Výlet do Mexika (část čtvrtá)

Nejzajímavější byla cesta z Oaxacy do Huajuapánu, protože vedla zase před hory doly. V Huajuapánu jsme byli kolem poledního a koupili si tady něco k jídlu, je to typické malé město s obitými obchody bez chodníků na okraji silnice, asi 50 tis. obyvatel, centrum západní Oaxacy. Jižní Puebla, jíž jsme projížděli poté, byla méně hornatá, jeli jsme pořád stejným údolím.
(Martin Čuma, 18.září 2000)

Cesta k Mexico City

Ve středu ráno jsme konečně vyjeli z Oaxacy směrem na Huajuapán de León a Mexico City. Vzali jsme to mimo placenou dálnici, která sice zkracuje dobu cesty do Mexico City asi na polovinu, ale celá stojí kolem $200. Nám přesun zabral skoro celý den, zato jsme viděli odlehlejší oblasti států Oaxaca a Puebla včetně jižního podhůří Popocatépetlu, který jsme měli možnost poprvé shlédnout v jeho majestátu. Nejzajímavější byla cesta z Oaxacy do Huajuapánu, protože vedla zase před hory doly. V Huajuapánu jsme byli kolem poledního a koupili si tady něco k jídlu, je to typické malé město s obitými obchody bez chodníků na okraji silnice, asi 50 tis. obyvatel, centrum západní Oaxacy. Jižní Puebla, jíž jsme projížděli poté, byla méně hornatá, jeli jsme pořád stejným údolím. Pozdě odpoledne (na Štědrý den) jsme dojeli do asi 100 tis. města Cuautla, kde jsme se celkem levně ($80/double) ubytovali v hotelu Europa i s televizí. Protože zde nebylo nic dělat, tak jsme v 5.30 zašli do kina na GI Jane, kino bylo víc podobné betonové stodole a byla tam otřesná akustika, takže jsme moc nerozuměl dialogům, ale s pomocí španělských titulků jsme to jakž takž pochytili. Pak jsem si koupil pár hotdogů na večeři a šli jsme do hotelu, kde jsme se dozvěděli zprávy za uplynulý týden včetně toho, že zabili asi 50 vesničanů ve vesnici v Chiapas nedaleko které jsme projížděli a že začal soptit Popocatépetl.

