Výlet do Mexika (část druhá)

Napříč Yucatánem

V úterý jsme se vydali brzo ráno na přejezd Yucatánu, z Chetumalu jsme přes Escarcegu ve státě Campeche dojeli do města Palenque ve státě Chiapas. Kousek po výjezdu z Chetumalu jsme jeli podél polí převážně s cukrovou třtinou, ale za chvíli jsme už byli zase v lese, resp. v savaně (tj. řidším lese, který čas od času přešel v louku). Při přejezdu hranic Quintany Roo a Campeche jsme se zdrželi, neboť tam byly dvě kontroly, jedna vojenská a jedna fytosanitario, mělo to něco společného s hygienou, ale úředníci nejevili moc zájem o to, co vezeme, jako o to, co jsme zač a tak. Hned za hranicí se nachází tři menší mayské ruiny. První jsou přímo ve vesnici Xpujil [špuchil], kousek od silnice. Viděli jsme je trochu z auta, ale nezastavovali jsme se. Zastavili jsme se ale na sousední ruině, asi 8 km vzdálené, jménem Becán, dle našeho průvodce obydlený od 6. do 11. stol. Z malého prašného parkoviště se ruiny zdály malé, tak jsme váhali, jestli stojí za to investovat do nich $12 na osobu. Naše váhání vzbudilo zájem vrátného, a když jsme mu sdělili, že se nám to zdá moc drahé, tak to nám čtyřem dal za $24. Dali jsme se s ním i do řeči a zjistili jsme, že dělá vrátného přes 20 let, má přes 10 dětí a měsíční plat $2000. Je nutno uznat, že Becán je skrytý poklad, protože za hustým lesním porostem se skrývalo kolem deseti odkrytých rozsáhlých staveb. A protože tam nebyl skoro žádný návštěvník, tak jsme si ty ruiny mohli pořádně prolézt, i tam , kam to nebylo dovoleno. Nejzajímavější byla

budova paláce úplně na konci, vedle něhož byla neodkrytá pyramida, která vypadala, jako kopec, kromě toho, že na vršku bylo vidět kamení. Samozřejmě, že jsem na ni vylezl a nechal se na ní vyfotit. Becán nás tedy nadchl, strávili jsme tady přes dvě hodiny.
Pak jsme museli pospíchat dál, protože jsme před sebou měli ještě kolem 400 km. V asi 100 km vzdálené Escarcege jsme byli asi za hodinu, a stavili jsme si zde koupit něco k jídlu. Bydlí tady asi 20000 lidí, ale je to slušná díra, hlavně silniční a železniční křižovatka. K jídlu jsme nic slušného nenašli, tak jsme se spokojili s vaflemi (jejichž několik druhů bylo v Mex. velmi levných a dobrých). Z Escarcegy jsme pokračovali po jediné silniční spojnici mezi Yucatánem a mexickou pevninou, asi 200 km na odbočku k Palenque. Silnice byla místy slušná, místy horší (hlavně vyjeté koleje, žádné hrozivé díry jako na cestě do Cobá). Překvapil most přes Río Usumacinta, největší řeku, kterou jsme zatím přejeli, kde po nás chtěli $11 mýtného. Do Palenque jsme dorazili v 5h. odpoledne, díky časovému posunu, protože jsme přešli s východního na centrální čas. Zde jsme celkem rychle našli hotel, resp. posadu, což je spíš něco jako penzión, rodinný business, za levných $55 za pokoj pro dva. Samozřejmě, podmínky byly více spartánské, malý pokoj a záchod a jen studená sprcha, ale Palenque se nachází pod horami s pomalu tropickým klimatem, takže to zase tak moc nevadilo. Večer jsme se ještě šli projít po centru města. Bydlí tu přes 70000 lidí, ale centrum je poměrně malé a i předměstí nevypadají zase tak moc rozlehle. Na ulicích seděla řada indiánů v charakteristických oděvech a prodávali různé suvenýry. My jsme si dali celkem dobrou pizzu ($50 pro dva) a několik piv, podívali jsme se na místní kostel a šli spát.

