Když máme chuť, jdeme na pivo - do Číny!?

Čínské pivo je prostě většinou málo výrazné, spíš nasládlé chuti a velmi světle žluté barvy. I pěna je jemnější, vizuálně připomíná pěnu od jaru. Není to taková ta šlehačka, na kterou jsme zvyklí z domova. Ale pít se to celkem dobře dá. Musíte zapomenout, že to pijete pro ten tradiční požitek z piva, ale že to prostě pijete jako nápoj, který není limonádou, ani to není samotná voda. Obsah alkoholu je většinou kolem …
(Ludvík Gregás, 28.říjen 2001)

Před pár lety jsem jezdil na kole po Německu. Jednou večer jsme zastavili u menšího města na kraji lesa, našli místo na spaní a vydali se hledat hospodu. Měli jsem hroznou žízeň. Na první restaurační zařízení jsme natrefili celkem rychle a chtěli jsme usednout ke stolu. V tu chvíli jsem si všimnul, že tam netočí nic jiného, než Plzeňský Prazdroj! Ostatní chtěli zůstat, ale já celkem důrazně protestoval a argumentoval tím, že v Německu, v takové pivařské zemi přeci nebudu pít české pivo. Je přeci potřeba poznávat něco nového, ne? Ostatní jsem přemluvil a vydali jsme se do jiné hospody a dali si místní pivo. A stejným pravidlem se řídím všude kde jsem. Třeba i v Číně! I když uznávám, tam člověk nemá podobné "problémy" s Prazdrojem.

Laskavý čtenář by si mohl myslet, že v Číně, v zemi s tak odlišnou kulturou, kuchyní a jistě i jinými "stravovacími" odlišnostmi, si člověk ochutnávání piva moc neužije - opak je pravdou. Nevím jak k tomu i v Číně přišli, ale piva je tam dost. A co víc, nejen že je ho dost, ale pro našince je důležitý i ten název. Čínský výraz pro pivo je totiž, přepsáno foneticky "pijo". Nic Vám to neříká? Jestli je to náhoda, nebo jakýsi pozůstatek spolupráce našich podniků, které v Číně jistě nejeden pivovar postavily, to si netroufnu odhadnout.
Že je v Číně k dostání opravdu hodně druhů piva jsme se mohli já a mí známí dostatečně přesvědčit při cestě napříč touto zemí od severu na jih, tedy z Pekingu do Hong Kongu. V jednotlivých oblastech většinou dominovala jedna značka, ale jak se měnily oblasti, měnily se i značky.
Čeho si v Číně opravdu moc neužijete, je pivo točené. Viděli jsme ho - a ochutnali - jen jednou. Popravdě řečeno to stačilo. Chutnalo to jako když narazíte sud, necháte ho týden uležet, hezky v teple (mělo to takovou pokojovou teplotu) a pak ho čepujete. Takže - takové slivky. Ono totiž, to nebylo ani tak pivo točené, ale spíš nalévané. Soudek ležel na pultě a paní když nám z něj "čepovala" ho nakláněla, což znamenalo, že pivo teklo samospádem, nikoli pod tlakem. Výsledek tomu všemu prostě odpovídal.