Vánoční dobrodružství

První svátek vánoční jsme zahájili přesunem k Tetonchitlánu, což jsou rozsáhlé ruiny civilizace, která záhadně zanikla kolem 8. stol. n.l., nacházející se na severovýchod od Mexico City. Dopoledne bylo dosti dramatické. Nejprve jsem se nevšiml odbočky, rychle jsem zpomalil a otočil se na silnici, a zrovna za mnou jel policajt. Samozřejmě jsem se ho nejprve nevšiml, protože to byl pick-up truck, kterých v Mexiku celkově policie dosti využívá. Tak mě hned zastavil, sebral řidičák a protože neuměl ani slovo anglicky a my jsme byli na tento případ španělsky slovně nevybavení, tak nás eskortoval na policejní stanici. Zde samozřejmě taky nikdo anglicky neuměl, tak jsem asi půl hodiny diskutoval s jedním celkem mladým policistou. Napřed to vypadalo dramaticky, zdálo se mě, že nám chce na den zadržet auto, samozřejmě jsem chtěl taky zjistit, za co mě chce dát pokutu (mě se ten můj zákrok zase tak dramaticky nejevil, ale asi mají v Mexiku taky zakázaný U-turn - otočku o 180°). To jsem se do konce pořádně nedozvěděl, ale napsal sumu, kolik bude pokuta stát ($420) a vypadal celkem rezolutně, tak mě bylo jasné, že se s tím nebude dát nic dělat. Nakonec se mě podařilo mu vysvětlit, že mám u sebe dost hotovosti, zaplatil jsem pokutu a bylo to. Zřejmě chtěli auto zadržet proto, že si mysleli že nemáme dost hotovosti. Pokračovali jsme tedy dál a na předměstí Mexico City nás zastavili policajti znovu, tentokrát jsem vůbec netušil, proč. Vzali si zase můj řidičák a title (potvrzení o vlastnictví auta), a začali, že máme jen kopii title a že je nutno mít originál. My jsme samozřejmě originál neměli, to co jsme měli bylo vše, co nám půjčovna dala. Tak jsem se vydal hledat telefon, abych zavolal na půjčovnu a zjistil, co dál. Problém ale byl, že všechny telefony byly na karty, a i když telefon na půjčovnu byl na účet volaného, na vůbec uskutečnění hovoru bylo potřeba kartu do automatu strčit. Nakonec (tak po hodině) se nám podařilo přesvědčit jednu rodinu aby nám kartu půjčila, zavolali jsme na Avis a ti po mě chtěli, abych přivedl k telefonu ty policajty, že jim to vysvětlí. Mezitím už kolega Tapas zorganizoval hlavu rodiny, která nám půjčila tu kartu a ten jim řekl, že policajti takto často jen buzerují a nabídl se, že nám to pomůže vysvětlit. Jakmile jsem ale jen policajtům naznačil, že ti z půjčovny chtějí s nimi mluvit osobně, tak mě vrátili řidičák a odjeli. Byl jsem z toho už tak vynervovaný, že jsem řízení předal Oliverovi a pokračovali jsme dál. To ale nebyl konec anabáze. Protože jsme objeli Mexico City po okruhu z východu, nemohli jsme najít nájezd na silnici k Teotihuacánu. Jezdili jsme křížem krážem a nikde nic. Ještě k tomu jsme začínali být na dně s benzínem a neměli jsme skoro žádné peníze, protože jsem většinu dal na pokutu. Nakonec jsme našli jeden mall v americkém stylu, kde bylo několik bank (samozřejmě zavřených), u kterých byly bankomaty. Tak jsem vybral peníze, zajeli jsme k pumpě, koupili benzín, a protože jsme jeli ze směru od MC, tak jsme i našli ceduli a správnou silnici.

Teotihuacán - nejrozsáhlejší ruiny ve Střední Americe

Takže jsme do Teotihuacánu dorazili až asi ve 2h. odpoledne, v době slušného vedra. Bylo zde taky hodně lidí, většinou Mexičané, protože byl svátek a na svátek byl vstup zdarma. Jak jsem už řekl, T. byl vystavěn doposud ne zcela známou civilizací, která osídlila údolí Mexico City někdy kolem přelomu letopočtu a bylo opuštěno koncem 7. století. V době svého největšího rozkvětu, v 6. století, mělo město přes 200 tis. obyvatel. Osu města tvoří

Avenue Mrtvých (zde ze severu z vrcholu Pyramidy Měsíce), původně přes 4 km dlouhá a tak 50 m široká, pojmenovaná tak Aztéky kteří věřili, že ve stavbách kolem ní jsou hrobky. Avenue je na severním konci je zakončená náměstím s Pyramidou Měsíce. Kolem náměstí je pak symetricky dalších 12 menších pyramid a jeden ze slavných paláců, palác Quetzalpapálotla, zasvěcený nějakému bohovi napůl ptákovi a napůl motýlovi, kde žil nejvyšší kněz.. Asi 1 km jižněji je největší Pyramida Slunce, postavená kolem r. 150 n.l., která je třetí největší na světě, po pyramidě v Cholule (kousek na východ od MC, ale ta tvoří součást města a nevypadá tak vysoko) a po Cheopsově pyramidě v Egyptě. Má základnu 222 m, je 70 m vysoká a vede na ni 248 schodů.

Zde jsou na obrázku Pyramidy Slunce i Měsíce. Avenue pak klesá po několika terasách až k velkému čtvercovému komplexu staveb nazývanému Citadela která tvoří jižní hranici archeologické zóny, dříve (a je to ještě pořád vidět při pohledu z pyramid) pokračovala avenue dalších několik kilometrů na jih.. Je to vlastně velké prostranství obehnané zdí 380 m po straně. Uvnitř je 15 pyramid a chrám Quetzalcoátla, postavený kolem r. 300 n.l., na jehož stěnách jsou reliéfy bohů. Nejvíc uznávaný byl ten Quetzalcoátl. Quetzal je nějaký pták, tak tento bůh je taky opeřený. Druhý nejoblíbenější byl bůh deště Tláloc. Tato božstva byla pak přenesena i na Toltéky a Aztéky. Zde je

detail přední stěny chrámu.

