Národní park Terchíncagán núr a oslava svátku Nádam
Zápas má svůj rituál, svá pevná a neměnná pravidla. Před započetím vlastního duelu přistoupí každý zápasník k mongolské státní vlajce nebo tzv. Čingischánovu pahorku a krouživými pohyby napodobuje let bájného ptáka garudi, kterého tímto žádá o jeho sílu a pomoc v zápase. Každé zápasící dvojici sekundují dva rozhodčí. Zápasníci mohou uchopit kteroukoliv část soupeřova těla a jejich úkolem je …(David Hainall, 10.říjen 2005)
Tento národní park se nachází 12 km severně od správního centra somonu Tariat - Chorgo. Městečko se jmenuje podle stejnojmenné sopky, která představuje jednu z úchvatných dominant národního parku Terchíncagán núr. V bezprostřední blízkosti, před 4000 lety vyhasnuvšího vulkánu s doposud zachovalým kráterem, se rozprostírá blankytně modré jezero s průzračně čistou vodou obklopené horskými velikány. Vody jsou plné dravých ryb. Lávová pole pod sopkou jsou porostlá modříny a limbami se sytě fialovými šiškami. Z bylin jsou četné netřesky, protěže, ale můžeme zde zahlédnout i divoký angrešt a cibuli.
Zatímco jsme se toulali po okolí, ani náš průvodce Ulánchú nezahálel. K našemu velkému překvapení a vděku nám sdělil, že se na druhém konci jezera koná "Nádam". "Nádam" je označení pro největší mongolský svátek a nejznámější sportovní podnik vůbec, jehož tradice sahá až do dob Čingischána. Svoji dnešní podobu a punc pompézní akce však získal teprve před 80-ti lety, kdy se poprvé ve dnech 11.-13.7. konala státem pořádaná oslava na počest vítězství komunismu. V tyto dny je hlavní město plné cizinců a vzácných hostí, hotely jsou přeplněné k prasknutí a ceny za ubytování a potraviny šplhají do astronomických výšek. Proto jsme plni zvláštního očekávání přijali pozvání na takový malý "Nádamčik" na břehu malebného jezera a doufali, že se bude více podobat těm starým zašlým časům Čingischána.
Nádam je svátkem setkávání lidí, předávání nových zpráv a hlavně poměření sil v mongolských národních disciplínách - zápase, jízdě na koni a v lukostřelbě. U malých "Nádamčiků" (Ulánchovo přirovnání, jímž chtěl asi zdůraznit, že se jedná o méně okázalý podnik než v Ulánbátaru) nejsou obvykle organizovány závody v lukostřelbě a ani tento, na břehu jezera, nebyl výjimkou. Zápas, který je výsadou mužů, je mongolských sportem číslo jedna. O vítězích hlavní ulánbátarské soutěže se tradují legendy a děti se o nich učí ve škole. Tradiční zápasnický úbor se nazývá "dzodog" a "šúdag". Zápasníci mají vysoké kožené boty se zahnutou špičkou, výšivkami zdobené slipy a vestičku z pevného hedvábí. Vestička kryje jen ruce a záda, hruď zůstává obnažena. Důvod odkrytí hrudi je čistě prozaický. V historii ulánbátarského turnaje došlo jednou údajně k unikátní události, kdy celý turnaj vyhrála žena. Porazila všechny nejuznávanější a nejsilnější bojovníky a od té doby je v pravidlech zanesena nutnost obnažené hrudi.
Zápas má svůj rituál, svá pevná a neměnná pravidla. Před započetím vlastního "duelu" přistoupí každý zápasník k mongolské státní vlajce nebo tzv. "Čingischánovu pahorku" a krouživými pohyby napodobuje let bájného ptáka garudi, kterého tímto žádá o jeho sílu a pomoc v zápase. Každé zápasící dvojici sekundují dva rozhodčí. Zápasníci mohou uchopit kteroukoliv část soupeřova těla a jejich úkolem je povalit protivníka na záda nebo jej přinutit, aby se dotkl ramenem nebo hlavou země. Délka zápasu není nikterak časově omezena. Stává se tedy, že zápas trvá i několik hodin. Soutěží se systémem K.O. Ten, kdo získá v národním kole Nádamu pět vítězství, obdrží titul Sokola (Način), vítěz celé soutěže získává titul Lva (Arslan). Pokud se někomu podaří obhájit titul Lva, obdrží titul Obra (Avraga). Při dalších případných obhajobách se k titulu obra přidává přídomek, jako např.: mocný, neporazitelný atd.
Naproti tomu jsou dostihy čistě doménou dětí a soutěží jak chlapci, tak i dívky ve věku od 3 do 13 let. O většině mongolských dětí se říká, že umí jezdit na koni ještě dříve, než se naučí chodit. Při těchto "malých" Nádamech má trať něco mezi 10 - 15 km a soutěží nejen děti v krásných barevných uniformách s jezdeckými botami na nohou a s bohatě vyřezávaným sedlem, ale i děti ve špinavých teplácích, bez bot a bez sedla. Vavřínů vítězství se nedostává jezdci, ale koni a jeho majiteli, který tak stoupá v pomyslném společenském žebříčku. Nezřídka se během závodu stane, že otec nebo třeba i starší bratr čeká na člena své rodiny někde na trati a když se jeho ratolest prořítí okolo něj, přidá se k němu a za jízdy jej povzbuzuje k lepšímu výkonu a někdy dokonce uchopí i otěže koně a táhne jej za sebou v domnění, že takto poběží rychleji. Vítěznému koni je obřadně vylit na hřbet a na hlavu ajrak. Ajrak (kumys), zkvašené kobylí mléko mírně nakyslé a osvěžující chuti, je mongolským národním nápojem.
|
|