Zrod průvodce po Svaté zemi za "stavu skoroválečném"

Bylo mi to trochu divné, ale řidič mi znovu potvrdil že jedeme správně. Po čase kdy mé podezření narůstalo jsme dojeli k Masadě a pak až k hotelovému komplexu. Tam už jsem to nevydržel, bohužel jsme neměli ani telefonické spojení na ostatní autobusy, tak jsme napřed museli sehnat správný telefon a zjistili, že jsme přesně na opačné straně moře.
(Martin Slíva, 19.říjen 2000)

Kamarád David mi jednoho dne nabídnul práci průvodce po Izraeli pro české turisty. Hned jsem tu nabídku přijal, byla pro mě zajímavá a zároveň dobře ohodnocená.

12.10.2000 čtvrtek
Tak jsme odjeli vlakem večer do Haify, tam přespali a ve čtvrtek ráno jsme jeli do přístavu pro turisty . Ti přijeli lodí z Řecka a byli hlavně železničáři ze Slovenska a Čech. Vyfasoval jsem malý autobus se Slováky a jeli jsme. Napřed Nazaret, tam jsem jim to docela dobře odříkal, na každé zastávce která se vázala k biblickým příběhům jsem přečetl část z evangelií vážících se k místům - to se turistům moc líbilo. Pak jsme jeli do Kany Galilejské, tam jsem předtím v životě nebyl, řidič sám nevěděl kde zastavit a omylem nás vypustil u jiného kostela, naštěstí jsem to hned prohlédl, tak se moc nestalo a o pár set metrů nás vysadil správně. Napřed si šli nakoupit suvenýry a pak jsme zašli ke kostelu kde Ježíš provedl zázrak proměnění vody na víno a ukazoval jim místa která jsem sám předtím vůbec neviděl. Pokračovali jsme do Jardenitu - Křtitelnice, tam měl být Ježíš pokřtěn Janem Křtitelem. ( Ale je to náhradní místo, pravé místo křtu se nachází u Jericha a tam je dnes bohužel vojenské pásmo a je to nepřístupné.) Lidi se prošli bosí v Jordánu a jeli jsme dál do výrobny šperků z diamantů v Tiberias. Dva z výpravy čtyř autobusů si nakoupili - to byl docela úspěch, takový šperk stojí stovky dolarů. Ve městě jsme zastavili na bohatý oběd a jeli dál kolem břehu do Kafarnaun - místa kde Ježíš uzdravil ochrnutého. Taktéž jsem tam byl poprvé jako turisti, ale měl jsem to dobře připravené a nic nepoznali. Poté nás čekala nedaleká Tabcha - místo zázraku nasycení pěti tisíc lidí dvěma rybami a pěti chleby. A poslední zastávka u Galilejského jezera byla na Hoře blahoslavenství, místu kde Ježíš řekl své legendární kázání obrácené k lidovým vrstvám a nabídl jim lepší budoucnost a tehdá se lid definitivně rozhodl ho následovat. A hurá zpět do Haify, samozřejmě celou cestu jsem jim povídal o reáliích Izraele a Palestiny. V Haifě jsem je ještě vyvezl na vyhlídku nad Bahájí zahradami a zpět k lodi. Tam se trošku celník podivoval, že neumím tak dobře Hebrejsky, ale vše dobře dopadlo. ( Totiž, jako průvodce musím být Izraelec a mít licenci k provádění - ani jedno nemám, navíc i vízum v pasu je dávno propadlé. ) Jak jsem se druhý smolný den dozvěděl, tento den byl pro moji skupinku nejhezčí z celé dovolené ( již byli týden v Řecku) a i díky tomu jsem přežil následující den bez újmy na pověsti u turistů.

