Severní Irák - V říši Asyřanů I.

Asyrský král Sennharib zde dal postavit palác svému synovi. Ten byl ve 4.století př.n.l. přeměněn Sassánovci v chrám, který se užíval až do 3.století n.l. Potom byl zničen a v 7.století byl na jeho místě postaven kostel. V 15.století za turecké nadvlády byl kostel odstraněn a založena malá mešita, která byla postupně rozšiřována…
(Zdeněk Španihel, 22.prosinec 2003)

Mosul

Mosul leží 400 kilometrů severně od Bagdádu a je třetím největším iráckým městem. Na rozdíl od oblastí, které jsme zatím poznali, je severní Irák mnohem pestřejší - nejen z hlediska geografického (pouště vystřídaly hory), ale také náboženského a etnického (žijí zde Arabové, Kurdové, Asyřané i Turkménci).

My jsme sem ovšem jeli zejména proto, že severní část Mezopotámie byla v minulosti sídlem Asyrské říše a v okolí dnešního Mosulu se nacházela všechna její hlavní města: Aššur, Nimrud, Khorsabad a Ninive.

Mešita proroka Jonáše stojí na jednom z kopců nad městem. Není to sice potvrzeno, ale nachází se v ní údajně také jeho hrobka. Při rozšiřování mešity před 20 lety narazili zedníci na sochu okřídleného býka, čímž se zjistilo, že historie tohoto místa je mnohem starší.

Asyrský král Sennharib zde dal postavit palác svému synovi. Ten byl ve 4.století př.n.l. přeměněn Sassánovci v chrám, který se užíval až do 3.století n.l. Potom byl zničen a v 7.století byl na jeho místě postaven kostel. V 15.století za turecké nadvlády byl kostel odstraněn a založena malá mešita, která byla postupně rozšiřována.

Zde nalezený okřídlený býk je vůbec prvním na světě - má pouze čtyři nohy, pátá přibyla na podobných skulpturách teprve později. Hlava byla bohužel zničena buldozerem, který jej našel. Zvláštností je, že socha je složena z několika kamenů. Archeologové se domnívají, že býk původně na tomto místě nestál, ale byl sem přepraven králem Ašurnasirpalem II. z Aššuru. Řada z nich si dokonce myslí, že kopec, na němž v tuto chvíli stojíme, se brzy stane jedním z největších archeologických nalezišť na světě, protože je známo, že Ašurnasirpal při svém stěhování s sebou vzal spoustu soch a cenných předmětů. Místní lidé zde tedy bydlí v památkách nebo nad nimi. Nahlédli jsme například do domu, postaveného přímo v asyrské hrobce, o čemž svědčí heřmánkový květ přede dveřmi - symbol asyrské říše.

Nimrud

Nimrud se stal druhým hlavním městem Asyřanů po Aššuru a dnes se jedná o jedno z nejlépe dochovaných starověkých míst v celém Iráku. Město bylo založeno ve 13.století př.n.l., jeho poslední podoba pochází z 9.století př.n.l.

Největšími králi, kteří zde měli své sídlo, byli Ašurnasirpal II. a jeho syn Shalmaneser III., kteří žili v 9.století př.n.l. Oba vládli poměrně dlouho, ale většinu času strávili mimo palác na bojových polích. Ašurnasirpal II. si vysloužil přezdívku "král hořkého moře", což bylo díky výroku, který pronesl poté, co se dostal ke Středozemnímu moři: "Já jsme myl svůj meč v tomto hořkém moři...".

Město Nimrud mělo čtvercový půdorys a chránily jej 9 kilometrů dlouhé hradby. Jeho nejvýznamnější památkou je Severozápadní palác, zabírající plochu 26 000 m2 (200 x 130 metrů). Dal jej vystavět král Ašurnasirpal II., který vládl v letech 883-859 př.n.l. Palác měl dva vchody, ozdobené skulpturami okřídlených býků.

Okřídlení býci pocházejí z roku 880 př.n.l. a chrání vstup do paláce před zlými duchy. Jedná se o zvláštní bytosti, které mají tělo býka, lidskou hlavu, lví nebo býčí nohy a křídla orla nebo sokola.

Trůní sál B je největší místností paláce. Má rozměry 45,5 x 10,5 metrů a jeho zdi jsou pokryty kompletní sbírkou alabastrových desek, zobrazujících scény z královského života a náboženské legendy.

Nimrud byl objeven anglickými archeology v roce 1841. Na jeho výzkumu se podílel mimo jiné také Sir Mallowan, druhý manžel Agathy Christie, který zde v roce 1973 našel řadu předmětů ze slonoviny, umístěných dnes v Iráckém muzeu.

Teprve v roce 1990 však byly odkryty královské hrobky, ležící za Severozápadním palácem, v nichž bylo nalezeno přes 50 kg zlata.

Hrobka královny Sárí pochází z 9.století př.n.l. Obsahovala téměř 30 kg zlatých předmětů a dodneška je chránili hadi - potomci hadů, kteří sem byli staviteli hrobky nasazeni k její ochraně. Zlatá koruna královny nebyla dosud z bezpečnostních důvodů vystavena v žádném muzeu a dokonce nebyla ani zveřejněna její fotografie. Na koruně jsou údajně zavěšeny diamanty, které při jejím pohybu hrají melodii.