Pachuca a Tula

Z T. jsme odjeli se soumrakem kolem šesté, a za tmy dorazili do Pachucy, asi 300 tis. hlavního města státu Hidalgo, kde se nachází stříbrné doly. Byli jsme hladoví jako vlci, tak jsme s Oliverem zašli projít se po centru, které bylo mrtvé, jako v USA. Naštěstí jsme narazili na fast food typu KFC a dali si smažené kuře. Dorazili jsme se v nedaleké pekárně. Pachuca mě připadala jako asi nejameričtější město v Mexiku, řekl bych, že sever Mexika vypadá podobně.
V pátek ráno jsme vyrazili do Tuly, která se nachází asi 100 km západně od Pachucy. Je to slušně průmyslové město, s velkou rafinérií a cementárnou, takže bylo poznat podle kouře z velké dálky. My jsme tam ale jeli z důvodu ruin centra civilizace Toltéků, kteří zde vzkvétali nejvíc od 9. do 11. stol. V okolí se nachází několik dolů na obsidián (tvrdá, ostrá vyvřelina), ze kterých si dělali nástroje (Indiáni v Mexiku neznali kovy). Toltékové měli velký vliv na pozdější ideologii Aztéků a měli podobně krvavé božstvo. Jedna legenda říká, že zakladatel Toltécké dynastie byl bílý, a jednoho dne odplul z pobřeží Mexického zálivu na východ, protože nesouhlasil s krvavými praktikami obětování bohům. Aztékové se považovali za pokračovatele tradice Toltéků a proto si s příchodem Cortéze mysleli, že se vrátil ten jejich původní vládce a nebojovali proti němu, což se později ukázalo jako tragický omyl.

Archeologická zóna není zase tak rozsáhlá, nejzajímavější atrakce jsou dvě velká hřiště na pelotu a hlavní pyramida zasvěcená Quetzalcoátlovi, na jejímž vršku je několik

soch válečníků (tak 5m vysokých), podobných tvarem těm z Velikonočního ostrova. Tula je jediné místo ve střední Americe, kde takové sochy jsou. Okolo pyramidy jsou pak zbytky sloupového paláce a velké nádvoří s částečně vykopanými stavbami okolo. Pobyli jsme tady kolem dvou hodin a valili do Mexico City. Vzali jsme to po placené dálnici, kde jsme se poprvé seznámili s výší poplatků, za asi 30 km jsme platili $32. Vjezd do MC se nelišil od jiných severoamerických měst, hustá doprava, min. 5 proudů v každém směru, billboardy okolo. Samozřejmě jsme přejeli exit, kterým jsem chtěl vyjet z dálnice, tak jsme v husté dopravě museli improvizovat, ale vcelku úspěšně jsme kolem druhé hodiny dorazili do hotelu Antillas několik bloků severozápadně od hlavního náměstí, který má jako jeden z mála levných garáž. Zaplatili jsme $120 za noc za dvoulůžkový pokoj s TV, což nebylo zase tak zlé.

Putování po Mexico City

Po chvíli odpočinku jsme vyrazili do ulic, abychom našli turistické informace. Bohužel, žádné se nenachází v centru, tak jsme museli jít směrem na západ od centra po

Paseo de Reforma, což je hlavní třída v MC, vedoucí zhruba od centra k parku Chapultepec, tak cca. 6 km. Zde jsme opravdu našli budovu, kde se informace nachází, ale byl to spíš takový business office, takže jsme to museli chvíli z úředníků dolovat a pak nám dali mapu města, která byla celkem k ničemu. Zde jsme se s Oliverem odpoutali od Tapase a šli zpátky směrem k centru.
Zde je asi na místě popsat uspořádáni MC. Nejprve je nutno poznamenat, že MC leží na místě bývalého hlavního města Aztéků Tetonchitlánu, které se nacházelo na ostrově v jezeře, a které srovnal se zemí H. Cortéz. Z ruin postavili Španělé centrum města, které se rozprostírá kolem

