zde neuvěřitelně velká a zelená placka. Už je vidět moře, ve kterém se jsou vidět těžní věže na ropu a zemní plyn a také pár velkých tankerů. Letadlo se začíná nad mořem otáčet na přistání, je to asi ve zdejším větrném počasí ne zrovna moc snadný manévr. S letadlem to docela pěkně hází a představa, že by to třeba nevyšlo mě docela děsí, protože pod námi není nic než studená rozbouřená voda Magallienschova průlivu. Je pěkně vidět Ohňová země. Když letadlo dosedlo na přistávací plochu, pasažéři zatleskali posádce za tento úspěšně provedený manévr. Když opouštíme letadlo, čeká nás nemilá změna v podobě zdejšího počasí. Je zataženo, ale jenom občas poprcháváa fičí vítr tak silně, že v našich podmínkách už by jsme mluvili o vichřici. Teplota je na osmi stupních. No zkrátka pravé vrcholící patagónské léto.
Na letišti nečekáme moc dlouho, protože za moment pro nás zajíždí mikrobus, který nás odveze do Puerta Natales, kde máme na dnešek dohodnutý nocleh. Mikrobus který pro nás přijel, je celkem postarší Mercedes, celkem pohodlný. Sedím hned za řidičem a docela mě děsí jakou má tento autobus vůli v řízení. Ve větru, v tak otevřené krajině jako je zdejší pampa to s autobusem pěkně po silnici hází a řidič se musí při té vůli v řízení s volantem pěkně ohánět, aby nás to neshodilo ze silnice. Po levé straně se objevují pštrosi nandu, pak nějaký dravci a řidič zahlásí, že jsou to kondoři. No nevím jsou dost malý, asi ještě nevyrostli. Jedeme krajinou, která je celkem dost monotónní, je občas je vidět nějaké jezero a na obzoru, tipuji tak 100 km od nás se tyčí zasněžené vrcholky jakýchsi hor. Mluvit o nějaké romatice se dá pouze pokud sedíte v kabině autobusu. Cesta do Puerta Natales je dlouhá cca 200 km. Silnice je z velké části pouze šotolina, takže v těchto místech to jede trochu pomaleji. Snad každé auto zde má na předním skle a světlech pletivo kvůli odlítávajícím kamenům od protijedoucích aut. Na vlastní kůži zde může člověk zkusit, co to znamená, když se proti němu vyřítí stovkou jedoucí kamión na šotolině. Hromada kamení odražených od jeho kol pak zasypává přední sklo protijedoucího. Nemít zde pletivo na předních sklech znamená snad doslova a do písmena páchat na sobě sebevraždu. Nicméně je nutné dodat, že i těchto končinách se velmi intenzivně pracuje o výstavbě nových komunikací, takže kdo se tam za rok, za dva podívá už může být pro něj tahle cesta projíždkou růžovým sadem.
Na půli cesty zastavujeme v motorestu na občerstvení. Je to jediný motorest na téhle silnici. Mají v něm pěkná veliká kamna, je u nich přijemně. Kolem motorestu je také pár ještě nezničených stromů, což nebylo vidět celou cestu, protože z okolní krajiny vykukují pouze torza bývalého lesa. Dozvídáme se, že když byla místní krajina kolonizována, byli většina místní místních lesů vypálena, aby zde mohli vzniknout pastviny. A opravdu, nic se zde nepěstuje. Všude jen vidíte do nekonečných dálek táhnoucí se oplocení zdejších farem a místy je vidět domácí skot. Jinak vítr a nic. Těsně pak míjíme hranici s Argentinou.
Do Puerta Natales přijíždíme v pozdnější odpoledne. Původně domluvené ubytování nějak nevyšlo a tak se honem a úspěšně schání další. Když jsme se ubytovali, vyrážíme dokoupit zásoby na trek v Torres del Paine. V místním supermarketu ( u nich - supermekrado, nebo tak nějak ) je docela pohodový výběr všeho co si člověk zamane a to vše za ceny srovnatelné s našimi a někdy i míň. Já mám trochu problém se sehnáním bomby do vařiče normy HUSCH, ale i to se nakonec zadařilo v jedné místní speciálce na turistiku, kterých zde na tak malé město (cca 15 000 obyvatel) není zrovna málo. Asi moc dobře vědí co dělají.
Večer se pak všichni scházíme, aby jsme se se dozvěděli program na příštích sedm dní. Skupina je rozdělena na tři menší části podle zdatnosti. I pojmenování pak vyjadřuje fyzickou zdatnost a tak první se nazývá "sportovní", druhá "turistická" a třetí nejslabší "poznávací". Ta je však záhy na protest jejích členů přejmenována na "věděckou". Sportovní skupina má tedy v plánu nejdelší trek kolem Torres del Paine, turistická skupina půjde cca v jednodenním závěsu za ní, avšak poslední den treku bude uzavírat poněkud ve volnějším tempu a celý trek bude taky o cca 30 km kratší. Vědecká skupina provede pouze jednodenní výstup k úpatí vrcholků Torres del Paine a zbytek dnů bude trávit věděckou činností pod vrcholky tohoto horstva s přesumem do cílového bodu všech skupin - Posada Rio Serrano a výletem k ledovci Glacier Grey. No, organizace je u konce a tak jdeme jíst a pít. Co jiného asi tak můžu dát, když budu teď několik dnů hladovět v horách a žaludek převážně doplňovat převařenou vodou s instantními polévkami z místních chemiček. BIFTEK s bramborovou kaší. To že se v Jižní Americe dělají ohromné bifteky jsem už věděl, ale o tom jaký je to problém zkonzumovat jsem začínal tušit teprve tehdy, když se objevil u mě na stole. Vážení přátelé, Ti kdož jste si někdy dali biftek byť v tzv. dobré restauraci někde u nás či v Evropě, zapomeňte na to, že jsem někdy biftek měli. Ten pravý poloprepečený je asi tak přes dva centimetry vysoký a v průměru má tak okolo dvaceti centimetrů. Pokud se najde někdo, kdo si ho dá hodně propečený, dostane taky takový pouze centimetr silný, avšak dostane dva. Je zde v Jižní Americe takový podivný zvyk, že se už přímo počítá s tím, že se porce u takovýchto jídle nedojídá, ale byť jsem to věděl, nebyl jsme ochoten toto respektovat a tak jsem ho sprásknul celý. Na to přišlo pár sklenic výborného místního vína a jde se spát. ... pokud tedy s takhle naparaným bachorem vůbec do postele dojdu.
Další pokračování cestopisu
Cesta do Patagonie (díl XIX.)
Asi po další patnácti minutách letu začíná letadlo klesat na přistání. Pod námi se teď nachází pravá patagónská pampa. Země je zde neuvěřitelně velká a zelená placka. Už je vidět moře, ve kterém se jsou vidět těžní věže na ropu a zemní plyn a také pár velkých tankerů. Letadlo se začíná nad mořem otáčet na přistání, je to asi ve zdejším větrném počasí ne zrovna moc snadný manévr. S letadlem to docela pěkně hází a... (Radek Hybel)|
|