13.10.2000 pátek
(Mělo se jet do Jericha, ale to bylo armádou uzavřeno - proto byl původní program pozměněn) Dostal jsem nového řidiče a jiný autobus. Prvně cestou k Mrtvému moři zabloudil v Jeruzalémě. Tam jsme díky malé rychlosti autobusu dojeli poslední, tak jsem neměl v Qumránu moc času ( místo nálezu nejstarších písemných svitků ). Zase jsem tam byl poprvé spolu s turisty, ale bravurně jsem jim ukázal celé vykopávky. Pak měli jen chvilku na nákup v prodejně suvenýrů a jeli jsme dál. Řidič tvrdil, že ví kudy kam - měli jsem jet na pláž, tak jsem se nevyrušoval, sám jsem cestu neznal. Napřed jsme zastavili na vyhlídce u parku v Ein Gedi a jeli dál. Bylo mi to trochu divné, ale řidič mi znovu potvrdil že jedeme správně. Po čase kdy mé podezření narůstalo jsme dojeli k Masadě a pak až k hotelovému komplexu. Tam už jsem to nevydržel, bohužel jsme neměli ani telefonické spojení na ostatní autobusy, tak jsme napřed museli sehnat správný telefon a zjistili, že jsme přesně na opačné straně moře. Celý autobus vřel, jen řidič byl v klídku, museli jsme se tedy vrátit a ze slibovaných nejméně dvou hodin na pláži měli turisté hodinku na smočení v Mrtvém moři. Na zpáteční cestě jsem musel řidiče navigovat přes Jeruzalém ( on by se znovu ztratil ), pak jsem už předpokládal, že dojede v pořádku do Ašdodu kde loď kotvila, ale ten dement zase zapomněl včas odbočit z dálnice a zbytek cesty jsem ho musel vést! V přístavu se už všichni po nás sháněli a kapitán lodi řekl, že takového řidiče za dva roky kdy jezdí do Izraele nezažil. A proto, ač měl s námi jet i třetí den, ho vyměnili za řidiče z prvního dne.

14.10.2000 sobota
A v sobotu jsme jeli do Jeruzaléma, to už bylo v pohodě, zase byl změněný program, Olivetská hora byla uzavřena a taky Betlém. Ráno jsem tedy provedl lidi ke Chrámové hoře a Zdi nářků, pak po chvilce čekání ( z bezpečnostních důvodů na půl hodiny uzavřeli vojáci muslimskou čtvrť) jsme prošli Via dolorsu - Cestu utrpení až ke chrámu a jeli na oběd. Po obědě jsme se vrátili ke Chrámu božího hrobu a pečlivě jsem turisty jím provedl. Pak už si akorát prohlédli město z věže Luteránského kostela, nakoupili suvenýry a jeli jsme zpět do Haify. Nakonec teda vše dobře dopadlo ( až na pár armádou uzavřených míst ) a turisti aspoň tvrdili, že se mnou byli doopravdy spokojení a složili se na docela tučnou odměnu - na to že jich bylo jen sedmnáct.

15.10.2000 neděle
V neděli jsem měl novou skupinu železničářů z Plzně. Napřed mě ráno u vjezdu do přístavu legitimovali - já se klepal strachy aby se nepodívali na vízum, dopadlo to dobře - vůbec se všechna bezpečnostní opatření den ze dne zvyšovala. Tentokrát jsem měl normální autobus a 42 turistů v něm. Jeli jsme stejnou cestu do Nazaretu jako byla první den. U této skupinky trošku déle trvalo navázat příjemný vztah, bylo v ní dost bručounů, ale odpoledne se ledy prolomily a vše bylo OK. Jen pořád reptali , že musí platit vstupné - přitom byli mnohem bohatší než předchozí skupinka Slováků. Během dne mě zásobovali Gambáčem - proto mě pak po obědě ani nechutnal licenční Carlsberg - jako pivo pěkná břečka ve srovnání s Gambrinusem.

16.10.2000 pondělí
A v pondělí byl na programu zase Jeruzalém, Betlém byl bohužel stále zavřen - i Olivetská hora. Tak jsem je protáhnul městem skoro stejně jako předchozí skupinku, jen oběd jsme odložili skoro až na konec. Na věž se nepodívali - přece se tam platilo "závratné vstupné" tři šekely - 30 Kč . Ale na druhou stranu jsem každému páru prodal knížku o Izraeli a dva si koupili předražené video kazety - docela úspěch v porovnání se zbytkem autobusů. Na konci zpáteční cesty jsem se dočkal satisfakce kdy i ti bručouni roztáli a děkovali za provádění plus mi dali pár plechovek Gambáče domů.

Těchto pět dnů bylo báječných, obě skupiny byly spokojené, já jsem měl po třičtvrtě roce pravidelně klasické jídlo v restauraci - navíc jako průvodce nás skoro všude obchodníci hostili. Jen jsem měl docela strach aby mi nekontrolovali pas, už mám dva měsíce propadlé vízum a přitom jsem se pohyboval v jednom z nejvíc střežených míst v Izraeli - v Haifském přístavu. Taky nás včera ráno u vjezdu pěkně dusili, ale ani tentokrát je vízum naštěstí nezajímalo. Ale hlavně, poznal jsem novou práci, bavilo mě to , díky tomu jsem se dozvěděl víc z biblické historie území , dostal na mé poměry královský plat a podle konečných reakcí cestujících byli všichni spokojeni. Ale znalce prostředí bych těžko prováděl - některá data jsem pozapomněl a pak střílel od boku.