Cesta do Patagonie (dílXXXII.)

 

Cesta domů - 2.-3. 2. 2000 - třicátýdruhý a třetí den

 
  Vstávat musíme velmi brzy, protože letadlo má letět někdy kolem šesté. Když jsme dorazili na letiště, nastal dobrý bordel ihned u přepážky, protože pracovníci letecké společnosti Avianca po nás začali chtít letištní poplatek cca 20 USD, který jsme si i po konkrétně mířeném dotazu před odletem do Chile údajně nemuseli držet ve finanční zásobě. Pro mě to byl doslova šok, protože já už jsem neměl žádnou hotovost a když jsem obsluze nabídl svojí platební kartu, tak mi oznámila, že tato karta je mi nanic. U přepážek nebrali žádné karty a atmosféra před odletem začala dosti houstnout, protože pracocníci Aviancy nás odmítali bez poplatku vpustit dál. Bylo brzy ráno a těžko by se dalo čekat, že zde na letišti otevře směnárnu někdo okolo půl šesté ráno, tím spíše, že chilané začínají pracovat až kolem deváté - desáté. Naštěstí se vše nějak dalo dohromady a za příspěvku už ani nevím koho se nám všem podařilo obdržet příslušný obnos a mohli jsme být vpuštěni.

V celním pásmu jsme sedli do restaurace, tak abychom utratili poslední zbytky pesos. Letadlo mělo asi tak hodinku zpoždění. Když jsme nastoupili na palubu, byl to opět Boeing 767, tentokráte vybaven obrazovku s informacemi o poloze letadla a stavu letu. Po startu jsme zamiřili do Buenos Aires, což mě troch překvapilo, protože jsem očekával, že poletíme ihned na sever do Bogoty. Přelétli jsme tedy vrcholky And, byl na ně moc krásný výhled a asi po dvou hodinách letu jsme se šli na přistání. Při pohledu z okna mě fascinovala ta nekončící rovina okolo La Platy. Na obloze byla spousta malých mráčků a na zemi již byli docela zřetelně vidět předměstské domky Buenos Aires. Po přistání jsme museli opustit letadlo, snad ho uklízeli, dost jsem to nechápal. V hale bylo šílený vedro. Asi po hodince jsme se opět mohli vrátit na palubu a pokračovali jsme dále, tentokráte už na sever do Bogoty. Cesta byla dost děsná, protože obsluha na to dost kašlala a tak byla neustále žízeň i na normální vodu. Jídlo snad ani komentovat nebudu, to mě dostalo již při cestě do Chile a tak jsem se teď snažil vůbec nejíst, nebo sníst jen to po čem jsme si myslem, že nebudu navštěvovat intenzivněji toaletu.

V Bogotě jsme opět opustili letadlo, tentokráte za účelem přestupu do jiného. Netrvalo to ani moc dlouho a zdejším opětovných kontrolách příručních zavazadel opět nasedáme do Boeingu 767, ale bez informační obrazovky o letu. Mám místo asi tak v polovině letadla a druhá řáda za mnou je již kuřácká část, ovšem to nemělo nijaký vlilv na výběr míst v letadle a tak se mezi kuřáky ocitli i totální nekuřáci. Podstatná část cestujících byli němci vracející se z dovolené, ale snad všichni kuřáci. V momentě, kdy letadlo vzlétlo začali všichni hulit tak, že celá zadní část letadla se zahalila do dýmu a nekuřáci měli snahu si vyměnit místo s kuřákama. Lavici za mnou po pravé straně seděl jeden takový německý páreček, který tak hulil, že jsem chvílemi přestával chápak. Takový zdatný padesátník a jeho manželka pálili jednu za druhou a když jsme šli na přistání v venezuelském Caracasu, tak ani jeden z nich neakceptoval, že se nesmí kouřit a pálili dál. Největší sranda byla však, že ten chlápek od začátku až do konce letu neustále chrchlal, jak kdyby měl pět minut před smrtí. Byl to vášnivý kuřák. V Caracasu jsme stáli jenom chvilku a pak už se dál pokračovalo přes atlantik do Evropy. Němci hulili jak smyslů zbavený, chílema jsem opravdu měl pocit, že to by nějaký kuřácký zájezd. Po nevalné večeři osádka přeestala obsluhovat a já měl v puse jak ve pekle. Žízeň byla obrovská, i když jsem už dávno předtím neměl ani kapku alkoholu. Za tři hodiny se objevili na place jenom s pitím a pak zase nic. Měl už jsem takovou žízeň, že když kolem mě procházela letuška poprosil jsem jí, aby mi přinesla pití. Čekám deset minut, čekám dalších deset minut a asi po půl hodině jsem se tedy zvednul, že si o to pití půjdu říci sám. Vyrazil jsem tedy do zadek letadla, kde byla kuchyňka a místo pro personál. Odhrnul jsem závěs a vyděl vysmáté letušky, jak si prohlížejí nějaké fotky. Steward, který to tam měl nejspíše na povel, mi oznámil, že toto je místo na kterém nemám co dělat. A když na mě zvednul hlas, nenechal jsem si to v žádném případě líbit a také zvýšeným hlasem jsem mu oznámil,, že támhle tu letušku co ukazuje ostaním ty fotky jsem minimálně před dvaceti minutama prosil, aby mi přinesla sklenici vody. Steward mi jí tedy nalil, já ji vypil a hned jsem si řekl o další. Nicméně toto zabralo a i přeto, že se steward pokusil vypadat ze začátku trochu naštvaně co jsem to provedl, vzal to v pohodě. Další vodu už mi až do Frankfurtu nosil jenom on.

V dvou místech nad Atlantikem jsem chytli pořádné turbolence. Při té druhé to z letadlem házelo natolik, že se mi vylila i voda ze skleničky, která byla jenom z poloviny plná. Byl do pěkně nepříjemný pocit. Němci hulili a hulili a mě už bylo z toho sezení a jídel tak blbě, že to vypadalo na kačenu. Nicméně do Frankfutru jsem to nějak přežil. Když jsme přistáli, museli jsme přestupovat na letadlo do Prahy a byli jsme znova odbavováni. Měli jsme trochu problém nalézt ten správný gate, ale nakonec se všechno zadařilo. V německém letadle už to byla pohoda a asi za hodinku jsem přistáli na Ruzyni. Konečně jsem byl po měsíci opět doma.

Závěrem :

Určitě to všechno stálo za to. I přes malé problémy na cestě tam i zpátky se rozhodně není čeho bát a zážitky určitě s přehledem překonají všechny strasti tohoto cestování. Společnost Avianca nakonec uznala, že chyba s letištními poplatky byla na její straně a byla ochotna peníze proplatit zpět. Háček byl pouze v tom, že jsme se tuto informaci dozvěděli poněkud později (cca tři měsíce) a k proplacení musel být k mání i příslušný doklad o zaplacení. Myslíte si, že jsem ho ještě měl ? (Odpověď se dozvíte na konci této stránky.) Doporučuji tedy při cestě do Chile nechat si zajistit cestu jinou společností, nejlépe evropskou, protože i když možná dáte za letenku o dva nebo tři tisíce více, co je to na tom, když Vás celá tahle sranda vyšla přes sto tisíc … Navíc budete mít jistotu, že poletíte z Evropy do Chile přímo bez přestupu a pobyt v letadle budete mít kratší minimálně o tři hodiny a to už stojí za to. O komfortu ani nemluvě.
 
 

Odpověď : doklad jsem už samozřejmě neměl. -(((