Ramallah

Konečně jsem se vydal do arabského města Ramallah v Judských horách. Původně tomu má stopařská dráha nenasvědčovala, ale po menší obklice a delší chůzi jsem se tam dostal. Napřed musím napsat o mé pěší tůře - šel jsem cca šest kilometrů a viděl jsem před sebou v údolí dvě vesnice: na levém svahu byla moderní židovská vesnice obehnaná plotem a ostnatým drátem spolu s reflektory pro noční vidění - pěkná v zeleni v evropském stylu a na pravém svahu stará původní chaotická arabská vesnice, sem - tam obehnaná skládkou a pachem tlejícího obsahu, ale bez plotu a volná jako pták. Tak nevím co bych si raději vybral - zamčenou krásu a osamělost nebo příležitostný zápach a volnost. Cestou mě tady poprvé vzalo nákladní auto, to jsem si to seděl jak na vyhlídkové věži a pozoroval krásné kopce s trochou přirozené zeleně a spoustou terasovitých zídek na svahu.

Zato Ramallah mě zklamalo. Každý Arab mi říkal jak je to krásné město- "a to až uvidíš Ramallah, to budeš koukat", no viděl jsem prosperující úspěšné město, ale pro mě bez duše. Na rozdíl od židovských měst tam není cítit stres a spěch, ale přece jen je to jen místo arabské zábavy s honosnými vilami a obchody v krásných horách , bez památek a pastvy pro turistické oči. Cestou zpět mě vzal Arab-muslim a řekl mi , " město prosperuje díky (arabským) křesťanům, ti vědí jak se o město postarat" a tím mi to podruhé potvrdil (sám je muslim), prvně mi to samé - že se o rozkvět starají hlavně křesťané, řekla naše budoucí konzulka v Palestině. Cestou zpět mě vzal poprvé religiozní Žid - čepičkář, bohužel jsem se ale od něho nic nedověděl, během krátké cesty se mě sám vyptával.

(text odpovídá situaci z roku 2000)