Olympiáda, středa 20.2.2002 v Soldier Hollow
Identifikace českých závodníků byla složitá protože dres ve stejných národních barvách měli i Rusové a pár dalších týmů. Podařilo se mě to asi při druhém průjezdu prvního člena štafety. Naši se postupně propracovávali dopředu a hlavně poslední dva závodníci přispěli k tomu, že nakonec naše družstvo skončilo na výborném pátém místě, hned za Rusy, kteří nezvládli závěr. Českou vlajku jsem…(Martin Čuma, 23.únor 2002)
Na třináctý den olympiády, připadající na středu 20.2., asi většina českých fanoušků dobře vzpomínat nebude, ale pro mě byl jedním z nejvydařenějších. Areál v Soldier Hollow se mi tak zalíbil, že jsem se rozhodl tak ještě jednou zajet, a vybral jsem si mužskou štafetu biathlonu 4x7.5 km, která se jela právě v tento den. Příjemné bylo, že začala až v 11. hodin, takže jsem musel vstávat až něco po sedmé. Ráno vypadalo nevábně, v Salt Lake pršelo, v Soldier Hollow sněžilo, ale bylo něco nad nulou, takže nebyla zima. V areálu jsme byli něco po desáté a zaujali relativně dobré místo vedle trati s výhledem na střelecký areál. Štafeta byla organizována tak, že každý běžel tři okruhy po 2.5 km a dvakrát střílel. Tím pádem jsme viděli průjezd každého závodníka třikrát, a protože se skupina celkem rychle roztrhala, bylo pořád se na co dívat. Jedinou nevýhodou bylo, že jsme neobětovali $4 za denní program, takže jsme zpočátku hádali, který závodník je ze které země. Dobu do zahájení závodu jsme si krátili pozorováním závodníků, kteří testovali lyže a rozehřívali se na blízkém svahu. Byl mezi nimi i jeden z Čechů a k mému překvapení měl domácí lyže Sporten. Stále dost hustě sněžilo, ale viditelnost byla dobrá.
Musím říct, že žádným velkým znalcem biathlonu nejsem, ale z průběhu závodu vyplynulo, že důležitá není jenom rychlost lyžaře, ale i koncentrace při střelbě. Zdá se mě, že je celkem šest terčů a pokud se minou, musí dobíjet a pokud dojdou náboje, tak se běží trestný okruh, který trvá asi 25 sekund. Na to několik družstev doplatilo. Závod k potěšení mé kolegyně začali ve velkém stylu Rusové. Naši byli tak v polovině startovního pole, což byl výsledek, který jsem celkem očekával. Vždy jsem pozoroval průjezd závodníků kolem našeho stanoviště a pak jsem zašel na místo odkud byla vidět výsledková tabule, abych zjistil jak si kdo vede, a postupně dekódoval číselné označení jednotlivých družstev.
Identifikace českých závodníků byla složitá protože dres ve stejných národních barvách měli i Rusové a pár dalších týmů. Podařilo se mě to asi při druhém průjezdu prvního člena štafety. Naši se postupně propracovávali dopředu a hlavně poslední dva závodníci přispěli k tomu, že nakonec naše družstvo skončilo na výborném pátém místě, hned za Rusy, kteří nezvládli závěr. Českou vlajku jsem v areálu kromě té mé jinou nezahlédl, takže doufám, že moje hlasité povzbuzování aspoň malou měrou přispělo k tomuto úspěchu.
20.2.2002
Další pokračování cestopisu
Olympiáda, středa 20.2.2002 v Soldier Hollow
Identifikace českých závodníků byla složitá protože dres ve stejných národních barvách měli i Rusové a pár dalších týmů. Podařilo se mě to asi při druhém průjezdu prvního člena štafety. Naši se postupně propracovávali dopředu a hlavně poslední dva závodníci přispěli k tomu, že nakonec naše družstvo skončilo na výborném pátém místě, hned za Rusy, kteří nezvládli závěr. Českou vlajku jsem… (Martin Čuma)|
|