Výlet do Mexika (část šestá)

Mérida, největší město na Yucatánu, a přístav Progresso

Další den jsme měli celý vyhrazený pobytu v Méridě a relaxaci. Zase tak moc na vidění toho zde není. Prošli jsme se kousek od centra na hlavní místní třídu, Paseo de Montejo, která měla být na přelomu století, kdy Mérida aspirovala na hlavní město Mexika, napodobeninou pařížských Elysejských polí. Hlavním městem se nestala, takže je tato třída nyní dost pustá, a zbylo tam jen několik paláců. V jednom z nich je Yucatánské (stát Yucatán) historické muzeum. Vstupné cca. $15, muzeum menší ale pěkně udělané, věnované místním Mayům, takže to stálo za to. K večeru jsme se vrátili do centra, a já si koupil v jedné optice kontaktní čočky, i s prohlídkou za zhruba poloviční cenu, za kterou bych to koupil v US. Jediný problém byl při té prohlídce, protože nikdo v optice neuměl anglicky, tak jsme se domlouvali lámanou (mou) španělštinou.
Sobota měla být podle plánu strávená na pláži v Progressu, asi 30 km severně od Méridy. Naneštěstí se ten den zatáhlo a ochladilo. Dopoledne jsme se ještě stihli projít po pláži a Oliver se krátce vykoupal, na mě bylo moc zima, a pak začalo pršet. Tak jsme šli zpátky do hotelu a odpoledne proleželi na hotelu. Večer přestalo pršet tak jsme se sebrali zase na procházku. Zase jsme prošli pláž, podívali se na západ slunce. Bylo zde několik desítek Mexičanů, evidentně na dovolené, a na několika místech hráli na pláži fotbal. Zde je nutno poznamenat, že Yucatánská plošina klesá do Mexického zálivu velmi pozvolna, takže v Progressu, což je taky přístav pro Méridu, je 6 km dlouhé molo. Jakmile se setmělo, a pláž se vylidnila, tak to tam začalo vypadat nevábně, tak jsme šli do města, pokud se tak dá nazvat několik putyk a obchůdků v centru. Naštěstí jsme narazili opodál na supermarket v americkém stylu, kde jsme si koupili pivo a večeři a šli do hotelu.

Další ruiny, Dzibilchaltún a Chichén Itzá

Neděle je den, kdy jsou památky zadarmo, takže jsme toho museli využít. Zase zrána jsme vyjeli z Progressa a na hodinku se zastavili v Dzibilchaltúnu, několik km severně od Méridy. Moc toho tam není kromě nového, moderně vypadajícího a klimatizovaného muzea, evidentně postaveného pro turisty, pro které se stává Mérida stále populárnější. Asi nejzajímavější zde byla cenote, tj. díra v zemi, kde se uchovává voda. O tom se musím rozepsat trochu víc. Na Yucatánu nejsou žádné řeky a celý povrch je vápencový, takže je místy země proděravěná jeskyněmi a pokud jeskyně spadne, tak tam zbyde jezírko, a to je cenote. Pro Maye to byl jediný zdroj vody v období sucha, které tam trvá tak půl roku, takže města vzkvétala hlavně v jejich okolí a Mayové je patřičně uctívali. Ta cenote v D. byla oválná tak 10x15m, mělká na jedné straně a hluboká, evidentně se svažující do jeskyně na straně druhé. Voda křišťálově čistá s rybičkami různých velikostí a barev. Koupání je tam povoleno, ale na to bylo ještě k ránu chladno. Poté jsme pokračovali napříč severním Yucatánem k Chichén Itzá. Ale rozhodli jsme se trochu si zajet a napřed se zastavit v městečku Izamal, kde se nachází

největší klášter na Yucatánu. Izamal byl vystavěn Španěly na místě velkého mayského města, ruiny několika pyramid jsou tam ještě vidět. Z nich jedna je částečně restaurovaná, tak jsme na ni vylezli, byl z ní pěkný pohled na celé město, a hlavně na ten klášter. Ten je, jako celý střed města, obarvený žlutou hlinkou, takže se v poledním slunci pěkně vyjímal. Celý střed je nově obnovený, včetně kláštera, protože tam byl v r. 1992 papež. Klášter samotný vypadá podobně jako jiné církevní koloniální budovy, klasická architektura.
Po dvanácté jsme odjeli a tak za hodinku dojeli k Chichén Itzá, kde jsme se v nedaleké obci ubytovali. Byl zde vidět vliv turismu, hotely i restaurace bylo podstatně dražší, byli jsme rádi, že jsme dostali pokoj za $100. Trochu jsme si oddychli a pak šli na ruiny. Tam jsme pobyli až do zavíračky v 5h. Chichén Itzá jsou asi nejznámější a taky nejvíc obnovené ruiny na Yucatánu. Málokdo ale ví, že historie města se dělí do dvou odlišných období. První patří klasické mayské civilizaci z období 550-900 n.l. Pak bylo město z neznámých důvodů opuštěno. Ruiny z této doby jsou méně zachovalé a málo vykopané. Ty hlavní a známé ruiny patří k tomu druhému období, od 11. do 14. stol. Mayská kultura byla v té době ovlivněna Toltéky ze středního Mexika, kteří si zřejmě Maye podrobili a zavedli zde své krvavé kulty. Chichén Itzá se stalo jejich administrativním a religiózním centrem. Hned naproti vstupu do archeologické zóny je hlavní

