Shanghai

Turisticky nejatraktivnější část města je ovšem nábřeží zvané Bund. Pro Evropany to býval lokální Wall Street, místo kde se uskutečňoval obchod. Aby se jim dobře obchodovalo, vystavěli si k tomu pěkné rezidence. Jedná se o monumentální budovy evropského a amerického vzhledu…
( REDAKCE, 11.únor 2003)

Se svými 13 miliony obyvateli je Šanghaj největším čínským městem. Této velikosti ovšem neodpovídá významnost v dějinách. Teprve až v 11. století se zde objevuje město, které se později stává centrem okresu. O šest století později získává město na vážnosti a stává se jedním z center v jižní Číně. Své významné polohy na řece Huangpu (která se přímo vlévá do Velké řeky) blízko moře využilo při navazování obchodních kontaktů se světem. V polovině 19. století zde v tehdejších koncesích žili tisíce Japonců, Rusů, Angličanů, Francouzů a Američanů. Za následujících sto let město vyrostlo v čínskou Paříž či Královnu Orientu, jak byla Šanghaje často nazývána. Díky napojení na světový obchod město velice rychle bohatlo. Toto bohatství vedlo ke vzniku nových moderních podniků a postupnému narůstání domácích podnikatelů. Čínští podnikatelů zde měli dobrý přístup k moderním zařízením (telegraf, telefon, parolodě, nákladová nádraží), kapitál mohli získat prostřednictvím čínských bank, které byly fundována evropskými bankami. Po vítězství komunistů se bohatství této oblasti rychle vytratilo, zahraniční kapitál se přelil jinam. Konec dvacátého století přinesl opět významný vzestup regionu. Mezinárodní obchod prudce roste a s ním i bohatství. S ním se do města vrátily křiklavé rozdíly, kdy pohádkově bohatí Číňané žijí v přepychu a město se současně začíná zaplňovat žebrajícími dětmi, prostitutkami a ekonomickými běženci z venkova.
Nejživější šanghajská ulice je Nanjing Lu, část mezi hotely Peace a Park je již dlouho známa jako čínská "zlatá míle" luxusních obchodů. Turisticky nejatraktivnější část města je ovšem nábřeží zvané Bund. Pro Evropany to býval lokální Wall Street, místo kde se uskutečňoval obchod. Aby se jim dobře obchodovalo, vystavěli si k tomu pěkné rezidence. Jedná se o monumentální budovy evropského a amerického vzhledu. Tato část města je státem chráněna a dochází k její obnově. Tato část města vynikne zejména při projížďce lodí od hotelu Peace až k ústí Huagpu řeky do Velké řeky. Bývalou evropskou přítomnost připomíná též francouzská čtvrť kolem hotelu Jinjiang. Na rozdíl od Bundu většina jiných historických částí města končí pod útoky buldozerů.
Na severovýchodě historické části města se nalézá zahrada Yuyuan (příjemného odpočinku). Zahrada byla založena v 16. století, v průběhů staletí byla rekonstruována., neunikla ale ani některým poškozením během válečných konfliktů. Součástí zahrady je i bazar, který je přeplněn obchody a restauracemi. Stojí za to i navštívit Chrám městských bohů.
V Šanghaji je málo budhistických chrámů, nejvýznamnější z nich je Chrám jadeitového Buddhy. Je to teprve sto let stará památka, která obsahuje 2 m vysokou sochu Buddhy z bílého jadeitu. Pověst praví, že místní mnich cestoval do Myanmaru (Barma), odkud dopravil sochu na dnešní místo a poté začal shánět příspěvky na stavbu chrámu. Jak vidět, úspěšně.
Město je známo i rezidencí Sunjatsena, který zde trávil šest posledních let svého života podporován ze zdrojů zahraničních Číňanů. Jeho žena zde žila pod trvalým dohledem tajné policie Kuomingtangu a Francie do roku 1937.
Za zmínku stojí ještě zvláštní ekonomická zóna Pudong. Nachází se na východním břehu řeky Huagpu a svojí rozlohou je větší než samotná Šanghaj. Oblast je napojena na samotné město mosty a tunely, naleznete zde největší asijský přístav Nextage. Turistům samotná oblast nemá co nabídnout, protože vznikla čistě z důvodu tvorby finančního bohatství, nikoliv bohatství kulturního.