Delhi

Železný sloup, stojící na nádvoří, pochází ze 4.století a jeho vznik je stále zahalen tajemstvím. Je totiž vyroben z 98% železa a dodnes nezačal rezivět. Protože bychom měli i v dnešních technických podmínkách problém něco takového vytvořit, spekuluje se dokonce o jeho mimozemském původu …
(Zdeněk Španihel, 21.říjen 2004)

Delhi Indie zabírá prakticky celý Indický poloostrov. V minulosti se na tomto území nacházelo v jednu chvíli až 500 malých království a knížectví. Dnešní Indickou republiku tvoří celkem 25 států, mezi nimiž má samostatné postavení také hlavní město Dillí.

Počet obyvatel země se již blíží 1 miliardě. Jelikož vláda nemá v plánu jej nějakým způsobem regulovat, dá se předpokládat, že Indie brzy v tomto směru předstihne i Čínu.

Historie Indie je velice bohatá. První civilizace se v údolí řeky Indu usadili již před více jak 6000 lety. Kolem roku 2500 př.n.l. byla založena první plánovitě vystavěná města Mohenjo Daro a Harappa, ležící na území dnešního Pákistánu.

V Indii se zrodila dvě velká světová náboženství - hinduismus a buddhismus. I když po dlouhá staletí vládli zemi islámští panovníci, zůstal hinduismus v lidech natolik zakořeněn, že se k němu vrátili a dnes jej vyznává kolem 80 % všech obyvatel.

Buddhismus v samotné Indii prakticky zanikl, mezitím se ale rozšířil do dalších zemí a do Indie se oklikou vrací zejména zásluhou tibetských mnichů.

Delhi V 11.století začínají na území Indie výrazněji pronikat muslimové. Nejprve to byl turecký sultán Mahmud z Gazy. Ten však pouze raboval, ale ještě se tady neusídlil. Po jeho smrti v roce 1033 se na čas vlády ujímají Seldžukové, pak již ale nastupují vládcové z Afghánistánu.

V roce 1186 dobývá Muhamad z Guru střední Indii a předává její správu do rukou svého generála Qutub-al-Dina. Ten po jeho smrti v roce 1206 zakládá Dilijský sultanát.

V roce 1193 začal Qutub-al-Din stavět muslimský komplex Qutub Minar na místě, kde původně stávalo 27 hinduistických chrámů. Areálu dominuje pětipatrový minaret, vysoký 73 metrů. Spodní tři patra jsou z pískovce, horní dvě z pískovce a mramoru.

Ve stavbě celého komplexu pokračoval jeho následovník Alaud-din-Khalji. Ten dal rozšířit mešitu a také se snažil postavit druhý minaret, který by byl ještě vyšší. Tento zůstal ale nedokončen, protože další panovníci neměli zájem v tomto díle pokračovat a budovali si raději svá vlastní hlavní města - těch tak vzniklo celkem sedm.

Delhi Z nejstarší indické mešity Quwat-ul-Islam zbyly dnes jenom trosky. Je na nich však vidět, že první muslimští vládcové se snažili skloubit islámské umění s původním hinduistickým, což se projevuje zejména ve zobrazování bytostí, které islám zakazuje. Následující panovníci se na nich však "podepsali" tím, že tyto vygumovali nebo jim nechali urazit hlavy.

Nádhernými dekoracemi je zdobena islámská hrobka Shamshuddina Altamashe, pocházející ze 13.století. Její výklenky, tzv. mihráby, směřují k Mekce.

Součástí areálu byla také medresa, tedy muslimská škola, kde právě probíhají rekonstrukční práce za podpory UNESCO.

Bránu Alai-Darwaza dal postavit sultán Alaud-din-Khalji v roce 1311. Vedle ní stojí malá hrobka immáma.

Druhou památkou Dillí, která je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO, je Humayunova hrobka.

Delhi Humayun byl druhým vládcem z rodu Mughalů. Jeho otec Babur, který se chvástal tím, že je přímým potomkem mongolských dobyvatelů Čingischána a Tamerlána, ovládl počátkem 16.století celou severní Indii. V roce 1527 dobyl také Dillí a založil dynastii Velkých Mughalů. Tato "třetí mocná indická říše" se pak stala v historii země jednou z nejvýznamnějších a trvala fakticky až do nástupu Britů.

Humayun byl vyhnán perským vládcem Shersahchanem do exilu. Ten zde pak vládl 15 let, ale jeho syn už moc neudržel a byl poražen vrátivším se Humayunem.

Humayun však již potom kraloval pouhý jeden rok. Zemřel totiž v roce 1556 poněkud netradiční smrtí - spadl ze schodů. Hrobku dala postavit jeho manželka.