hlavního náměstí - zócala, . Náměstí je velmi prostorné, tak min. 200x200 m, a v jeho centru je stožár s obrovskou mexickou vlajkou. Na severní straně náměstí je katedrála, která je zevnitř celá v lešení. To má za úkol ji držet, protože se pomalu propadá do země. Další tři strany tvoří paláce postavené Španěly pro vládní úřady,… Okolí náměstí tak v okruhu 10 bloků tvoří staré několikapatrové domy, podobné ulicím v evropských městech. Některé části vypadají vznosně (hlavně na západ od náměstí), jiné jsou horší. Hned u náměstí jsou taky asi na prostoru 100x100 m částečně vykopané ruiny hlavního chrámu Tetonchitlánu, které byly objeveny při kanalizačních pracích v 70. letech. V ulicích bezprostředně na východ od náměstí se denně koná trh, kde prodávají snad všechno. Byl zde neuvěřitelný mumraj, takové rozsáhlé a zalidněné tržiště jsem ještě neviděl. Náměstí s okolím se de facto nachází dost na východě, a ten trh byl nejzazší bod, kam jsme došli. Kousek na západ od náměstí je park Alameda, v oblasti bývalého aztéckého tržiště. Na východním konci parku je Palacio de Bellas Artes, což je budova opery, a taky se zde nachází stánky se vším možným, hlavně občerstvením. Dali jsme si tady hotdog a vypadali jsme asi dost marastově, protože nám jeden borec nabízel drogy. Západní konec Alamedy se protíná s Paseo de Reforma, která směřuje na jihozápad. V její střední části je nejluxusnější část MC, několik mrakodrapů, včetně

budovy burzy, a tzv. Zona Rosa, což je oblast luxusních obchodů a restaurací. Paseo de Reforma je dosti široká, tak 5 pruhů v každém směru, a každých tak 500m je na ní kruhový oblouk s nějakým pomníkem ve středu. Nejslavnější je