Poblíž této hrobky leží palácová studna, hluboká 28 metrů. Když bylo město v roce 612 př.n.l. dobyto Babyloňany, naházeli do ní Asyřané své poklady, aby se pro ně mohli později vrátit. K tomu ale už nikdy nedošlo, takže toto zlato bylo nalezeno až archeology v roce 1973.

U řady královských hrobů není dosud určeno, komu náleží. Jeden z nich však patří krásné královně z Ugaritu Abáji, kterou si vzal za manželku Ašurnasirpal II. během svého tažení proti Féničanům a Ugaritu. Také v její hrobce bylo nalezeno 16 kg zlatých předmětů. Právě výboje Asyřanů nutili Féničany plout stále dál na moře a posléze založit Karthágo.

Mimo základní areál města byl teprve před 7 měsíci objeven Ishtařin chrám. Dosud můžeme na jeho částečně odkrytých základech spatřit značky archeologů.

Ninive

Řeka Tigris odděluje nový Mosul od starého, jehož součástí jsou i ruiny Ninive a zbytky původních hradeb tohoto města s několika městskými branami.

Ninive bylo třetím hlavním městem Asyřanů. Až do smrti krále Chamurabiho to byla babylonská provincie, ale od té doby se rozvíjelo jako nezávislé království. Kolem roku 1400 př.n.l. se stalo jednou z nejmocnějších zemí na Středním Východě, ale v roce 500 př.n.l. bylo zničeno Médy, kteří sem vpadli ze severní Persie. Nicméně po více jak 200 let bylo Ninive centrem civilizovaného světa.

Vchod do Sennharibova královského paláce chránily také dva okřídlení býci, kteří byly však převezeni do Britského muzea v Londýně. Od roku 1973 pokračovali v archeologických pracech již samotní Iránci.

Král Sennharib vládl koncem 7.století př.n.l. a zaútočil na Persii, Lagash i Palestinu. Kamenné reliéfy, které nalezneme v trůnním sále, audienční hale, ale také v ložnici, se proto zabývají především válečnou tématikou. Místa jednotlivých bitev poznáme především podle stromů. Typické pro asyrské umění je to, že postavy jsou zobrazeny v pohybu. Král platil za každého mrtvého, jako důkaz museli vojáci přinést hlavu nepřítele nebo jeho přirození.

Sennharib dal také vybudovat 80-tikilometrový kanál, kterým přivedl do města vodu z řeky Gomel a postavil přehradu na její regulaci. Díky tomu mohl ve svých zahradách vysadit také vzácné druhy rostlin a stromů.

Městské hradby měřily 18 kilometrů a měly celkem 15 bran, pojmenovaných po asyrských bozích. Řada z nich se dochovala dodnes.

Dur Šurukkin

Pár kilometrů severně od Mosulu se nachází ještě dvě významné památky - Dur Šurukkin, další z bývalých hlavních asyrských měst a v horách pak Klášter sv.Matouše.

Klášter sv.Matouše (Klášter sv.Mattie) stojí na vrcholku hory Maqloub. Je to syrský ortodoxní klášter a pochází ze 4.století, což znamená, že je zároveň nejstarším klášterem na území Iráku. Je to také důkaz toho, že sever Iráku je nábožensky pestřejší a že zde našly své místo kromě islámu i zástupci jiných církví.

Dur Šurukkin (Khorsabad) byl čtvrtým hlavním městem Asýrie. Postavil jej král Sargon II. (721-705 př.n.l.), ale dlouho si jej neužil. Rok poté, co se sem přestěhoval byl zavražděn a jeho syn Sennharib vrátil metropoli zpátky do Ninive, přičemž s sebou odvezl i řadu soch a skulptur k výzdobě svého nového královského paláce.

Ani v dnešní době není tomuto místu poskytována patřičná úcta - kluci hrají fotbal mezi vykopávkami a z tisíce let starých kamenných reliéfů mají vyrobeny branky. Většina města je však zřejmě stále ještě pod kopcem hlíny. Propadající se půda svědčí o tom, že se pod námi skrývají prázdné prostory - chrámy, místnosti atd.

Po celou dobu prohlídky nás doprovází desítky děcek z blízké turkmenské vesnice a musíme se ozbrojit značnou dávkou trpělivosti vůči jejich drzosti, s jakou se dožadují obsahu našich tašek a kapes. Jednomu z nich se podařilo mi ihned po příchodu ukrást propisku, kterou jsem si dělal poznámky a od té doby kolem mě každý poskakuje a kreslí si prstem do dlaně s posměšným vřískáním "Mistr, Pen, Mistr, Pen.".

Při zpáteční cestě se zastavujeme ještě v Arabském městě v okrajové čtvrti Mosulu. Katolický klášter sv.Jiří byl postaven na místě původního kostela z 10.století, což bylo v době, kdy kolem stávala křesťanská vesnice.

Další pokračování cestopisu

Severní Irák - V říši Asyřanů II.

V chrámové oblasti najdeme zbytky tří chrámů - Boha měsíce, Boha slunce a Ishtařina chrámu. Ishtařin chrám byl údajně původně vyzdoben olověnými destičkami velikosti 9 x 9 cm s erotickými motivy. Archeologické práce, které zde prováděli Němci, byly v roce 1989 přerušeny a chrámy opět zasypány. Pokračovat se v nich začalo teprve… (Zdeněk Španihel)