Ulánbátar - město nenadálých překvapení a kontrastů

Vlastní centrum města je tvořeno několika rovnoběžnými prospekty navzájem propojenými příčnými spojkami. V centru převažují panelové domy. Většina obyvatel hlavního města však bydlí za pomyslnou hranicí poslední hlavní ulice, kde začínají rozsáhlá jurtoviště, o nichž Lonely Planet hovoří jako o …
(David Hainall, 28.srpen 2003)

Mezinárodní rychlík Moskva - Ulánbátar přijíždí na ulánbátarské nádraží něco málo po poledni. Jsme ve výšce bezmála 1600 m.n.m., země je rozpálená letním sluníčkem a teplota se blíží ke 30°C. Loučíme se s našim novým mongolským kamarádem Ulánchem, který nám dává poslední rady pro náš pobyt v Mongolsku.

Ulánchú je poklad, zítra s námi půjde na autobusové nádraží a pomůže nám s pronájmem auta a výběrem toho správného řidiče. Vystupujeme do výhně ulánbátarského nádraží a hned na nástupišti se ke mně přitočí malinkatý mužíček a zašvitoří velmi dobrou češtinou: "Jé, ahóój, néste náhodou Češi?" Žasnu a nevěřím vlastním uším, ale je to tak. V celém Mongolsku žije asi 20 000 lidí, kteří studovali v bývalém Československu. Z malého mužíčka se vyklubal velmi příjemný a milý majitel cestovní kanceláře.

Ulanbátar Ulánbátar představuje kulturní, hospodářské, obchodní i politické centrum Mongolska. Sídlí zde vláda, parlament, prezident a veškeré důležité orgány státní správy. Mongolská republika je členěna na 21 "ajmaků" (krajů). Každý ajmak má své "hlavní" město a jeho území je dále členěno do několika správních oblastí, tzv. somonů. Hlavou státu je prezident. Jeho rezidence se nachází jižně od Ulánbátaru za řekou Túl pod posvátnou horou Cecégün (2256 m) v horách Bogd Úl.

Výstup na vrchol Cecégün jsme považovali za "malou povinnost" a zároveň jsme doufali, že se nám naskytne úchvatný pohled na město a jeho nádherné okolí. Prošli jsme kolem brány uzavírající vchod do údolí, kde bylo možné tušit skvostné sídlo mongolského prezidenta a začali stoupat do svahu. Náš výstup ale skončil hned v prvním sedýlku nad palácem. Voják střežící vstup do údolí byl rychlejší a během několika málo minut byl u nás a zdvořile požádal o pasy a velmi slušně nás vyzval, abychom jej následovali. Fotografická výbava, kde nechyběly stativy a dlouhé teleobjektivy, budila nemalé podezření. Následovalo několik "výslechů" a po několika hodinách v prachu a žáru mongolského slunce jsme byli volní. Zachránil nás, kdo jiný než Ulánchú. Dobrák, celou rodinu, včetně těhotné ženy, naložil do taxíku, aby zachránil potrhlé cizince, které před několika dny potkal ve vlaku. Výjimečný člověk! Potkali jsme ho na cestě do města a snad abychom už nic neprovedli, pozval nás na přespání do své "dači", letního sídla za Ulánbátarem. Příjemný večer s povídáním, trochou vodky a spoustou zvědavých, ale neskutečně skromných dětí. Konec dobrý, všechno dobré.

Mongolsko je známo svými velmi hodnotnými a bohatými nalezišti koster velkých dinosaurů. Velmi působivá expozice těchto paleontologických nálezů je umístěna v Muzeu dějin přírody. Kromě těchto exponátů je zde možné shlédnout exponáty, jež podávají přehled nejen o místní flóře, fauně, ale i o geografických a geologických zvláštnostech. Expozice prehistorické fauny a flóry však patří bezesporu k nejpůsobivějším v celém muzeu. Pokladem sbírky je úplná kostra Tyranosaura (Tyrannosaurus rex), která stojí v jednom z velkých sálů. Při pohledu na monstrum z dob dávno minulých běhá mráz po zádech, ohromné zuby vyvolávají respekt z dravce, který v době svého největšího rozkvětu neměl v potravním řetězci konkurenci. Některé exempláře zoologických sbírek však působí poněkud nepřirozeně. Je zde více než patrný nedostatek finančních prostředků a asi i odborných pracovních sil. V jedné prosklené vitríně jsme dokonce objevili mezi faunou afrických stepí procházející se tučňáky. Návštěva tohoto muzea stejně jako návštěva ulánbátarských klášterů (Gandan Hiid a Bogdhanova muzea) patří k velkým a nezapomenutelných zážitkům a rozhodně by neměla v programu cestovatele chybět. Kromě bohatých nalezišť koster prehistorických ještěrů, je Mongolsko v zoologických kruzích známé ještě jedním světovým primátem. Jedná se o zemi s nejsevernějším přirozeným výskytem velblouda dvouhrbého na světě. Zeměpisná šířka odpovídá přibližně Praze (51. rovnoběžka). Představa procházejícího se majestátního "korábu pouště" po Václavském náměstí mne vskutku fascinuje.

Ulanbátar Ovšem největší ulánbátarské překvapení nás čekalo na ulici v centru města. V hlavním městě jezdí velké množství aut západních značek. Podle Ulánchovy informace je většina z nich kradených a jsou dovážena z Číny. Takže vedle starých dobrých ruských Uazů se tady prohání Toyoty, Hundaye apod. Jednou, když jsme stáli na křižovatce a přemýšleli, jak přejít silnici, zahlédli jsme v dálce autobus nápadně známých tvarů. Není pochyb, musí to být Karosa! Bílý autobus s modrým pruhem pomalu projížděl křižovatkou a my jsme mohli zřetelně číst: "Autobusová doprava Dufek, Hustopeče u Brna, adresa, telefon", jen za volantem seděl Mongol. Čekal bych cokoliv, ale že tu potkám autobus dopravce, který nás vozil na školní výlety a tábory, tak to opravdu ne!