Babylon

Babylon leží 90 kilometrů jižně od Bagdádu. Osídlen byl již od 4.tisíciletí př.n.l. a ve své historii prodělal dvě období obrovského rozkvětu. Poprvé to bylo za vlády Chamurabiho v 18.století př.n.l., podruhé v době, kdy se stal hlavním městem dynastie Chaldejců, zejména za vlády Nabuchadnessara II. v 6.století př.n.l. Také Alexandr Veliký si zvolil Babylon za své nové hlavní město, ale už jej nestihl vybudovat, protože…
(Zdeněk Španihel, 6.srpen 2002)

Replika Ishtařiny brány Babylon leží 90 kilometrů jižně od Bagdádu. Osídlen byl již od 4.tisíciletí př.n.l. a ve své historii prodělal dvě období obrovského rozkvětu. Poprvé to bylo za vlády Chamurabiho v 18.století př.n.l., podruhé v době, kdy se stal hlavním městem dynastie Chaldejců, zejména za vlády Nabuchadnessara II. v 6.století př.n.l. Také Alexandr Veliký si zvolil Babylon za své nové hlavní město, ale už jej nestihl vybudovat, protože zde v roce 322 př.n.l. zemřel.

Babylon měl dvojí hradby - vnější byly dlouhé 16 kilometrů a vnitřní 8 kilometrů. Městem protékala řeka Eufrat a ve všech starověkých textech, které se o něm zmiňují včetně Bible bývá popisován jako jedno z nejkrásnějších míst na světě. Původní název Babylonu je Babil, přesněji Bab-el, což znamená "boží brána".

Do Babylonu vstupujeme replikou Ishtařiny brány, za níž vidíme plán města, jak vypadalo v době vlády krále Nabuchadnessara II. přibližně v roce 600 př.n.l.

Ulice procesí byla dlouhá 1430 metrů a široká kolem 10 metrů. Dodnes z ní bylo odkryto 900 metrů a můžeme zde na vlastní oči spatřit originální dlaždice a asfalt, který byl kolem roku 2500 př.n.l. poprvé na světě použit právě tady.

Po obou stranách Ulice procesí byly původně umístěny reliéfy lvů z glazovaných cihel - 60 na každé straně. Lev je symbolem bohyně Ishtar, která patřila v Babylonu k nejuctívanějším. Všechny tyto reliéfy byly ovšem před 1.světovou válkou odvezeny Němci, kteří zde prováděli vykopávky. Dnes se nachází v muzeích po celém světě, protože Německo je v době hospodářské krize začalo prodávat - v Iráku zůstal pouze jediný a ten jsme viděli v Iráckém muzeu v Bagdádu. Řada staveb, které se v Babylonu nacházely, byla kromě toho zřejmě zničena již v průběhu minulých staletí lidmi, kteří rozebírali zdejší chrámy a paláce a cihly odváželi na loďkách po Eufratu ke stavbě svých domků.

Jižní palác krále Nabuchadnessara II. byl největším královským palácem ve starověké Mezopotámii. Má rozlohu 52 000 m2 a jeho hlavní brána, která ústí na Ulici procesí, je na východní straně. Palác má pět dvorů a velký počet místností, které zabírají plochu kolem 1000 m2. Ty sloužily jako soud a administrativa pro krále. Celý palác byl používán až do 2.století př.n.l.

Ulice procesí Některé cihly v královském paláci jsou původní, některé byly zrestaurovány. Ty na sobě nesou podpis nového vládce Iráku - Saddáma Hussejna. Restaurátorské práce probíhaly v letech 1978-1990 a omezily se pouze na tento palác. Poté byly kvůli válce zcela zastaveny.

První dvůr královského paláce byl určen pro stráže, druhý pro ministry a úředníky, na třetím byl trůnní sál, na čtvrtém soukromé královské rezidence a pátý byl vyhrazen ženám a královské rodině.

Na třetím nádvoří se dosud dochovala základna, na níž stál královský trůn. Zde také zemřel Alexandr Veliký. Co se stalo s jeho tělem ovšem není přesně známo - jedna z teorií říká, že si přál být hozen do Eufratu, jelikož se domníval, že tato řeka teče do ráje.

