Beirut (část první)
Libanon měří na výšku jen něco málo přes 200 km, na šířku sotva 50 km, takže na jeho celkem důkladnou prohlídku Vám stačí přibližně čtyři dny. Jeden až dva dny věnujete Beirutu a okolí (Jeita, Harissa, Byblos, Beit ed-Dine), jeden den cestujete na sever (Tripoli, Cedry), jeden den na západ (Baalbek, Aanjar) a poslední den na jih země (Sidon, Tyre, Eshmounův chrám)….(Zdeněk Španihel, 28.říjen 2004)
Libanon je celkem malá země, ležící u Středozemního moře, vklíněná mezi Izrael a Sýrii. Její historický význam je však nedozírný. V dobách bronzové a železné zde bylo centrum fénické civilizace, později se výhodná poloha tohoto území stala terčem zájmu Řeků, Peršanů, Asyřanů i Římanů.
Libanon měří na výšku jen něco málo přes 200 km, na šířku sotva 50 km, takže na jeho celkem důkladnou prohlídku Vám stačí přibližně čtyři dny. Jeden až dva dny věnujete Beirutu a okolí (Jeita, Harissa, Byblos, Beit ed-Dine), jeden den cestujete na sever (Tripoli, Cedry), jeden den na západ (Baalbek, Aanjar) a poslední den na jih země (Sidon, Tyre, Eshmounův chrám).
Původně jsme předpokládali, že nebudeme dopředu ani potřebovat víza. Od léta roku 2003 mohli totiž čeští občané s výjimkou žen do 30 let získat vízum přímo na letišti, pokud měli platný pas bez izraelského víza. Stačilo však pár měsíců a náš národ si dokázal jako obvykle svou pověst pokazit, takže od 2.11.2003 již nemohou Češi a Rumuni dostat vízum při příletu nebo příjezdu na hranici, ale musí o něj znovu žádat předem ve své mateřské zemi. Důvodem byla neukázněnost některých "turistů", kteří zneužívali dvoudenního tranzitního víza, které bylo zadarmo, k tomu, že si pobyt svévolně prodlužovali a pak nastávali při odletu ze země tahanice...
Hlavní město Libanonu leží pod Libanonskými horami přímo na pobřeží Středozemního moře. Pobřežní promenáda, zvaná Corniche, bývá již od rána zaplněna sportujícími a joggujícími obyvateli Beirutu, odpoledne a večer pak slouží k odpočinku a vycházkám. Oblíbeným místem jsou zejména terasy a kavárničky s výhledem na malebné Holubí skály (Raouché). Dnes je tomu ale vzhledem k hustému dešti jinak...
Národní muzeum stojí přímo na zelené linii, která odděluje západní a východní Beirut. Protože západní Beirut je muslimský a východní křesťanský, docházelo právě tady k nejhorším srážkám mezi znepřátelenými stranami za libanonské občanské války v letech 1975-1991. Doslova zde platilo heslo "Nejdřív střílej, pak se ptej!".
Značné škody utrpělo také Národní muzeum a řada cenných památek byla zachráněna jedině díky tomu, že byly na počátku války zabedněny a zality betonem, mozaiky na podlaze byly přikryty a rovněž zabetonovány. V roce 1991 pak byla ihned zahájena obnova budovy a od roku 1995 také restaurace památek. V říjnu 1999 bylo muzeum otevřeno.
Rozměrnější památky najdeme v rozlehlé přízemní hale, drobnější artefakty, jako například bronzové a pozlacené fénické sošky, jsou vystaveny na galérii v patře.
Čtyři římské sarkofágy, pocházející ze 2.století n.l. sem byly přivezeny z Tyru, reliéfy na jednom z nich zobrazují legendu o Achillovi. Mramorové sarkofágy Peršanů z 5.století př.n.l. byly nalezeny v Sidonu a obrovský Kolos, pocházející ze 3.tisíciletí, je z Byblu.