pyramida boha Kukulcána, nazývaná Španěly El Castillo. Ta byla původně postavena v tom starším období a přestavěna v tom novějším. Je to vlastně mayský kalendář vytvořený z kamene. Pyramida má 9 teras rozdělených na dvě poloviny schodištěm veprostřed, tj. 18 oddělených teras odpovídající 18 dvacetidenním měsícům v roce (zbývajících 5 dnů měli na oslavy nebo co). Čtyři schodiště, každé na jedné straně, mají po 91 schodech, s horní platformou celkem 365 jako je dní v roce. No a nakonec, na každé boční stěně je 52 panelů odpovídajících počtu roků v mayském století. Největší efekt se prý ale odbývá ve dnech jarní a podzimní rovnodennosti, kdy zapadající slunce vytváří iluzi sestupu boha z vrchu té pyramidy. Tohle nám samozřejmě vidět dopřáno nebylo, byli jsme tam v nepravý čas. Vylezli jsme nahoru, je odtud slušný rozhled, jako z každé jiné pyramidy. Dovnitř pyramidy vede zespodu chodba, která ústí v komoře, kde je kamenná lavice ve tvaru jaguára. Negativum bylo v tom, že tam bylo dost vlhko, mlžily se mě brýle a ještě před tou komorou bylo drátěné pletivo, takže to bylo špatně vidět. Pak jsme to zamířili k hlavnímu pelotovému hřišti, údajně největšímu v Mexiku, je 135 m dlouhý. Zajímavých bylo hlavně několik bočních panelů zobrazujících hráče v akci. Poblíž je i několik čtvercových platforem, které většinou sloužily jako oltáře. Jeden z nich má strany posety kamennými plastikami lebek a zkřížených hnátů, podle toho se taky nazývá Chrám Lebek. Mělo to sloužit jako odstrašující příklad nepřátelům, pokud by bojovali proti místním, skončili by jako nositelé těch lebek na obětním oltáři. Kousek stranou je nejslavnější místní cenote. Blízko ní jsou ruiny malého chrámku a i zde byli obětováni lidé tím, že je házeli do té vody. Protože hladina vody je tak 10m pod úrovní terénu a stěny kolmé, oběti asi moc šancí neměly. Pak jsme se vrátili zpátky k té pyramidě, kousek na východ od ní je Skupina tisíce sloupů, skládající se s několik budov, hlavně slavného Paláce válečníků, který ale zklamal, protože jsme na něj nemohli vylézt. Sloupů tam bylo hodně a uzavíraly prostor v jakési nádvoří, na jedné straně jsem

byl vyfocen. Zajímavá ale byla ruina sauny, s podzemní výtopnou a kobkou, kde se provádělo vlastní pocení. To dělali proto, aby se rituálně očistili. Poslední zajímavá skupina je kousek opodál. My jsme to vzali oklikou přes druhou cenote a skončili v pralese, kde jsme nalezli malou jeskyňku. Nakonec jsme ale došli k cíli, jmenovitě k

budově observatoře, jedné z nejzajímavějších budov, co jsem v Mexiku viděl. Vršek se totiž opravdu skládá z kupole, odkud prý Mayové pozorovali hvězdy. Okna v kupoli jsou udělány tak, aby se v nich v určitých dnech objevovaly určité hvězdy. Kousek opodál je mohutný komplex nazývaný klášter. Mě spíš připomínal hrad. Byl prý vystavěn v tom starším období a byl asi něco jako palác. V té době ale už bylo po páté a strážci lidi vehementně vyhazovali, tak jsme museli jít.
Večer jsme se stavili na večeři v restauraci nad naším hotelem a pak šli na Light and sound show na ruinách. V rámci toho, aby zde turisti utratili co nejvíc peněz totiž osvětlili několik hlavních budov včetně pyramidy, paláce válečníků a pelotového kurtu a každý večer tam mají hodinovou show se zvukovým komentářem, napřed ve španělštině za $25 a pak v angličtině za $35. Postupně se osvětlují a zase ztmavují jednotlivé reflektory a při tom vysvětlují historii Chichén Itzá a celé mayské kultury. Nebylo to nijak super, žádné lasery nebo tak, ale za ty peníze to stálo. Pak jsme se ještě prošli po té obci, kde jsme byli ubytovaní a narazili na

hřbitov v klasickém mexickém provedení.

