Jižní Irák - Cesta starověkou Mezopotámií

Ur

Zikkurat v Uru II Dnes nás čeká 550 kilometrů dlouhý přesun z Bagdádu do Basry. Hlavním důvodem, proč tuto dlouhou cestu na jih podnikáme, je návštěva Uru.

Ur patří mezi nejvýznamnější místa starověké Mezopotámie, nejstarší zdejší budovy pocházejí z roku 4000 př.n.l. Po tři úspěšné dynastie to bylo hlavní město Sumerů, přičemž svého nejvyššího vrcholu dosáhlo v době panování třetí a poslední dynastie (2124-2095 př.n.l.).

Nejznámější památkou Uru je třípatrový zikkurat, který začal stavět král Urnammu v roce 2113 př.n.l. a stavbu dokončil jeho syn Schulgi. Zikkurat byl určen k uctívání boha Nannara (neboli Sina), který byl bohem měsíce. Původně byl vysoký 26 metrů, dnes z něj zbývá pouze 17,25 metrů. První stupeň měl rozměry 62 x 43 metrů, druhý stupeň 36 x 26 metrů a třetí 20 x 11 metrů. Třetí stupeň byl vysoký 5,55 metrů a na něm ještě stála zastřešená svatyně se sochami bohů. Jednotlivé řady cihel byly zpevňovány přírodním asfaltem, který se nacházel v okolí. Protože dosud nedošlo k jeho restaurování, znamená to, že asfalt, který vidíme, je starý 4 tisíce let. Na některých schodech lze spatřit také původní pečetě krále Urnamma.

Poblíž zikkuratu leží dva chrámy - menší je zasvěcen bohu Ninmakhovi, větší Dublalmakhovi. Tento chrám má dvě místnosti a jeho vstup obsahuje nejstarší oblouk v Mezopotámii. Jedná se o tzv. "sudový oblouk" a tento architektonický prvek později převzaly další národy až po Abbásovce a Araby.

Královský palác dal postavit král Schulgi, syn Urnamma. Je veliký 55 x 55 metrů a má pouze jediný vchod. Za palácem leží královský hřbitov, kde byla výpravou britského archeologa Leonarda Woollyho ve 20.letech nalezena také harfa, umístěná dnes v Iráckém muzeu. Archeologické práce zde ale stále probíhají a teprve nedávno byla odkryta hrobka Urnammova syna Schulgiho. Údajně jsme vůbec první "nearcheologická" výprava, která se do ní může podívat. Hrob samotného Urnamma nebyl dodneška objeven, ale na vlastní oči vidíme, že vykopávky nadále pokračují.

Abrahámův dům V okolí Královského paláce se rozkládaly domy obyvatel města - zbytky potrubí dokonce svědčí o tom, že zde byla již tenkrát vybudována podzemní kanalizace (!).

Ur je významným městem také z toho důvodu, že se zde narodil Abrahám, otec všech proroků. Na tom se shodují Bible i Korán a dokládají to také další starověké texty. V duchu staveb ze 2.poloviny 2.tisíciletí př.n.l. byl proto zrekonstruován Abrahámův dům, stojící 3 kilometry východně od zikkuratu, a to včetně již zmíněné kanalizace.

Celý komplex města Ur leží dnes uprostřed vojenského území. Soukromé osoby sem nemají přístup vůbec, výpravy s průvodcem musí mít povolení od starosty a velitele základny. U brány se k nám navíc přidává vojenský doprovod, který dohlíží na to, abychom jednotlivé památky fotili pouze "správným" směrem. Tentokrát se ale není co divit - cestou míjíme rozestavěné rakety a protiletadlové střely.

Basra

Mojžíšova mešita Pokračujeme v cestě do Basry. Basra je druhým největším městem a jediným mořským přístavem Iráku. My sem ale vlastně jedeme pouze na nocleh, protože nikde jinde blíže Uru se hotel nenachází.

Projíždíme územím jižního Iráku, kde se odehrávaly v roce 1991 boje války o Kuvajt. Podél dálnice stále leží zbytky zničených vozidel. Již zdálky jsou také vidět hořící ropné vrty. Vzhledem k tomu, že Irák má povoleno těžit ropu pouze pro vlastní potřebu, musela být nevyužívaná ložiska zapálena, protože plyny, které z nich vystupují, mohou způsobit výbuch a zničit celou okolní krajinu. I tak máme během pobytu v Basře neustále pocit, že "někde uchází plyn".

