Klášter Erdenedzú

Klášter Erdenedzú byl založen chalchaským vévodou Abchajchánem, který žil v letech 1554 - 1588. Jedná se o vůbec první lamaistický klášter v Mongolsku, který byl postaven na ruinách kláštera ze 7. stol.n.l. Samotný Abchajchán se vypravil za 3. dalajlamou do Lhasy, aby jej požádal o požehnání pro zamýšlenou stavbu. Z Tibetu se s ním vrátili dva vysoce postavení lamové, kteří dohlíželi na zdárný průběh stavby. V klášteře mělo žít až 10 000 mnichů …
(David Hainall, 4.březen 2004)

Klášter Erdenedzú leží asi 2 km od městečka Karakorum (Charchorin). Někdejší město bylo založeno na podnět Čingischána v roce 1220 a stalo se politickým, kulturním, obchodním a hospodářským centrem jeho říše. Slavnou Čingischánovu epochu připomínají v Karakorumu už jen ruiny a dvě žulové želvy. Ta první se nachází přímo u klášterních zdí, druhá pak na jednom kopečku nedaleko kláštera. V krunýři želv je vytesán čtvercový otvor, který údajně sloužil jako základna pro zasazení nosné podpěry palácové jurty. Dnes se do něj vkládají obětní kamínky. Ovšem podle informace našich mongolských přátel měly želvy i jiný, spíše kultovní význam. V jejich krunýři byly vytesány posvátné texty a výjevy ze života slavných a uznávaných bojovníků.

Na přelomu 17. a 18. století byl klášter během bojů s mandšuskými okupanty silně poškozen. Jeho rekonstrukce proběhla v letech 1760 - 1796 a 1808 - 1814. V roce 1937 jej potkala další pohroma, tentokrát ve formě zvůle státní správy, která přikázala mongolské armádě srovnat jej se zemí. Tehdy tu stálo na 60 samostatných budov, v nichž pracovalo více než 1500 lámů. Podle očitých svědků trvalo celý týden, něž byla zdejší bohatá knihovna proměněna v uhelný prach. Z původních budov tu zůstaly zachovány jen tři chrámy, jedna stúpa a několik vedlejších hospodářských budov. V letech 1941 - 1990 byl provoz kláštera jako muzejního komplexu postupně obnovován.

Chrám Lavran, který představuje jedinou budovu v čistě tibetském stylu s rovnými střechami v celém Mongolsku, byl postaven v roce 1780. Dodnes v něm probíhají bohoslužby, i když počet lamů byl postupem času redukován na 46. Posvátné ticho uvnitř chrámu provoněné vonnými tyčinkami "ruší" ve sporém osvětlení jen mladí lamové odříkávající své tiché modlitby za občasného úderu do bubínku nebo otočením modlitebního mlýnku. Venku u zdí chrámu posedávají malé děti a prodávají "zaručeně" pravé historické předměty velkého mystického a náboženského významu.

Muzejním centrem celého areálu jsou tři Buddhovy budovy představující původní chrámový komplex. Nestačíme žasnout. Vyřezávané pozlacené sochy Buddhy snad ve všech možných polohách a velikostech. Od těch nejmenších, několik centimetrů vysokých, až po mohutné sochy v nadživotní velikosti. Vchod do každého ze tří chrámů hlídá vždy některý z buddhistických bohů. Opouštíme tato místa s pocitem naplnění, posvátnou bázní a respektem k něčemu, co přežilo dobu řádění mongolského vojska a období komunistických čistek. V mysli mi zůstává jen jedna otázka. Jak asi vypadal klášter v době svého největšího rozkvětu, jak veliká musela být knihovna, kterou dal kdosi spálit a plamenům trvalo týden než si s tím nespočtem svazků a posvátných textů poradily? Komplex kláštera je obehnán původní zdí čtvercového půdorysu. Délka hrany čtverce činí 420 m a obvodové zdivo je zdobeno celkem 108 stúpami. Muselo to být, a vlastně je, úžasné místo!