Erotické chrámy v Khajurahu
To, čím jsou ale chrámy nejvíce známé, co je na nich nejzajímavější a současně to je jejich největší záhadou, je jejich odvážná erotická výzdoba. Není na všech chrámech, ale na většině z těch dochovaných. Chrámy, které tyto prvky výzdoby obsahují, je mají vždy seskupeny ve střední části po obou bocích, případně na soklech, na kterých jsou chrámy postaveny. Ženské postavy s velkými plnými prsy a …(Ludvík Gregás, 13.květen 2004)
Khajuraho je, jak píší v Lonely Planet malé město "…na cestě odnikud nikam…". Je to však velmi významné hinduistické a džinistické místo, známé díky chrámům s erotickými motivy. Tyto chrámy jej činí jednou z nejvýznamnějších indických památek a tím velkou turistickou atrakcí. Toto město, které má jen nějakých sedm a půl tisíce obyvatel, ročně navštíví desetitisíce turistů.
Do Khajuraha nevede železnice a s okolním světem je spojeno jen malými děravými silnicemi asi tak 8. - 9. třídy, které místy připomínají polní cesty. Cesta z nejbližšího většího města Satna, které je výchozím bodem mnoha turistů tak trvá autobusem nějakých 3 - 5 hodin přesto, že vzdálené je jen něco přes 70 kilometrů. Komu však příliš nezáleží na penězích a je ochoten za cestu zaplatit podstatně více než 60 Rupií (45 Kč), na které vyjde cesta autobusem, může cestovat pohodlně letadlem. Například z Varánásí Vás velký Boeing 737 přepraví do Khajuraha celkem rychle za 90 amerických dolarů. I tato skutečnost, že v Khajurahu vybudovali letiště pro velká dopravní letadla svědčí o velkém historickém a následně i turistickém významu tohoto místa!
Trocha historie. Chrámy v Khajurahu byly postaveny v letech 950 - 1050 za vlády dynastie Chandela (9. - 12. stol. n.l.). Původně bylo postaveno přibližně 85 chrámů, ze kterých se do dnešní doby dochovalo jen 20! Chandélské území bylo v roce 1310 zabráno sultánem z Dilí a poté byly chrámy opuštěny, postupně zapomenuty a zarostly hustou džunglí. Snad díky tomu, že se Khajuraho nachází daleko od všech větších sídel a současně mimo cest, kudy procházeli muslimští uchvatitelé, zachovaly se alespoň některé chrámy až do současnosti. V roce 1840 nalezli v džungli opuštěné chrámy Britští vojáci, ale až ve 20. letech 20. století byla provedena rekonstrukce těch, které zůstaly.
Chrámy v Khajurahu jsou zajímavé hned z několika důvodů. Tím základním je, jak se vůbec mohlo podařit Chandelům v tak odlehlém místě v relativně krátké době 100 let postavit tolik chrámů? Nejde zdaleka jen o množství dělníků, ale o to, že museli být dostatečně kvalifikovaní, řemeslně zruční a především mezi nimi muselo být velké množství umělců, kameníků, kteří pracovali na výzdobě. Kde se vzali, v tak odlehlém místě? Dalším důvodem je výjimečná architektonická kvalita a mimořádná, vysoce umělecky provedená výzdoba všech chrámů. Tyto chrámy jsou tisíc let staré a přesto se dochovaly ve velmi dobrém stavu. Některé z nich jsou dokonce postavené bez použití pojících materiálů, pouze poskládáním kamenů na sebe.
To, čím jsou ale chrámy nejvíce známé, co je na nich nejzajímavější a současně to je jejich největší záhadou, je jejich odvážná erotická výzdoba. Není na všech chrámech, ale na většině z těch dochovaných. Chrámy, které tyto prvky výzdoby obsahují, je mají vždy seskupeny ve střední části po obou bocích, případně na soklech, na kterých jsou chrámy postaveny. Ženské postavy s velkými plnými prsy a oblými boky jsou celkem běžné na mnoha hinduistických, nebo džinistických chrámech. Zde v Khajurahu ale, jak je vidět z přiložených obrázků, tyto erotické výjevy otevřeně ukazují souložící páry, případně trojice, v nejrůznějších polohách. Někdy jsou ale ještě odvážnější. Zřejmě nejzajímavější je scéna, kterou velmi výstižně popsali v Lonely Planet takto: "První metr až dva výzdoby soklu / podstavce tohoto chrámu představují velmi energetické orgie, včetně jednoho gentlemana, který dokazuje, že i kůň může být nejlepším přítelem, zatímco šokovaná skupinka žen odvrací svůj zrak."
Existuje několik teorií, které vysvětlují význam erotických motivů. Podle nich jsou například erotické motivy zaklínadly, které mají odvrátit zlé pohledy a ochránit chrám před blesky, nebo slouží na zkoušku pevnosti víry věřících, kteří při pohledu na tyto živočišné scény měli zachovat chladnou hlavu.
Nejpravděpodobnějšími teoriemi jsou v současnosti dvě, které vysvětlují erotické motivy buď jako vliv tantrismu, nebo odkaz starověkých mágů a šamanů.
