Agra
Agra byla prvním hlavním městem Mughalské říše. Červenou pevnost, která bývala sídlem panovníků, začal stavět šáh Akbar v roce 1565 a dokončil ji v roce 1573. Jeho následovníci ji však několikrát přestavovali, takže na místě původních paláců vznikaly nové. Dnes se pevnost skládá ze dvou částí - části veřejné a části vojenské. Vojenská část je mnohem větší, zabírá asi 75% a je pro nás bohužel nepřístupná….(Zdeněk Španihel, 23.srpen 2004)
Agra byla prvním hlavním městem Mughalské říše. Červenou pevnost, která bývala sídlem panovníků, začal stavět šáh Akbar v roce 1565 a dokončil ji v roce 1573. Jeho následovníci ji však několikrát přestavovali, takže na místě původních paláců vznikaly nové. Dnes se pevnost skládá ze dvou částí - části veřejné a části vojenské. Vojenská část je mnohem větší, zabírá asi 75% a je pro nás bohužel nepřístupná.
Hradby Červené pevnosti jsou dlouhé 2,5 kilometru a vysoké od 18 do 33 metrů. Původně byla obehnána dvoustupňovým příkopem - první část byla zaplněna vodou, druhá byla suchá a běhali v ní lvi, tygři a krokodýli. Dobýt tuto pevnost se podařilo vlastně až Angličanům, předtím to bylo vždy jen díky zradě.
Pevnost měla původně čtyři brány. Dvě z nich dal ale z bezpečnostních důvodů zavřít už Aurangzeb a dnes lze dovnitř vstoupit pouze mohutnou Lví bránou (Amar Singh). Po ní následuje Vodní brána a Akbarova brána (Darshani gate). Vodní bránu postavil teprve o 100 let později Aurangzeb, který zároveň zdvojil opevnění. Akbarova brána byla zdobena barevnými dlaždičkami, z nichž se část zachovala dodnes.
Rezidenční část vznikla za šáha Akbara, dokončil ji však až jeho syn Jehangir. Obrovský džbán, stojící před budovou je vytvořen z jednoho kusu kamene a sloužil pro vonnou esenci, připravenou z růží.
Jehangirův palác (Jehangir Mahal) sice postavil šáh Jehangir, obývala jej však především královna Nur Jahan, která defakto převzala vládu v zemi. Výklenky ve stěnách jsou určeny pro knihy.
Palác Khas Mahal dal vybudovat Shah Jahan pro svou manželku Mumtaz Mahal. Jeho zahrady jsou vytvořeny v perském stylu. Uprostřed stojí mramorový pavilón Sheesh Mahal, jehož název by se dal přeložit jako "zlatý" nebo "zrcadlový" a původně byl skutečně celý obložen zlatem a zrcadly, které však ukradli Britové. Po stranách stojí dva menší pavilóny Bangla-i-Jahanara a Bangla-i-Darshan. Svoje pojmenování bangla dostaly díky tomu, že jejich střechy připomínají tvar doškových střech bengálských chatrčí. Tady navštěvovala princezna Jahanara svého otce Shah Jahana během osamělých let jeho uvěznění.
Jasmínová věž (Mussaman Burj) patří k nejkrásnějším částem pevnosti. Její výzdoba je tvořena bílým mramorem, vykládaným kameny lapis lazuli. Právě zde prožil osm posledních let svého života Shah Jahan, kterého sem uvěznil jeho syn Aurangzeb za to, že zruinoval státní pokladnu a odtud se mohl dívat na hrobku své milované ženy - Taj Mahal.
Před halou soukromých audiencí Diwan-i-Khas stával proslavený Paví trůn. Tento trůn byl vytvořen v roce 1602 a byl celý vykládán diamanty včetně toho nejslavnějšího - Koh-i-Nooru. Trůn však odvezl perský šáh Nadir a diamant daroval Britům.
V prvním patře přilehlé budovy (Machhi Bhavan) se nacházely kanceláře úředníků, kteří vedli záznamy o daních. Z terasy je možno také vstoupit do malé mešitky, určené pro dvorní dámy, pocházející z roku 1635.
Poslední otevřenou částí paláce je hala veřejných slyšení (Diwan-i-Am). Na stolečku před královskou lóží sedával hlavní ministr a rozsudky byly vykonávány ihned, např. sekání rukou za krádež. Lustry a zlaté ozdoby opět odvezli Britové.
Na nádvoří před halou stojí náhrobek guvernéra Johna Russela Coldvina, který zemřel v Indii na choleru, a v pozadí vidíme kopule Perlové mešity (Moti Masjid), která ovšem není pro veřejnost přístupná.
Agra je skutečně "bohatým" městem. Dvě zdejší památky již jsou zapsány v seznamu světového dědictví UNESCO (Taj Mahal a Červená pevnost) a třetí na tento zápis momentálně kandiduje - Itimad-ud-Daula.
Tuto hrobku dala postavit královna Nur Jahan pro svého otce Mirzu Bega. Ten sem přivedl svou rodinu z Persie a stal se dokonce ministrem financí ve vládě šáha Akbara. Princ Jehanghir si ji pak v roce 1611 vzal za ženu a protože byla velice schopná, vládla prakticky místo něj. Jelikož spolu neměli děti, snažila se po jeho smrti v bratrovražedném boji o následnictví trůnu prosadit jednoho z jeho synů, s nímž byla v příbuzenském poměru, což se jí také nakonec podařilo - jednalo se o budoucího panovníka Shah Jahana.
Otec Nur Jahan Mirza Beg zemřel v roce 1622, pouhé tři měsíce po smrti své manželky. Nur Jahan se rozhodla mu postavit hrobku, která byla pojmenována podle přízviska, jež si vysloužil jakožto ministr financí - Itimad-ud-Daula, což znamená "jistota a pilíř státu".
Hrobka byla dokončena v roce 1628 a byla zde poprvé v Indii použita technika vsazování kamenů do mramoru, čímž se stala vlastně předchůdcem Taj Mahalu. Mezi ornamenty najdeme tentokrát také láhve a džbány na víno, což svědčí o tom, že v době Jehangirovy vlády se muslimské zákony dodržovaly mnohem volněji.
Krátce před západem slunce se jedeme ještě jednou podívat na Taj Mahal. Bílý mramor, přesněji řečeno čistý krystalický vápenec, ze kterého je postaven, totiž způsobuje, že budova mění barvy podle slunečního světla a vypadá proto v každou denní dobu jinak.
Atmosféra je také zcela jiná - dalo by se říci, že přes den patří Taj Mahal turistům a navečer Indům. Davy lidí včetně škol čekají v dlouhé frontě, aby mohly spatřit kenotafy Shah Jahana a Mumtaz Mahal.
Dnešní Agra má 1,5 miliónu obyvatel a má velké problémy se zamořením ovzduší, které ničí zdejší památky. Protože si je místní vláda vědoma toho, kolik vydělává na cizineckém ruchu, byly odsud již přesunuty železárny a elektrárna a došlo k elektrifikaci železnice. Ani to však ještě nestačí a bude nutno v tomto boji pokračovat, aby mohly být zachráněny všechny skvosty, kterými se Agra může pyšnit.
