Bangkok
Bangkoku se taky říká město chrámů. Slovo chrám ale není přesným označením pro thajský wat, mělo by se spíše překládat jako klášter. Každý wat totiž tvoří kromě ubudu (svatyně) také vihárat (modlitebna) a ubytovny mnichů. Popel zemřelých významných mnichů se uládá do stúp - vysokých staveb, které mohou mít tvar zvonu (chedi), rozevřeného deštníku (mondop) nebo kukuřice (prang)...(Zdeněk Španihel, 16.září 2004)
Bangkoku místní říkají Krung Thep, což v překladu znamená Město andělů. Přesný název je ale nejdelším názvem města na světě - napsaný se vejde na sedm řádků a děti se jej učí zpívat už od mládí:
Krung Thep
Mahanakorn Amornttanakosin
Mahinthara Mahadhilokphob
Nopparatratjathani Burirom
Udomratjanivet Mahasathan
Amornpimarn Auwathsrnsathit
Sakaraya Vishnukarmprasit
což v překladu znamená:
Město andělů,
velké město a bydliště Budhy,
nedobytné město Boha Indry,
velké hlavní město světa,
vyzdobené devíti cennými drahokamy,
bohaté na mocné královské paláce,
které se rovnají nebeskému domovu Boha,
město, které bylo darováno Indrou
a vystavěno Višnu Karmem.
Pohybovat se po Bangkoku je nejlépe pomocí taxíků nebo tuk-tuků. Tuk-tuky jsou tříkolky, kterým se tak říká podle charakteristického zvuku, který vydávají. Ceny jsou v obou případech přijatelné - taxík kamkoliv po Bangkoku 200 Bathů, tuk-tuk 100 Bathů. Bath je v přepočtu necelá koruna, což je taky velice příjemné, protože při nákupech nemusíte ceny vůbec přepočítávat.
Taxametry nikde nehledejte, taxíky a zejména tuk-tuky si "zkracují" cestu bočními uličkami, aby se vyhnuli zácpám a semaforům. Řidič však vždy předem dohodnutou cenu dodrží. Jakákoliv kriminalita včetně pouličních zlodějíčků ostatně v Thajsku prakticky neexistuje díky vysokým trestům za spáchané činy. Cesta tuk-tukem bývá rychlejší, protože kličkují mezi auty a dostanou se do každé skulinky, mnohdy ale při tom jde "o ústa".
Kupodivu nám připadá, že se od naší minulé návštěvy dopravní situace zlepšila, zejména co se týká typických "bangkokských" zácep. Jak se později dovídáme, je to pravda a vliv na to měly zejména dvě věci - vybudování rychlodráhy, která byla slavnostně otevřena v prosinci minulého roku a drastické zvýšení ceny benzínu - z 8 na 14 Bathů.
Bangkoku se taky říká "město chrámů". Slovo chrám ale není přesným označením pro thajský wat, mělo by se spíše překládat jako klášter. Každý wat totiž tvoří kromě ubudu (svatyně) také vihárat (modlitebna) a ubytovny mnichů. Popel zemřelých významných mnichů se uládá do stúp - vysokých staveb, které mohou mít tvar zvonu (chedi), rozevřeného deštníku (mondop) nebo kukuřice (prang).
Wat Traimit býval dlouhou dobu celkem nevýznamným buddhistickým chrámem na okraji Čínské čtvrti. V roce 1954, kdy byl chrám v rekonstrukci, však při dešti popraskal štuk na soše zdejšího Buddhy a zjistilo se, že se pod ním skrývá několikatunová socha, vyrobená celá z osumnáctikarátového zlata. Od té doby se mu říká Chrám zlatého Buddhy.
Neplánovanou zastávkou je květinový trh. Květiny z této tržnice se každé ráno rozváží auty a tříkolovými tuk-tuky do celého města. Jejich cena je pro nás přímo neuvěřitelná - za obrovskou kytici z čerstvých dendrobií zaplatíte 10 Bahtů, což je při současném kurzu méně než 10 Kč. Vidíme tady mimo jiné, jak se z okvětních lístků vyrábí svatební věnečky a svazky lotosů, který se používá vedle svíčky a tyčinek jako posvátný modlitební předmět a ve zralé fázi se pak upravuje ke konzumaci.
Nejstarším chrámovým komplexem v Bangkoku je Wat Pho, pocházející ze 16.století. Jeho nejvýznamnější budovou je Chrám ležícího Buddhy, který dal postavit v roce 1832 král Rama III. Socha ležícího Buddhy je 46 metrů dlouhá a její chodidla jsou zdobena 108 obrazy, představujícími 108 přikázání buddhismu, jež mají směřovat k potlačení tanyi - neukojitelné touhy, která se snaží zmocnit každého člověka. 108 je také misek, stojících u jedné ze stěn chrámu, do nichž můžete vhodit mince, chcete-li, aby se Vám splnilo nějaké přání.
Královský palác v Bangkoku začal stavět Rama I. na místě, zvaném Ratakosin v roce 1782. Jeho rozloha je 218 400 m2 a celý komplex sestává ze dvou částí - chrámové a pavilónové.