památník nezávislosti, nazývaný také Ángel, protože na jeho vrcholu je anděl. V ty dny tak zrovna probíhala protestní akce proti tomu masakru v Chiapas. Na konci Pasea je park Chapultepec, který je trochu vyvýšený nad okolím a tvořil dříve břeh jezera. Zbytek současného MC (kromě té oblasti okolo zócala) byl dříve pod vodou. Park je dosti rozsáhlý a je zde městské ZOO a několik muzeí včetně toho nejatraktivnějšího - antropologického, ve kterém jsou umístěny expozice historie Mexika.
To v pátek jsme z Pasea přes Alamedu přešli na zócalo a prošli jsme si ten trh. Asi dva bloky od hotelu jsem našel několik antikvariátů, bohužel, většina knih byla ve španělštině. Je nutno poznamenat, že obchody se stejným sortimentem jsou v centru MC soustředěny blízko sebe, což se mě velmi líbilo. Tak např. člověk šel po ulici a po obou stranách byla železářství. Ty pak postupně přešly na domácí potřeby a ty pak dál na elektrospotřebiče,… Od každého obchodu bylo v okolí tak min. 5 dalších, takže pokud by něco neměli v jednom, člověk udělal pár kroků a byl v druhém. V okolí tržnice byly hlavně obchody s hračkami, takže jsme se tady zase tak dlouho nezdrželi, ostatně se setmělo, tak jsme šli shánět něco k večeři a pak šli do hotelu.
Sobotu jsme celou prochodili. Napřed jsme to vzali po Paseo de Refoma až do Zony Rosa. Zde jsme našli hlavní městské turistické informace, kde taky nic pořádného neměli. Pak jsme to prošli po jedné z ulic Zona Rosa, plné zeleně, kavárniček a obchůdků se suvenýry. Zamířili jsme to zpátky na východ směrem k centru, a záhy jsme opustili výstavní čtvrť a dostali se do oblasti horší. Několik domů ještě neslo stopy zemětřesení z r. 1984. Šli jsme podél celkem rušné ulice, naštěstí jen tak jeden km. Dorazili jsme k městské knihovně, která je dosti rozlehlá a nachází se v celkem staré budově podobné kasárnám, bohužel byla až do 7.1. zavřená.
Tak jsme se zase dostali do centra a došli na náměstí a prohlídli si katedrálu a ruiny toho aztéckého chrámu , vedle ruin je moderní několikapatrová budova, kde je muzeum objasňující jak se Aztékové dostali do mexického údolí, jaká byla jejich společnost,… Stavba hlavního chrámu, zasvěceného hned dvěma bohům, Tlálocovi a bohu slunce a války Huizilopochtli (jemuž byly denně přinášeny oběti aby slunce zase vyšlo druhý den) byla zahájena kolem r. 1350 a byl postupně rozšiřován až do zničení Španěly v r. 1521. Aztékové se za dvě století vypracovali z bezvýznamného kmene na faktické vládce střední Ameriky hlavně díky diplomatické taktice spojenectví a roztržek s ostatními vládci, a jejich pověstné brutalitě. Války byly nutná součást života, poněvadž přinášely zajatce kteří byli pak obětováni bohovi slunce. Říká se, že po jedné takové bitvě obětovali najednou na 20 tis. zajatců. Obětování většinou probíhalo tak, že borce položili zády na kamenný špalek, čtyři ho chytli za ruce a za nohy a pátý mu rozřízl speciálním obsidiánovým nožem hruď a vyňal ještě bijící srdce. Špalek i nůž byly v muzeu, stejně jako celkem dobrý model Tetonchitlánu v době před dobytím Španěly. Popisky exponátů byly jen ve španělštině, ale v každém patře věnovaném určitému prvku historie nebo života Aztéků byla TV s videem, kde kontinuálně přehrávali pásku (tak 10 min.) týkající se toho daného subjektu, kde byly anglické titulky. Protože jsme byli už dost unaveni, tak jsme si sedli na zem a na každou část se podívali. Po odchodu z muzea už bylo pozdní odpoledne. Ještě jsme se prošli znovu po náměstí, byla tam řada prodejců suvenýrů a ostatního zboží, kteří měli své zboží vesměs rozložené na prostěradle na zemi, a několik skupin tanečníků v aztéckých krojích, předvádějící ďábelské tance za zvuku bubnů. Počkali jsme, až se setmí abychom si mohli prohlédnout osvětlení náměstí v noci a pak šli do hotelu.