Palenque - mayské město v džungli

V úterý ráno jsme vyrazili přímo na ruiny Palenque, na které jsme si rezervovali celý den. Nakonec jsme tam sice tak dlouho nepobyli, ale i tak jsme tam zřejmě viděli maximum co bylo možno vidět. Stavby se nachází na úpatí hor v tropickém pralese, což je samo o sobě zážitek, takže si myslím, že to byly nejlepší ruiny v Mexiku, které jsem navštívil. Palenque je španělský název tohoto města, mayský název není znám. Největší rozkvět prožilo město mezi 7. a 9. stoletím n.l. Sláva města byla založena za vládu krále Pakala, který žil velmi dlouho a vládl v letech 615-683. Během jeho vlády byla vystavěna většina hlavních staveb, obzvláště chrámy s charakteristickou roštovou stěnou na střeše. Pak vládl jeho syn, který to ještě zvládal a potom už začalo město upadat a v 10. stol. bylo opuštěno. Příčina je zase neznámá. My jsme prohlídku zahájili u nejvyšší stavby, Chrámu Nápisů, vysoké 23 m, skládající se z 8 stupňů. Na vrcholu je budova, ve které jsou fresky popisující historii města a schodu dolů do krypty, kde se nachází hrobka krále Pakala. Hned vedle je palác, který je asi nejrozsáhlejší stavba ve městě a sloužil jako sídlo vládců a dalších prominentů. Pak jsme prozkoumali několik menších chrámů v jižní části, včetně jednoho, kde žil v 30. letech minulého století jeden šílený hrabě. Zřejmě i tyto ruiny ovlivnily romantické hnutí, které vzkvétalo v té době. Vypadalo to na to. Pak jsme se chvíli toulali po okolní džungli a nakonec jsme si prohlédli komplex několika chrámů na severovýchodě, včetně asi nejzachovalejšího

Chrámu Kříže (Temple of the Cross). Hned vedle je chrám postavený částečně ve svahu, nazvaný podle toho, že je částečně v džungli Chrám Zarostlého Kříže (Temple of the Foliated Cross). Odtud je taky asi nejlepší

pohled na Chrám nápisů a Palác. Po poledni jsme se ještě stavili v nedalekém muzeu, které je relativně nové a kde je zajímavá expozice historie Palenque s popisy ve španělštině i angličtině. Vstupné je v ceně vstupného na ruiny ($16).
Po návratu z prohlídky jsme zase zaparkovali auto na dvoře posady, chvíli si dali oddych a pak vyrazili na okružní procházku po městě. Akorát končila polední přestávka ve škole, tak jsme pozorovali školáky vracející se do školy a následovali jsme je až ke škole skoro na konci města (několik se metrů od naší posady). Okolo byla typická obytná čtvrť, malé baráčky, některé vypadaly pěkně, jiné byly horší. Po chvilce chůze po ulici, která vypadala jako hlavní, jsme dorazili do oblasti tržiště. Zde to vypadalo typicky jako ve třetím světě, prašné ulice, malé krámky plné harampádí (i když relativně čisté), pouliční prodavači všeho možného. Bylo to naše první setkání s mexickým předměstím, tak jsme z toho byli trochu na větvi. Pokračovali jsme po ulici dál a dál, až jsme zjistili, že jsme se ztratili. No zase to nebylo tak hrozné, prošli jsme přes několik celkem chudých ulic a octli jsme se na hlavní silnici. Zde jsme se zorientovali, stavili se na večeři a vrátili se do posady.

Jdeme do hor

Ve středu jsme vyrazili zase ráno, neboť nás čekala cesta až do San Cristóbalu, který se nachází v horách asi 300 km od Palenque. Spěchali jsme proto, protože jsme se chtěli stavit na několika přírodních monumentech, které jsou na cestě. Prvním byl

