Kalkýlila
Potkával jsem cyklisty jedoucí zpět na izraelskou stranu obtěžkané levnými nákupy na palestinském území. Centrum města je jako velké tržiště - určené hlavně pro Izraelce ( kšeft je kšeft a v tomto případě jdou národnostní konflikty a nevraživost stranou - proč by Žid kupoval vajíčka u Žida za deset, když u Palestince jsou za pět šekelů - že???) Proto mě rozesmálo běžné upozornění …(Martin Slíva, 20.říjen 2003)
Navštívil jsem Kalkýlili - město s palestinskou samosprávou cca třicet kilometrů od Tel Avivu. Naladěn z předchozí návštěvy Janinu jsem po vystoupení z auta přicházel k městu cestou lemovanou odpadky a páchnoucí stokou která si možná v dobách dávných říkala potok. Potkával jsem cyklisty jedoucí zpět na izraelskou stranu obtěžkané levnými nákupy na palestinském území. Centrum města je jako velké tržiště - určené hlavně pro Izraelce ( kšeft je kšeft a v tomto případě jdou národnostní konflikty a nevraživost stranou - proč by Žid kupoval vajíčka u Žida za deset, když u Palestince jsou za pět šekelů - že???) Proto mě rozesmálo běžné upozornění izraelských policistů ať si dám pozor. Centrum je jakž takž upravené, středové pásy jsou plné udržované zeleně - jak jsem se dočetl, tak vše bylo vybudované a vysázené na náklady Světové banky pro obnovu a rozvoj (taky vodovodní síť a další již fungující infrastruktura.) Z centra jsem raději zamířil mezi běžná obydlí. Tam jsem ale nacházel nepořádek a smetí odhozené kde to jen jde. Taky jeho zápach byl často přítomen. Poměrně hodně se tu staví, domy tu ale rostou bez ladu a skladu. Poprvé jsem zažil na vlastní kůži nepřátelský vztah Palestinců k Židům. Byl jsem v těchto nehostinných končinách asi první (bláznivý) turista. Děti na mě dorážely hebrejsky a i když jsem jim rozuměl, tak jsem raději nechápavě odpovídal anglicky. Jakmile se ale našel někdo kdo trochu mluvil anglicky a zjistil kdo jsem - že nejsem Žid, tak mě hned nechali na pokoji a naopak byli ke mně pak příjemní. Je to docela smutné - to město je kousek od Tel-Avivu, obě strany musí vedle sebe žít a přesto se nemají rády.
(text odpovídá situaci z roku 2000)

Navštívil jsem Kalkýlili - město s palestinskou samosprávou cca třicet kilometrů od Tel Avivu. Naladěn z předchozí návštěvy Janinu jsem po vystoupení z auta přicházel k městu cestou lemovanou odpadky a páchnoucí stokou která si možná v dobách dávných říkala potok. Potkával jsem cyklisty jedoucí zpět na izraelskou stranu obtěžkané levnými nákupy na palestinském území. Centrum města je jako velké tržiště - určené hlavně pro Izraelce ( kšeft je kšeft a v tomto případě jdou národnostní konflikty a nevraživost stranou - proč by Žid kupoval vajíčka u Žida za deset, když u Palestince jsou za pět šekelů - že???) Proto mě rozesmálo běžné upozornění izraelských policistů ať si dám pozor. Centrum je jakž takž upravené, středové pásy jsou plné udržované zeleně - jak jsem se dočetl, tak vše bylo vybudované a vysázené na náklady Světové banky pro obnovu a rozvoj (taky vodovodní síť a další již fungující infrastruktura.) Z centra jsem raději zamířil mezi běžná obydlí. Tam jsem ale nacházel nepořádek a smetí odhozené kde to jen jde. Taky jeho zápach byl často přítomen. Poměrně hodně se tu staví, domy tu ale rostou bez ladu a skladu. Poprvé jsem zažil na vlastní kůži nepřátelský vztah Palestinců k Židům. Byl jsem v těchto nehostinných končinách asi první (bláznivý) turista. Děti na mě dorážely hebrejsky a i když jsem jim rozuměl, tak jsem raději nechápavě odpovídal anglicky. Jakmile se ale našel někdo kdo trochu mluvil anglicky a zjistil kdo jsem - že nejsem Žid, tak mě hned nechali na pokoji a naopak byli ke mně pak příjemní. Je to docela smutné - to město je kousek od Tel-Avivu, obě strany musí vedle sebe žít a přesto se nemají rády.