Kolem trůnu byly původně opět keramické dlaždice modré barvy s vyobrazením lva. Modrá barva se používala, protože Babyloňané věřili, že odpuzuje zlé duchy. Na některých cihlách můžeme dosud vidět text, pocházející z doby panování Nabuchadnessara II., v němž se praví: "Já, Nabuchadnessar II. jsem nechal zbudovat tento nádherný palác, jehož sály a stropy jsou obloženy cedrovým dřevem, které jsem dovezl z Libanonu....".

Ishtařina brána Součástí Jižního paláce byly údajně také visuté zahrady Semiramidiny, které dal vystavět král Nabuchadnessar II. kolem roku 590 př.n.l. pro svou ženu, médskou princeznu, aby jí připomínaly hornatý kraj, v němž se narodila. Tuto domněnku potvrzuje mimo jiné nález sedmi komor, v nichž se skladovaly potraviny a o nichž se předpokládá, že se pod zahradami nacházely a dále objev vodního kola, které mohlo sloužit k jejich zavlažování. O tom, kde skutečně stál jeden ze sedmi divů světa však archeologové stále vedou spory.

Projdeme-li vnitřními hradbami, ocitneme se před zbytky Centrálního paláce. Ten zřejmě také obsahoval knihovnu a muzeum. Vykopávky zde nebyly dokončeny, protože začala 1.světová válka a od té doby se v této části města nic nedělalo. Němci však stihli všechno včas odvézt - sochy i zlaté předměty.

Poblíž hradeb severní části Ulice procesí stojí Babylonský lev, pocházející rovněž z doby krále Nabuchadnessara II., tj. 600 let př.n.l. Podstavec je nový, lev je původní. Lev je symbolem babylonského lidu, člověk pod ním symbolem poraženého nepřítele.

Uprostřed Ulice procesí stála Ishtařina brána. Její horní keramická část byla převezena šesti loďmi do Berlína, kde je dnes umístěna v Pergamon Muzeu. Nižší hliněná část zde však stále stojí a můžeme ji obdivovat na svém původním místě. V době Nabuchadnessara II. sem byla totiž kvůli podmáčení navršena hlína, čímž se celá ulice o 8 metrů zvedla.

Symboly na hliněné i keramické části Ishtařiny brány byly shodné. Vidíme zde dvojí vyobrazení - býka a draka. Býk je symbolem boha Adeda, což je bůh bouře a drak symbolem boha Marduka, boha všech Bohů. Jeho přední nohy jsou ze lva, zadní jsou orlí, ocas, krk a ústa pochází z hada. Někdy mívá přimalován ještě roh. Tento tvor vznikl pod vlivem starosumerských příběhů, například eposu o Gilgamešovi.

Chrám Boha Ninmakha, stojící východně od Ulice procesí je zatím v rekonstrukci.

V další části města se nachází Chrámová oblast. Vlevo vidíme Ishtařin chrám, vpravo Chrám boha Nabu Sha-Khare. Mezi nimi jsou domy, určené pro kněze.

Býk Chrám Nabu Sha-Khare byl založen před Nabuchadnessarem II., největšího významu však dosáhl v jeho době. Má rozměry 35 x 33 metrů a byl postaven z hliněných cihel, ozdobených geometrickými vzory. Archeologové zde v roce 1979 našli téměř čtyři tisíce hliněných desek, které byly součástí knihovny a obsahovaly školní texty.

Pokračujeme ještě několik minut v cestě jižním směrem a dostáváme se k Babylonské věži, resp. tomu, co z ní zbylo - návrší, které tvořilo vstupní schodiště a kopec hlíny, která sloužila jako výplň kdysi 90-timetrového zikkuratu. Cihly byly v průběhu staletí rozkradeny na stavbu domů. Je odsud ovšem pěkný výhled na celý Babylon včetně "nové babylonské věže" - letního paláce Saddáma Hussejna. To je také zřejmě důvod, proč se nás "bratr plukovník" dlouhou dobu snažil od "namáhavé" cesty ke zbytkům věže odradit.

U vstupu do celého areálu pak stojí poslední známá babylonská památka - řecký amfiteátr z roku 328 př.n.l. Po prodělané rekonstrukci zde však již nic starověk nepřipomíná a v divadle se nyní každoročně konají hudební slavnosti.