Antropologické muzeum

Neděli jsme si vyhradili na prohlídku Antropologického muzea, kde se nachází nejucelenější expozice historie indiánských kultur, které se na území Mexika vyskytovaly. Neděli jsme zvolili jako den prohlídky proto, že vstup je, stejně jako u archeologických zón, zdarma. Ráno jsme zase kolem deváté vyrazili, a po Paseo del Reforma dojeli až do parku Chapultepec, kde muzeum stojí. Protože se muzeum otvírá až v 10h., tak jsme se ještě prošli po parku, který je oblíbeným víkendovým cílem obyvatel Mexico City. Bylo ale vidět, že rekreující se jsou hlavně bohatší, taková střední třída. Ti chudší si chystali svoje krámky s občerstvením a suvenýry. Na cestě k muzeu jsme to střihli přes ZOO, které je v neděli také zadarmo.
Před muzeem už byla fronta nedočkavců, kteří čekali na otevření. Muzeum otevřeli něco po desáté a hned na úvod jsme byli nemile překvapeni, neboť se vybírá poplatek nejen za kameru ($30), ale i za foťák ($10). Ale asi je to investice, která stojí za to. Po vstupu a průchodu vestibulem člověk projde na nádvoří, uprostřed něhož je fontána a jezírko. Nádvoří je ze tří stran obklopeno budovami moderního vzhledu, kde se nachází exponáty, každá budova je zaměřena na určitý region Mexika.
První dva sály jsou ale všeobecné, první pojednává a příchodu lidí do Ameriky tak před cca. 30 tis. lety a jejich život, jako lovců,… přes začátky zemědělství až k prvním formám společného soužití.
Druhý sál obsahuje expozice týkající se vývoje archeologie jako vědy, dává celkový pohled na historický vývoj střední Ameriky v předkolumbovské době a poukazuje a společné prvky a rozdíly jednotlivých středoamerických civilizací.
Další sály se už věnují jednotlivým kulturám. Začíná to sálem o kultuře Teotihuacánu, která byla první rozsáhlejší civilizací ve středním Mexiku. Zde je celkem vyvedený model města a různé artefakty z naleziště. Dá se vyjít i ven ze sálu na zahradu, zde je větší model obou pyramid.
Následující sál se zabývá Toltéky jako nástupci kultury Teotihuacánu a předchůdci Aztéků. Hlavní exponáty se týkají Tuly, ale je tam zmínka o několika dalších městech, o kterých jsem do té doby neměl tušení.
Pak se přechází na Aztéky, kterým je věnovaná rozsáhlá pozornost. Kromě kvalitního modelu jejich hlavního města Tetonchitlánu je tu řada soch, včetně jejich slavného kalendáře, panely týkající se výměny zboží, umění, obětování, a dioráma tržiště.
Další sál se věnuje kulturám z Oaxacy, hlavně Zapotékům. Je tu hodně údajů o Monte Albánu, něco o Mitle a ostatních městech. Velkou atrakcí je rekonstrukce jedné Mixtécké hrobky z Monte Albánu. Venku jsou pak repliky několika hrobek.
Vedlejší sál se zabývá kulturami pobřeží Mexického zálivu, počínaje Olméky, kteří byli vůbec první rozvinutější kulturou v Mexiku, charakteristickou sochami velkých kulovitých hlav. Zbytek se týkal tzv. kultury Veracruz, podle stejnojmenného státu, známého hlavně podle města El Tajín, který jsme nenavštívili.
Předposlední sál obsahuje expozici o Mayích. Začínají zde od začátku, v Palenque a dalších starších městech, včetně Tikalu v Guatemale a Copánu v Hondurasu. Je zde model Palenque a Tikalu a různé artefakty. Venku je několik dalších staveb, včetně kopie nějaké budovy z Copánu s freskami uvnitř, stavby z Tikalu a několika stél. V podzemí budovy je pak replika pohřební místnosti krále Pakala z Palenque. Druhá část sálu se týká Yucatánských nalezišť, hlavně Chichén Itzá a Uxmalu, ale je tam i maketa Tulúmu.
Poslední sál se týká kultur severního Mexika, které nebyly zase tak super rozvinuté, takže tam je hlavně keramika, bižuterie,…
Všechny archeologické expozice jsou v přízemí, v prvním patře se nachází expozice etnografické, odpovídající té oblasti, o jejíž historii se pojednává v přízemí. Jsou tu kroje, diorámy, nástroje a náčiní a fotografie popisující život a tradice místních obyvatel. Nejzajímavější byla asi expozice mayská, hlavně dioráma zobrazující proces pletení houpací sítě.
Prohlídku jsme ukončili před třetí hodinou, s tím, že jsme za parkování zaplatili kolem $40, a vyrazili z města. Chtěli jsme totiž MC opustit už v neděli, protože v pondělí naše auto nemohlo jezdit. Mají to v MC totiž udělané tak, že každý den v týdnu zde nemohou jezdit ta auta, jejichž číslo na poznávací značce končí na dané dvě číslice. Naše auto připadalo na pondělí. Tak jsme projeli městem a k večeru to zapíchli v Amecamece, pod Popocatépetlem. Na cestě tam už jsme mohli obdivovat majestát

Popocatépetlu a jeho sesterské hory

Iztaccíhuatlu. V Amecamece jsme se ubytovali v celkem levném a příjemném hotelu na náměstí, kde právě končil trh, tak jsme ještě stihli koupit mandarinky, povečeřet torty (takový sandvich s oblohou) a zapít to historicky nejlevnějším pivem (Coronou za $3.50) ve stánku, který obsluhovala starší žena se dvěma pohlednými dcerami, pro něž jsme zřejmě soudě podle jejich hihňání byli slušnou atrakcí. Pak jsme si ještě zašli prohlédnout kostel a ze střechy hotelu pozorovali západ slunce.

Další pokračování cestopisu

Výlet do Mexika (část čtvrtá)

Další podrobnosti: http://voth.hec.utah.edu/~mcuma/mexico.html