Basru protíná řeka Shatt-al-Arab, která vznikla soutokem Eufratu a Tigridu asi 100 kilometrů severně od města. Ještě v době Mezopotámie sahalo moře dál do vnitrozemí, takže Eufrat a Tigris se tenkrát vlévaly do Perského zálivu každý samostatně.

Na nábřeží stojící sochy důstojníků, kteří padli za irácko-íránské války ukazují na nepřítele. Kolem města i v samotné Basře lze spatřit spousty palem. Irák totiž býval kdysi prvním vývozcem datlí na světě.

Uruk

Uruk Najít cestu do dalšího ze slavných sumerských měst není právě snadné. Posledních 15 kilometrů vede neznačenou prašnou silnicí skrze místní vesnice. Jejich obyvatelé se na nás vesele usmívají, mávají nám, ale poradit dovedou jen stěží.

Uruk (Warka) byl soustavně obydlen od 4.tisíciletí př.n.l. do 5.století n.l. Původně ležel přímo na Eufratu, než řeka změnila své koryto (dnes teče asi 12 kilometrů odsud). Výstavbu města lze rozdělit na dvě etapy - první začala roku 2700 př.n.l. za legendárního krále Gilgameše, druhá se datuje do doby 3.dynastie z Uru za vlády krále Urnamma, tj. přibližně 2000 let př.n.l.

Z tohoto období pochází také hlavní památka města - zikkurat, zasvěcený bohyni Inanně, tedy pozdější bohyni Ishtar, kterou symbolizuje planeta Venuše. Jedná se vlastně o tutéž bohyni, kterou uctívali také Řekové a Římané pod jmény Afrodita, resp. Venuše.

Zikkurat má půdorys 60 x 60 metrů a je vysoký 16 metrů. Archeologické práce nebyly dosud dokončeny, takže není znám přesně původní počet jeho pater, předpokládá se ale, že byly tři. Každá 11.vrstva cihel byla proložena rošty z palmového listí.

Koleje zde zbyly ještě z dob archeologických prací, které začali provádět Němci před 1.světovou válkou. Ruce restaurátorů se však ještě nikdy Uruku nedotkly, takže všechno, co vidíme, na co si můžeme sáhnout a po čem šlapeme je zcela původní.

Z vrcholu zikkuratu vidíme zbytky chrámů a hradby. Hradby začal stavět už král Gilgameš a jsou dlouhé 9,5 kilometru. Pro zpevnění do nich byly vsazovány keramické válečky, jak jsme viděli již v Iráckém muzeu. Tyto byly obarvovány a sestavovány do mozaiky.

Chrám nebo další zikkurat? Kámen na stavbu chrámů byl dovážen z Mosulu. Město Uruk mělo dvě funkce - náboženskou a vědeckou. Už před pěti tisíci lety zde bylo vynalezeno písmo i kolo. Svědčí o tom například zbytky kamenného kola na mletí obilí.

Překračujeme hradby - opouštíme tím tzv. Gilgamešovo město, kde byl uctíván bůh měsíce a dostáváme se do druhého města, které se jmenovalo Kolabo a kde byl uctíván bůh nebes. I v této části zůstává dosud spousta otázek archeologů nezodpovězených: Proč jsou zdi domů postaveny střídavě z pálených a nepálených cihel - jedná se o dekoraci nebo stavitelský záměr? K čemu sloužila rozsáhlá stavba, jejíž základy byly odkryty - je to chrám nebo základy dalšího zikkuratu? Proč byly na tomto místě nalezeny válcovité předměty - jsou to obětní nádoby nebo keramické trubky, sloužící ke zpevnění zdí?

Pokračujeme v cestě zpátky do Bagdádu. Zajížďka do Uruku sice stála za to, ale zabrala nám hodně času, takže se mezitím již setmělo. Většina řidičů však přesto jezdí se zhasnutými světly. Není se proto co divit, že vidíme několik havárií. Místo výstražného trojúhelníku se zde používají zapálené pneumatiky.