vodopád Misol-Ha, asi 40 km od Palenque. Odbočka byla dosti špatně značená, tak jsme ji minuli, ale na druhý pokus jsme ho našli. Vodopád je tak 20 m vysoký, a ne moc mohutný, řekl bych tak 1m široký. Jeho krása spočívá v tom, že voda padá přímo dolů v jednom jediném sloupci, do laguny která má průměr asi 20m. Také poloha vodopádu v tropickém deštném pralese, který jej obklopuje vysokými stromy, liánami,… pomáhá k zlepšení vzhledu. Zde jsme pobyli asi půlhodinku, v laguně se dá i koupat ale ten den bylo pod mrakem a celkem chladno, tak jsme to vynechali. Za Misol-Ha se silnice začala kroutit a po stranách byly vidět kopce, tak jak je známe z filmů o tropických oblastech, strmé ale zelené, zarostlé vegetací jakoby to byl koberec (někdy skoro svisle pověšený). Po asi další hodince cesty do kopce a údolími, kde zemědělci pracovali na polích, jsme dorazili na další skvost,

kaskádu vodopádů Aqua Azul. V překladu to znamená modrá voda, jméno je od toho, že kaskády (tzn. menší vodopády na řece normálně asi 10m široké) mají blankytně modrou barvu. Celá kaskáda je několik kilometrů dlouhá, střídají se úseky klidné s úseky bouřlivějšími. Největší kaskáda je vysoká tak 10m a dlouhá tak 20m. Hned u parkoviště nás obklopil hlouček dětí, které somrovaly, nabízely hlídání auta, … Dalo nám práci je odehnat, ale nakonec samy odešly zjistíce, že od nás nic nedostanou. Bylo na nich vidět, že jsou zřejmě dosti chudé, špinavé a bosé. Po návratu na mě jeden borec somroval vodu, tak jsem mu dal flašku asi z 1/3 plnou, a k mému překvapení ji borec okamžitě zhltnul. Tak jsem dal ještě druhému banán, o který se kluci málem poprali. To bylo udivující, neboť banány zde byly neuvěřitelně levné, tak peso za kilo, a rostly všude. Bída musí být větší, než jsem si myslel. Šli jsme proti proudu řeky asi půl hodiny po slušné prašné cestě, na jedné straně voda, na druhé domky místních obyvatel. Pak domky pomalu ustoupily, cesta se zúžila na pěšinu, která se chvilkama vzdalovala od řeky, protože řeka byla v těchto místech klidná. Pěšina se křižovala s řekou asi po další půlhodině, kde byl přes řeku, v těchto místech tak 20m širokou, zajímavý most. Bylo to spíše lano, na kterém byla zavěšená gondola, do které se dalo posadit a přejet na druhý břeh. Bylo nám řečeno, že to nefunguje, tak jsme pokračovali asi dalších 20 min. proti proudu, kde začínaly skály a soutěska, ze které řeka vytékala. Kamarád Oliver s dvěma Mexičany strávili asi 2h. lezením po skalách a došli prý až na dno soutěsky, já jsem to vzdal, protože jsem ten den neměl vhodnou obuv (sandály). I tam, kde jsem to zabalil, byl ale pěkný pohled na vodu vytékající ze soutěsky, s tropickým pralesem okolo. Podle průvodce zde byl natáčený Schwarzenegerův Predátor.
Z Aqua Azul jsme vyjeli kolem druhé a poté začaly pořádné hory. Hlavně bylo cítit, že se mírně ochladilo, a taky se změnila vegetace, tropický prales přešel v řídký jehličnatý les. Projeli jsme přes Ocosingo, což je asi 20000 město v horách, středisko povstání zapatistů (místní hnutí za práva Indiánů) v r. 1994. Místy ještě byly vidět stopy po střelbě (zapatisté město okupovali několik týdnů než je armáda vytlačila do hor), ale jinak to bylo typické městečko s obouchanými domy, špinavými ulicemi a tržištěm v centru města. Cesta z Ocosinga do San Cristóbalu pokračovala dále do kopce. Projeli jsme třemi čistě indiánskými vesnicemi, kde lidi ještě mluví maysky, na kopci nad poslední jsme se zastavili, bylo odtud pěkně vidět centrum vesnice s kostelem. Tady už byla celkem kosa, tak 12C, protože jsme byli ve skoro 3000m. Pak jsme klesli do asi 2200m a sjeli do údolí, kterým prochází panamerická silnice, a po asi 20km jsme dorazili do San Cristóbalu.

Další pokračování cestopisu

Výlet do Mexika (část druhá)

Další podrobnosti: http://voth.hec.utah.edu/~mcuma/mexico.html