Humayunova hrobka představuje počátek mughalské architektury, kterou pak velkolepě rozvinul Humayunův syn Akbar a vrcholu dosáhla o 100 let později ve stavbě Taj Mahalu. Humayunova hrobka tak paradoxně představuje začátek i konec mughalské dynastie. V roce 1806 tady byl totiž Brity vězněn poslední Velký Mogul.

U vstupu do areálu pak vidíme ještě hrobku Isakhama, ministra a generála Shersahchana, který měl největší podíl na Humayunově porážce a jeho uvěznění.

Dillí je hlavním městem Indie, ale přestože má 9,5 miliónů obyvatel není městem největším. Dillí je na třetím místě po Bombaji a Kalkatě.

Hlavním městem Indie se Dillí stalo až za vlády Mughalů a ve své dnešní podobě se skládá vlastně ze tří částí: Staré Dillí - odpovídá zhruba hlavnímu městu z doby Mughalů, Nové Dillí - je představováno zejména britskou koloniální architekturou, a aglomerace - včetně nich se udává dnes počet obyvatel dokonce 12 miliónů.

Delhi Centrem Nového Dillí je kruhové náměstí, pojmenované po vévodovi Connaughtovi, z něhož paprskovitě vycházejí největší třídy. Jedna z nich končí u Prezidentského paláce, jiná u Indické brány.

Staré Dillí se původně jmenovalo Shahjahanabad podle svého stavitele Shah Jahana, pátého vládce z rodu Mughalů ("bád" znamená město). Teprve ten sem vlastně v polovině 17.století přenesl hlavní město z Agry a založil novou Červenou pevnost podle vzoru Červené pevnosti v Agře.

Další významnou stavbou Shah Jahana ve Starém Dillí je Páteční mešita. Páteční mešitu (Jama Masjid) založil v roce 1638 a její zvláštností je to, že vznikla na "zelené louce". Nebyla tedy postavena na místě nějaké původní hinduistické stavby, jak tomu bývalo v jiných případech a tudíž nevznikají dnes mezi fundamentalisty spory o toto místo. Každý pátek se zde proto bez obav schází k modlitbám vždy celkem 20 až 25 000 lidí.

Červenou pevnost spojuje s Páteční mešitou ulice Chandni Chowk, která je tak již přes 350 let centrem života Starého Dillí. Zatímco jinak jezdí po městě již "motorizovaní" rikšové, tady se můžeme setkat ještě s "kolovými".

Ráj Gáth je místo, kde byl zpopelněn Mahátma Gándhí poté, co byl 30.listopadu 1948 zavražděn hinduistickým fanatikem.

V blízkém Parku míru jsou uloženy také urny s popelem dalších významných osobností Indické republiky, jako byly například ministerští předsedové Indíra Gándhíová nebo Jawaharlal Nehru.

Jak vidíme, ani posvátnost tohoto místa nebrání Indům v tom, aby zde vykonávali svou každodenní potřebu. Na jejich obranu je ovšem potřeba uvést, že nezbytnou součástí hinduistických procedur je neustálé mytí, očišťování a zbavování se všeho zlého - jak duševního, tak fyzického.

Hinduismus je nejstarším z dnešních světových náboženství, není však znám jeho zakladatel. Árijové, kteří přišli ze severu na území Indie kolem roku 1500 př.n.l. s sebou přinesli védy, z nichž se pak do roku 500 př.n.l. vyvinul hinduismus. Pojmenování podle řeky Indu mu však vlastně dali až muslimové.

Hinduisté vyznávají údajně na 30 miliónů bohů. Nejdůležitějšími z nich je "svatá" trojice: Brahma - stvořitel světa, Višnu - udržovatel a Šiva - ničitel a obroditel. Naprostá většina chrámů je zasvěcena Višnuovi a Šivovi, k nimž se také lidé modlí. Brahma podle nich svou úlohu stvořením světa splnil a není tudíž třeba si ho již dnes naklánět obětinami.

Hinduistou se člověk nemůže stát, hinduistou se rodí a svým zrozením je zrovna zařazen do příslušné kasty, z níž se nelze nijak vymanit. Dostat se výš může člověk až při dalším zrození, pokud se v tomto životě bude chovat správně. Pokud ne, může na tom být příště ještě hůř nebo se dokonce může narodit jako zvíře.

Moderní hinduistický chrám Lakšmínarya dal postavit v roce 1938 bohatý průmyslník Birla (někdy bývá proto také nazýván Birlův chrám). Chrám je zasvěcen Višnuovi a jeho ženě Lakšmí. Jedno z převtělení Višnua je totiž právě Naraya, což je bytost napůl lidská a napůl lví.

Ve dne bychom lépe viděli pestré barvy této stavby, večer se nám naskýtá zase jiná možnost. Díky jednomu obchodníkovi, u něhož jsme si koupili Ganéšu na mramorové destičce a jehož krámek je s chrámem spojen chodbou, jsme se dostali na hinduistickou bohoslužbu budja.