Nejcennější je však sarkofág krále Ahirama, který byl nalezen na nekropoli v Byblu. Jeho stáří bylo určeno přibližně na rok 1200 př.n.l. a nápisy na něm jsou vyvedeny ve fénickém písmu, které je alfabetické, nejedná se tedy o žádné hieroglyfy.
Mramorové sochy chlapců, nalezené v Eshmounově chrámu, pocházejí z 5.století př.n.l. a byly určeny jako oběti bohu Eshmounovi. Eshmoun byl totiž bohem léčitelství, Řekům známý jako Asklépios.
Beirut, v římské době Berytus, má dnes 1,5 miliónů obyvatel a protože město bylo po občanské válce celé zničeno, muselo být v 90.letech 20.století postaveno prakticky znovu. Během nové výstavby byly navíc objeveny dosud skryté římské a fénické památky.
Při rekonstrukci Velkého seraje (Grand Serail) byly například odkryty zbytky římských lázní. Budova seraje byla postavena Ottomany v roce 1853 a v době francouzského mandátu byl změněn na rezidenci francouzského nejvyššího komisaře, po získání nezávislosti Libanonu je zde sídlo premiéra. Hodinová věž vedle něj stojí od roku 1897. Turecká vojenská nemocnice, postavená v roce 1860, je dnes sídlem Libanonského ministerstva pro rozvoj a rekonstrukci.
Společenským centrem města je Hvězdicovité náměstí (Place d'Etoile), na němž se nachází kanceláře vlády a parlamentu. Hodinová věž, stojící uprostřed, je darem libanonských emigrantů z roku 1933 a po válce musela být kousek po kousku znovu slepena.
Jednou z ulic, které z náměstí hvězdicovitě vybíhají, je Maarad, což v překladu znamená "výstavní ulice". V domech na této třídě jsou dnes umístěny rovněž kanceláře a další státní úřady.
Komerční a obchodní život se soustřeďuje do čtvrti Hamra, zejména na stejnojmennou ulici, kde se nalézá také řada moderních i starších hotelů.
Pro cestování po městě však nelze v žádném případě doporučit půjčené auto. Nenadálé přejíždění z pruhu do pruhu, nerespektování přednosti v jízdě a parkování na všech možných i nemožných místech je sice běžné téměř v každé arabské zemi, v Libanonu je však situace o to horší, že zde jezdí moderní a rychlé automobily, takže téměř každá srážka mívá tragické následky - a že jsme jich za těch pár dní viděli!
Několikrát jsme také spatřili marně houkající záchranku, beznadějně uzavřenou v koloně aut. O tom, že by měl zůstat alespoň záchranný pruh volný, žádný z řidičů nepřemýšlí a pokud sanitce uhnete, okamžitě se najde někdo, kdo vzniklé škvíry využije. Když byla v Beirutu zavedena světelná signalizace, většina řidičů se domnívala, že se jedná o vánoční výzdobu a nikdo na červenou nezastavoval.
Kdyby měl člověk nadávat kvůli každé prasárně, kterou mu nějaký libanonský řidič provede, určitě by brzy ztratil hlas. No a mezi všemi těmi auty ještě pobíhají neukáznění chodci, žebrající kluci a mladíci se žlutými vlajkami Hizballáhu, kteří vybírají na rodiny mučedníků - pozůstalých po sebevražedných útočnících.
Další pokračování cestopisu
Beirut (část druhá)
Náměstí mučedníků (Place de Martyrs) bylo pojmenováno po povstalcích, kteří zde byli popraveni v roce 1915 po neúspěšném puči proti turecké nadvládě. Rekonstrukce tohoto největšího náměstí, které se táhne až k beirutskému přístavu, byla však zřejmě v současné době právě kvůli podrobnému prozkoumání nálezů z doby bronzové a železné pozastavena. Pokračuje pouze stavba rozlehlé Velké mešity…. (Zdeněk Španihel)|
|