pivní etiketa Nejen že v Číně není k dostání pivo točené, ale nenajdete zde ani klasické hospody. To už samozřejmě nesouvisí tolik s chutí, jako spíš s kulturou, ale to je přeci taky důležité. Takže - v Číně lidi do hospody na pivo nechodí a myslím že ani doma pivo nepijí tak, jako to děláme my, tedy jen tak pro chuť a pro povznesení nálady. Myslím, že ho pijí především na žízeň. Kupují si ho v lahvích, dají si ho občas i k jídlu, ale něco takového jako u nás, tedy zasednout ke stolu, pít jedno za druhým (až za pátým, šestým…), to ne.
Jak už jsem naznačil, pivo dostanete v Číně především lahvové. No a to je hned další zajímavá věc. Představujete si naše staré známé hnědé, nebo dříve i zelené lahve? Tak na to zapomeňte! Představte si láhev od Mattoniho kyselky - tu ještě nedávno klasickou, tedy tu větší, na 0,7 litu. Vidíte ji před sebou? Velkou, zelenou láhev? Tak v přesně takových, světle zelených láhvích, jen s objemem většinou 0,64 litru (případně blízko tomuto objemu) se v Číně prodává pivo! Zvláštní objem co? Ale je to tak, všude, jen výjimečně, snad v jednom případě, jsme viděli lahve klasické, tedy půl litrové. Nutno však podotknout, že relativně často bylo pivo mnoha značek k dostání i v klasických, 0,33l plechovkách.
Celkem nám to vyhovovalo. Sami jsme pivo taky pili především na žízeň, buď jen tak samostatně, nebo k jídlu a ten trošku větší objem byl úplně v pohodě. Mě se často stává, že dopiji půllitr a mám ještě trochu chuť, nebo žízeň, a těchto 0,14l navíc to občas pomohlo dohnat.
Asi vás bude zajímat, jak čínské pivo vlastně chutná. No, popravdě řečeno, pivo plzeňského typu, "pils", to opravdu není. Občas nám to trošku připomínalo - pro ty kdo někdy byli v Rusku - takový ten "chlebnyj kvas" co se prodává na ulici z cisteren. Ale nechci čínské pivo hanět, tento příměr je trošku zavádějící a měl sloužit jen k trochu lehkému přiblížení té málo výrazné chuti. Čínské pivo je prostě většinou málo výrazné, spíš nasládlé chuti a velmi světle žluté barvy. I pěna je jemnější, vizuálně připomíná pěnu od jaru. Není to taková ta šlehačka, na kterou jsme zvyklí z domova. Ale pít se to celkem dobře dá. Musíte zapomenout, že to pijete pro ten tradiční požitek z piva, ale že to prostě pijete jako nápoj, který není limonádou, ani to není samotná voda. Obsah alkoholu je většinou kolem 4%, takže něco jako desítka. Dokonce se na pivních etiketách i "naše" označení např. 10o nebo 11o celkem často používá (že by to taky někde okoukali?). Protože "kultura" pití piva není v Číně příliš vyvinutá, musíte se spokojit s tím, že ne vždy dostanete svůj oblíbený nápoj vychlazený. Spojení "ne vždy" by se možná mohlo nahradit slovem "většinou", ale co se dá dělat. Lepší něco, než nic.
pivní etiketa Až na jednu výjimku se nám nestalo, že by nám pivo vyloženě nechutnalo. Tou výjimkou (pro Ty, kteří by se na pivo do Číny chtěli vydat) je značka "Blue Sword". Chutnalo to prostě hnusně. Autentické komentáře zněly "má to takovej divnej ocas", nebo "nemá to vůbec chuť piva, chybí mu alkohol, je zvětralé" a taky "píšou tam 9,7o a i to asi přidávají". Naopak, velmi dobré pivo, které chutí připomínalo to naše, bylo pivo "LUOYANGGONG BEER 10o". Klasická výrazná, nahořklá (ne vyloženě hořká) chuť, celkem výrazná barva a pěna. Prostě - jak má být. Myslím, že jsme to tenkrát dostali i celkem vychlazené.
Značky piv jsou samozřejmě velmi rozmanité, ale celkem zajímavé je to, že téměř všechny pivní etikety jsou dvojjazyčné, tedy zároveň Čínsky a Anglicky. Některé značky, jak jste si mohli všimnout výše, mají dokonce i vyloženě anglický název. Kdo ví, proč to tak je. Osobně si nedovedu představit, že by nějak mohutně exportovali a tím spíš už ne, do neasijských zemí. Ale kdo ví...
I cena, ostatně jako většina cen pro našince v Číně, je poměrně velmi příznivá. Protože je zde v podstatě volný trh, není jednotná, takže se pohybuje řádově v rozmezí od 2 do 5 Yuanů, což je v přepočtu 10 až 25 korun. Musím se přiznat, že jsme tuto výhodu nějak výjimečně nevyužívali a pivo většinou pili celkem střídmě, opravdu jen na žízeň.

Má někdo z Vás, po přečtení těchto řádku pocit, že by to Čínské pivo celkem rád ochutnal, ale do Číny se mu nechce? Nezoufejte, zkuste se občas zeptat i nás v některé z čínských restaurací a možná budete mít štěstí. Já už ho tam jednou viděl a pil.

Další pokračování cestopisu

Když máme chuť, jdeme na pivo - do Ruska!?

Stalo se to ve vlaku z Moskvy do Sankt Petěrburgu, kde jsem v jednom kupé cestoval se třemi ministerskými úředníky, se kterými, když jsem na otázku "A vy Češi jste taky Slované?", popravně odpověděl, že ano, jsem si následně připíjel na "družbu mezi národy"…. (Ludvík Gregás)

Když máme chuť, jdeme na pivo - do Indie?!

Co je na pivu v Indii zajímavé? Většina značek se smí prodávat jen ve státě, ve kterém byla vyrobena. Jsou jen některé značky, například Kingfisher, které se prodávají po celé Indii. Na každé etiketě je nápis "Pití alkoholu je zdraví škodlivé". Pivo je všude velmi drahé, cena 70 rupií je běžná, rozptyl jsem zaznamenal … (Ludvík Gregás)