Závěr cesty, Cancún a pláž v Puerto Morelos

V pondělí jsme se přesunuli do Cancúnu. Na cestě jsme se stavili na dvou místech s cenotami. Jedno bylo kousek před městem Valladollid. Zdejší cenote byla pod zemí, tj. v jeskyni, a za vstup vybírali nekřesťanských $8, tak jsem tam nešel. Další cenote je přímo ve městě, byla jako součást parku, klasická díra v zemi. I tak si za to účtovali $4. Vodní hladina byla dobrých 15-20m pod povrchem, takže to vypadalo jako menší propast. Ale až k hladině vedly schody, takže se tam daly pozorovat rybičky. V parku nad cenotou bylo několik klecí, ve dvou z nich byly zvířata. Opice a něco na styl mývala. Okolo nepořádek. Ještě jsem se prošel po nedalekém místním náměstí, kde jsem neúspěšně sháněl vodu, náměstí opět ve standardním provedení. Pak jsme už sedli do auta a jeli přímo až do Cancúnu. Tapas se rozhodl ubytovat se dvě noci v lepším hotelu. Cancún jsou vlastně dvě města. Jedno mexické a jedno turistické. To turistické je na pláži, to mexické mimo pobřeží. My jsme samozřejmě projeli napřed tím mexickým, které i tak vypadalo amerikanizovaně, poutače na WalMart a ostatni supermarkety lemovaly ulice. Tak to ale bohužel už nebylo s dopravním značením, tak nám chvíli trvalo, než jsme našli cestu na pláž. Zde je asi 15 km hotelů, které byly značně předražené. Tapas sehnal nejlevnější za 100 USD za noc. To jsme samozřejmě s Oliverem neakceptovali, tak jsme se přesunuli asi o 50 km na jih do

malého přístavu Puerto Morelos. I zde je bohužel evidentní vliv turismu, protože jsme měli velký problém se sehnáním ubytování a nakonec jsme byli rádi, že jsme vyhádali nocleh za $200, tj. 25 USD. Jinde v Mexiku bych se za to zdráhal dát tak $80. Přijeli jsme tam před soumrakem a akorát jsme tak stihli se rychle vykoupat, na pláž bylo naštěstí jen pár kroků. V dáli šuměla voda valící přes korálový útes, údajně asi 600m. vzdáleného od pobřeží. V Puerto Morelos není skoro nic, dva obchody s potravinami, jeden se suvenýry, směnárna a hlavně pekárna. To nám stačilo k životu. I tak nám po neplánovaném výdaji na ubytování nezbývalo moc peněz. V úterý ráno bylo škaredě, přeháňky se střídaly se slunečným počasím. I tak jsme se v přestávce vypravili na procházku a akorát na mole rybáři vytahovali úlovek z ranního lovu. Kuriozitou bylo kuchání asi metrového žraloka. Bohužel, foťák jsme si přinesli až když z něho zbyla jenom hlava. Odpoledne se vyčasilo, tak jsme je strávili na pláži. Několikrát se vykoupali, postavili hrad z písku, který obdivovalo několik kolemjdoucích, a já se i stihl mírně připálit. Měli jsme obavy, že hrad zlikviduje příliv, ale ráno před odjezdem jsme se na něj ještě zašli podívat a stále stál… Vstávali jsme v 5h., před 6h. jsme vyzvedli Tapase a jeli na letiště, protože jsme odlétali v 8h. Bez problémů jsem vrátil auto a pak jsme se už jenom asi hodinu před odletem pařili na letišti, už v 7h. ráno bylo 29C. Byla to změna proti příletu do St. Louis, kde bylo kolem nuly, ale s tím se nedalo nic dělat, vánoce v teplých krajích byly u konce.

Pár slov na závěr

Super země, super příroda, super ruiny, super atmosféra. Příjemná změna proti přecivilizovaným a individualistickým US. Protože si amíci potrpí na všelijaké statistiky a hodnocení, a já jsem tady už určitou dobu tak jsem ovlivněn, tak zde je moje osobní pořadí atraktivnosti ruin a měst, které jsme navštívili. Je nutno podotknout, že je ovlivněno i událostmi a náladou, kterou jsem měl v tom daném místě, takže někdo to může vidět jinak.

Žebříček ruin (= vzhled, prostředí, atraktivnost):
Palenque > Teotihuacán > Uxmal, Monte Albán > Tulúm, Becán, Chichén Itzá, Tula > Cobá, Mitla > Dzibilchaltún, Yagul, Sayil, Kabáh

Žebříček měst (=vzhled, prostředí, atraktivnost, přívětivost, levnost):
San Cristóbal, Oaxaca, Mexico City > Puebla, Campéche, Mérida > Tuxtla Gutiérrez, Salina Cruz, Pachuca, Amecameca, Progresso > Chetumal, Palenque, Villahermosa > Cancún

Další pokračování cestopisu

Výlet do Mexika (část šestá)

Další podrobnosti: http://voth.hec.utah.edu/~mcuma/mexico.html