Cesta do Patagonie (díl III.)
Silnici tedy lemují dávno nepoužívané úzkorozchodné železnice, které se zařezávají do okolních kopců jak do másla. Musel by to být opravdu zážitek provést se takovouhle železnicí v těchto kopcích a této nádherné krajině. Pokud jedete autem, musíte si dát dobrýho bacha, aby jste měli pořád natankováno, protože pump tady opravdu moc není a jezdí se skoro na doraz. U přejezdů stojí prodavači nelegálně okopírovaných kazet, jinde zase se zmrzlinou nebo cukrovinkami...(Radek Hybel, 3.prosinec 2000)
Cesta na sever - 5.1.2000 - třetí den
Brzy ráno nám Miloš přistavil mikrobus, který bude naším dopravním prostředkem na cestách po severní Chile. Mikrobus korejského původu zn. Kia neprojevil moc odolnosti již při pakování. Jeho nárazník se pochroumal, když jsme kurtovali naší bagáž na střeše a následně povolil ještě jeden ze třech nosičů. To však nemohlo nic změnit na faktu, že vyrážíme na náš první velký přejezd v Chile. Program tohoto dne nebyl z hlediska nějakého turistického vyžití nikterak zajímavý, šlo pouze o to, dostat se asi o 900 km severněji po transamerické dálnici. Ráno ve městě je docela teplé a po ulicích se líně potulují psi, kteří nepatří nikomu. Jako v Rumunsku ...
Vyrážíme. Hned za hotýlkem míjíme starou věznici, nebo snad policejní
stanici, která snad měla být památkou, ale zemětřesení s ní zacvičily natolik,
že už sotva drží pohromadě. Projíždíme předměstskými perifériemi v nichž
tvoří zástavbu chudé domky, dá-li se tomu tak vůbec říci, skladiště, vrakoviště
a výrobní haly všech možných a nemožných firem. Jsou zde i zemědělské usedlosti
s poli a vinicemi. Okolo této zelené oázy se tyčí poměrně vysoké kopce,
které mají jasný charakter polopouště. Tento ráz krajiny nás bude nyní
provázet několik stovek kilometrů na sever. Mikrobus si to docela šlape
a je znát, že Chile s investicemi do rozvoje silniční dopravy opravdu nešetří.
Za to však na železnici se zde ušetřilo zcela dokonale. Ta je v severní
části téměř výhradně postavená pro nákladní dopravu a na jihu tomu není
o moc lépe. Silnici tedy lemují dávno nepoužívané úzkorozchodné železnice,
které se zařezávají do okolních kopců jak do másla. Musel by to být opravdu
zážitek provést se takovouhle železnicí v těchto kopcích a této nádherné
krajině. Pokud jedete autem, musíte si dát dobrýho bacha, aby jste měli
pořád natankováno, protože pump tady opravdu moc není a jezdí se skoro
na doraz. U přejezdů stojí prodavači nelegálně okopírovaných kazet, jinde
zase se zmrzlinou nebo cukrovinkami.
Po silnicích jezdí mnoho kamionů a docela potěší, když tady Čech uvidí například Liazku. Jsou tu k vidění i Kamaz a hodně osobních aut nese značku Lada. To opravdu nevím jak Rusáci dokázali. Nicméně co se náklaďáků týče převládají americké, evropské a japonské značky. Ty evropské pak převládají na americkými. (kýš, kýš, - pozn. autora). U bezinky u města La Sarena což je chilské přímořské letovisko jsme pro čtyři prodavače dokázali vytvořit frontu. Pravou nafalšovanou československou frontu (naše výprava byla mezinárodní). Samozřejmě že jsme remcali, že náš nejsou schopni obsloužit čtyři prodavači, ale máš průvodce Miloš nám sdělilo, ať nespěcháme, jsme přece jen opravdu trochu jižněji. Ano, zde se nespěchá, šílená to představa pro Evropana, nebo snad sen o ráji. Ano jsme v Chile teprve druhý den, tak si ještě zvykáme ... Pizza a pivko byli mojí stravou u pumpy. Když už JSEM TEDA KONEČNĚ DOSTAL TO JÍDLO, otevřel jsem k němu pivko. Ihned ke mě přiběhla další z obsluhy a vydávala na mě nějaký zvuky a ukazovala prstem na mojí plechovku od piva. Přitočil se ke mě Miloš a sdělil mi, že ta půvabná uklízečka mi říká, abych si vzal sklenku na to pivo. Nevěděl jsem proč, ale platí tady takový hloupý zákon, který je prý největší novinkou z USA a to, že se nesmí alkohol požívat na z původního obalu, ale musí se přelít. Ha, já už myslel že nesmyslné zákony se dají vy myslet jen v Čechách (viďtě, pane Severo), ale zde je dokonce i kopírují. Odebral jsem se tedy mimo přístřešek benzínové pumpy, vědom si toho, že porušuji zákon o pití alkoholických nápojů. Je to směšné, protože i přes den potkáváte na ulici lidi, který jsou úplně na sračky, že i na ulicích spí a na druhé straně takovýto zákon. Směji se ....
Když jsme odjeli z města mrknul jsem se za sebe a viděl jsem ohromnou stěnu vodní páry, která je vytlačována nad moře ohřátým vzduchem z pevniny.
Den jsem zakončili na pobřeží Pacifiku u města Caldera. Umyl jsem si tedy v tom Pááácifickym ocenáně nohy, neboť jsem se držel hesla - do hospody s umytýma nohama. Oceán ale neuvěřitelně smrděl shnilýma řasama. Sháněli jsme něco tak od podlahy, ale na to, že to byla rekreační oblast, tu bylo v Jihoamerickém létě docela dost brzo mrtvo. Našli jsme, a já se těšil, že si střihnu pravý jihoamerický biftek. Dal jsem si "pravý" jihoamerický biftek s hranolkama. Kuvert se tady platit nemusí. Jdu spát, ráno musíme brzo vstávat.
Další pokračování cestopisu
Cesta do Patagonie (díl III.)
Silnici tedy lemují dávno nepoužívané úzkorozchodné železnice, které se zařezávají do okolních kopců jak do másla. Musel by to být opravdu zážitek provést se takovouhle železnicí v těchto kopcích a této nádherné krajině. Pokud jedete autem, musíte si dát dobrýho bacha, aby jste měli pořád natankováno, protože pump tady opravdu moc není a jezdí se skoro na doraz. U přejezdů stojí prodavači nelegálně okopírovaných kazet, jinde zase se zmrzlinou nebo cukrovinkami... (Radek Hybel)|
|