Cesta do Patagonie (díl II.)
Santiago je město velkých kontrastů a šíleného vedra umocněného řvoucími autobusy, které se hlava nehlava prohánějí úzkými jednosměrnými uličkami kolem vás. Kontrasty jsou zřejmé hlavně v architektuře města, kde se mezi sebou prolínají supermoderní stavby z betonu, železa a skla, na druhé straně pak budovy vzniklé těsně po kolonizaci a žebrácká architektura z období mezi světovými válkami…(Radek Hybel, 15.listopad 2000)
Santiago de Chile - 4.1.2000 - druhý den
Ještě před přistáním dostáváme v letadle nějaké lístky, do kterých musíme napsat svoje iniciály a budeme v Chile dělat a jak dlouho. Na letišti pak dostáváme ještě jeden takovýto lísteček, který je nutné uschovat a vrátit jej při opuštění Chile. Když jsem prolezl celní kontrolou, tak první místo které jsem Chile navštívil byl záchod. Nepříjemná to připomínka právě ukončeného letu se společností Avianca. Nebyl jsem sám ...
Na letišti nás už čekal náš průvodce z CK Adventura Miloš Podpěra, který měl pro nás na letišti připravený mikrobus s nímž jsme byli dopraveni do našeho hotýlku, který se nacházel kousek od centra Santiaga. Již cestou jsme dostali základní pokyny k programu na dnešní den, který neměl nijak pevný program. Já jsem v tuto chvíli trpěl již cca 28 hodinovým spánkovým deficitem, takže program minimálně na dopoledne jsem měl jasný.
Santiago je město velkých kontrastů a šíleného vedra umocněného řvoucími
autobusy, které se hlava nehlava prohánějí úzkými jednosměrnými uličkami
kolem vás. Kontrasty jsou zřejmé hlavně v architektuře města, kde se mezi
sebou prolínají supermoderní stavby z betonu, železa a skla, na druhé straně
pak budovy vzniklé těsně po kolonizaci a "žebrácká" architektura z období
mezi světovými válkami. Já osobně vůbec nemiluji turistiku po městech,
zvláště pak, je-li v nich příšerné vedro. I přesto jsem odpoledne vyrazil
ještě se dvěma členy naší výpravy do města na internet a do muzea před
kolumbovksé éry (Museo Precolombino, Bandera 361, Santiago), které se nachází
v paláci Real Casa de Aduna z r.1805. Nachází se tam největší kolekce předmětů
od národů žijících na území Střední a Jižní Ameriky před příchodem
Evropanů a částečně i po něm. Abych pravdu řekl návštěva muzea mě příliš
neoslovila, asi to bude tím, že zdejší popisky všech vystavovaných předmětů
jsou pouze ve španělštině a portugalštině. O to zajímavější však byla první
návštěva místního rychlého občerstvení. Ve výloze se nacházeli ukázky zde
podávaných jídel a mě bylo úplně jasné že tento krámek nevynecháme. Bohužel
naše kolegyně Eva je vegetariánka a to se v Chile v zemi ohromných bifteků
rozhodně nevyplácí. Na rozjezd jsme dali nějaké hamburgezi, které se na
první pohled tvářili jako klasické hamburgery, avšak jejich vnitřky byli
vybaveny docela slušnou flákotou normálního hovězího. Já v tom měl ještě
sýr a avokádovou pastu na kterou jsme již byli upozorněni naším průvodcem.To
je jakási hmota nevěštící svou barvou nic dobrého, neboť je krásně pastelově
zelená. Nicméně od této doby ji nazývám "zelené, nechutné nic". Ono
to totiž opravdu nijak nechutná. Na zapití následují dvě pivka značky Cristal,
která nás bude provázet po celé Chile.
Následuje prohlídka katedrály, která se honosí skutečností, že nikdy při žádném zemětřesení snad od druhé poloviny 18. století ještě nespadla. Nicméně všímavější pozorovatel uvnitř katedrály uvidí, že ji ty zemětřesení alespoň poznamenali. Venku před katedrálou pak stojí mnoho študáků, z nichž někteří na Vás promluví i anglicky a ty Vás neustále přemlouvají, aby Vám mohli za menší poplatek myslím 300 pesos (cca 15-20 Kč) mohli odříkat nějakou básničku, nebo snad stať z bible. Je to zdejší způsob výdělku místních studentů, kteří si takto doplňují své finanční úspory na studium. To je zde velmi drahé, mám pocit, že se mluvilo cca o částce 100 USD na měsíc.
V Santiagu funguje také metro. Je to podle mě jediná veřejná doprava
mimo taxi, se kterou se má cizinec šanci dostat někam, kam zrovna potřebuje,
protože názvy stanic jsou všude dobře viditelné a to i na přestupech mezi
linkami. Santiago má tři linky jako Praha, ale cestovné je daleko pod naší
úrovní. Můžete si zakoupit lístky v různých hodnotách a z těch vám turnikety
v metru odečítají projetou částku. Vzhledem k tomu, že jedním průchodem
turniketu může strávit v metru kolik chci času, jezdíte opravdu za směšný
peníz bez ohledu kam jedete. Pokoušet se někam dostat autobusem, je myslím
předem ztracená možnost, protože v tom chaosu který kolem tohoto způsobu
dopravy panuje je našinec absolutně odepsán. O žádném autobusu jsem se
v podstatě nikdy nedozvěděl kam jede ani kde staví. To je cestování pouze
pro domorodce a velmi ostřílené jedince mimo chilského původu.
Vedro ve městě je takové, že cítím, jak stékají kapky potu v podpaždí. Vracíme se zpět do našeho hotýlku, kde máme sraz všichni účastníci, aby jsme se dozvěděli program na zbytek dne a zítřek. Večerním programem pro mne je spánek a tudíž snížení mého spánkového deficitu po bujaré oslavě nového roku, ti kdož tento problém nesdílí se odeberou s naším průvodcem do místní restaurace na ochutnávku zdejších specialit.
Další pokračování cestopisu
Cesta do Patagonie (díl II.)
Santiago je město velkých kontrastů a šíleného vedra umocněného řvoucími autobusy, které se hlava nehlava prohánějí úzkými jednosměrnými uličkami kolem vás. Kontrasty jsou zřejmé hlavně v architektuře města, kde se mezi sebou prolínají supermoderní stavby z betonu, železa a skla, na druhé straně pak budovy vzniklé těsně po kolonizaci a "žebrácká" architektura z období mezi světovými válkami… (Radek Hybel)|
|