Tantrismus je staroindické učení o vysvobození z pozemského bytí. Toto učení vysvětluje vznik vesmíru jako důsledek přítomnosti "káma" (milostná touha), nepotlačitelného a prvotního ochranného pudu. Jeho součástí jsou složité a odvážné tantrické rituály, které zahrnují různé erotické praktiky.
Indický historik Désáí vysvětluje erotické výjevy jako pozůstatky starověkých magicko-šamanských sexuálních rituálů, které měly zaručovat plodnost a zároveň chránit před zlými a negativními silami.
Možným vysvětlením je ovšem také to, že doboví umělci prostě zobrazovali život takový jaký byl, se vším, co k němu patřilo.
Dodnes dochované chrámy jsou v Khajurahu uskupeny do tzv. západní a východní skupiny, přičemž západní je ta hlavní. Je to památkový komplex obehnaný plotem a dovnitř nikoho nepustí, pokud nezaplatí vstupné ve výši 250 Rupií (přibližně 175 Kč). Tedy v případě cizinců. Cena pro místní je zhruba jedna desetina ceny pro cizince. Byla by ale velká škoda tuto, pro někoho možná významnou, částku nezaplatit. Po vstupu jsem zůstal tak trochu v němém úžasu. Tento "komplex" má stejně jako jiné velmi významné indické historické památky "parkovou" úpravu. Je tvořen perfektně upravenými trávníky, chodníky, okrasnými keři, stromy. A mezi nimi majestátně stojí tisícileté chrámy ve své plné kráse. A věřte, že historie na nich není ani trochu znát. Některé jsou velké, jiné docela maličké. Všechny jsou ovšem velmi bohatě a velmi precizně zdobené. Člověku se tají dech při pomyšlení, že takto krásné a dokonalé stavby vznikaly v době, kdy naše české dějiny se teprve začínaly psát a ze kdy máme jen velmi málo informací. Těžko si představit, jak tehdejší dělníci a umělci pracovali a jakými prostředky a nástroji byli schopni tato díla vytvořit.
Procházíte se od jednoho chrámu ke druhému a je pravda, že po určité době člověku přijdou podobné. Když se ale podíváte na hodinky a zjistíte, že tato "doba" trvá již dvě hodiny, uvědomíte si, že to vůbec nevadí
Druhá, východní, skupina chrámů je celkem logicky na opačné straně městečka. Většina Indů, alespoň tak to dle mého soudu běžnému turistovi připadá, vydělává tak, aby nemuseli pracovat rukama. Proto je v centru několik půjčoven kol, které vám mají napomoci se po Khajurahu, a především od západní k východní skupině chrámů dostat co nejrychleji a nejpohodlněji. Váhal jsem, zda si mám bicykl pronajmout přesto, že cena je jen směšných 20 Rupií (asi 14 Kč). Nakonec jsem podlehl a půjčil. A skutečně, pouze pro přepravu k východní skupině chrámů se to kvůli vzdálenosti cca 1 kilometr nevyplatilo. Alespoň jsem tedy následně kolo využil k trošku delší projížďce pro Khajurahu.
Prohlídka východní skupiny chrámů, které jsou z větší části džinistické, zpoplatněna není. Je to ze dvou důvodů, jednak proto, že tato skupina je menší a chrámy jsou méně významné a možná i zajímavé a pak také proto, že jejich část je rozprostřena po městečku. Přesto, že tyto chrámy nemají téměř žádnou erotickou výzdobu, obsahují několik zajímavých motivů. Těmi nejvýznamnějšími, jak jsem se v průvodci dočetl jsou dva a to zobrazení dívky, která si vytrhává z paty trn a jiná dívka, která si upravuje make-up. Skutečně, s něčím podobným jsem se jinde nesetkal.
Khajuraho jako takové je malé ospalé městečko, které přes význam svých památek, spíše připomíná vesnici. Jeho centrum představuje hlavní ulice, jen částečně vyasfaltovaná, která končí u vchodu do západní skupiny chrámů. Na této ulici je soustředěna většina hotelů, restaurací, míst s internetem a také většina prodejců suvenýrů, nebo občerstvení a nápojů. Buďte si jisti, že každý prodavač vás neméně jednou pozve do svého obchodu a nabídne vám spoustu věcí za zaručeně "velmi výhodnou a levnou" cenu. Dlužno podotknout, že na indické poměry byla tato ulice nebývalé čistá.
Půjčené kolo jsem využil k tomu, že jsem vesnici projel téměř celou i s přilehlým okolím. Při své okružní jízdě jsem viděl i letiště, kde bych býval přistál, kdybych býval přiletěl letadlem, ale i několik velmi drahých hotelů, umístěných spíše na okraji, včetně světově rozšířeného řetězce Holliday Inn! Prostě turistický průmysl.
V Khajurahu jsem strávil jeden jediný den. Není to dlouhá doba, ale na toto malé město / vesnici, je dostatečná. Cesta sem, ať už jedete odkudkoliv, trvá téměř celý, takže i se zpáteční cestou strávíte dva dny v autobuse, který se kodrcá po starých děravých silnicích. Toto nepohodlí se ale rozhodně vyplatí.
V pátek odpoledne jsem přijel a v sobotu odpoledne jsem již nastupoval další, tentokrát 14-ti hodinovou cestu do města Bhopál a dál, do jednoho z nejvýznamnějších budhistických míst v Indii - Sánčí.
|
|