Po vstupu do chrámové části máme po levé ruce tři vysoké stúpy, dobře viditelné již zpoza hradeb paláce. Zlatý zvon Phra Si Ratana Chedi obsahuje Buddhovy ostatky, knihovna Phra Mondop posvátné texty Tripitaky a královský Panthenon sochy králů Ramy I. až VIII. Celý areál chrání hrozivě vyhlížející démoni yaci a mýtické bytosti kinaré, u nichž není jasné, zda se jedná o dívky nebo o chlapce.
Centrem královského paláce je nejposvátnější místo všech Thajců - Wat Phra Keo, známý jako Chrám smaragdového Buddhy. Chrám byl postaven z teakového dřeva a nachází se v něm nevelká soška Buddhy, vyrobená z jednoho kusu zeleného jadeitu. Samotná soška je široká 48,3 centimetrů a vysoká 66 centimetrů. Byla objevena v roce 1434 v Chiang Mai na severu Thajska. Odtud pak putovala do Chiang Rai, Lampangu a Vientiene v Laosu. Původně byla také celá pokryta štukem.
Sochu smaragdového Buddhy převléká samotný král podle ročních období, která jsou v Thajsku tři - letní (přibližně od dubna do června), období dešťů (od července do října) a zimní období (od listopadu do března). Teď máme říjen, takže Buddha je oblečen do "pláštěnky proti dešti".
V Chrámu smaragdového Buddhy je zakázáno fotografovat, což kromě přítomnosti strážců dokládají též rozmotané filmy a vytažené pásky z videokazet, rozvěšené kolem zákazové značky.
Po příchodu do rezidenční části Královského paláce vidíme nejdříve korunovační palác Amarinda a dále královskou šatnu a místo, kde nastupuje král na posvátného slona při průvodech. Hlavní budovou v této části je Chakri Maha Prasat, který dal vystavět Rama V. a kde jsou dodnes přijímány státní návštěvy. Tento palác byl postaven anglickým architektem v evropském stylu, zakončeném thajskou střechou. Pro veřejnost je zde ovšem otevřena pouze výstava zbraní a můžeme shlédnout střídání stráží.
Vedlejší kaple Dusit Maha Prasat, pocházející již z roku 1789 z doby Ramy I., sloužila původně jako audienční sál, dnes se zde vystavují těla zemřelých členů královské rodiny. Jedná se o stavbu z teakového dřeva, střecha je zakončena typickým tvarem, symbolizujícím posvátného ptáka Garudu.
Dále projíždíme kolem moderního chrámu Wat Indraviharn se 32 metrů vysokou sochou Buddhy a poblíž pivovaru Singha nasedáme do loďky, která nás proveze bangkokskými kanály, zvanými klongy. Dalším přívlastkem Bangkoku je totiž "město kanálů" nebo také "Benátky východu".
Chvíli ještě plujeme po jednom ze čtyř hlavních ramen řeky Chao Praya. V Královské loděnici vidíme bárky, které dvakrát ročně vyplouvají při slavnostních příležitostech. Pak již vjíždíme do sítě úzkých kanálů, jimiž je město protkáno a kde v domech na kůlech bydlí většinou nejchudší obyvatelé Bangkoku. Život na vodě je však pro ně samozřejmostí. I tady před jejich obydlími vidíme domečky duchů a poštovní schránky, protože pošťáci stejně jako prodavači nebo dokonce banky připlouvají až k nim. Doprava pacienta plovoucí záchrankou do nemocnice je rychlejší než cesta věčně ucpanými bangkokskými ulicemi.
Přímo u vody leží také několik chrámů, například čínský buddhistický chrám Kuan Yin. Posvátné ryby se u chrámů smí krmit, ale nesmí se lovit. O pár metrů dál ale už vidíme sítě a udice - tam už ryby posvátné zřejmě nejsou.
Jakmile vyjedeme ze sítě kanálů zpátky na řeku Chao Praya, otevírá se nám pohled na Wat Arun - Chrám ranních červánků, který leží na jejím břehu v části Thonburi. Wat Arun je jedním z nejstarších chrámů v Bangkoku a připomíná dobu, kdy Thajsko bylo součástí Khmerské říše. Historie Thonburi je však spjata především se jménem generála Taksiho, jemuž je také zasvěcena jedna ze dvou vihárat, stojících před chrámem.
Po definitivní porážce království Ayutthaya v roce 1767 se zbytky thajských vojsk pod vedením generála Taksiho přesunuly na jih do Thonburi, kde sebraly znovu síly a v následujících bojích nad Barmánci zvítězily. Taksi vyhlásil Thonburi hlavním městem, ale jeho moc netrvala dlouho - pouhých 15 let. V roce 1782 vzniklo povstání, v jehož čele stál generál Chakri, který byl více královského původu a ten také zakládá nové hlavní město Bangkok v bývalé rybářské vesničce na druhém břehu řeky Chao Praya. Generál Chakri přijal jméno Rama I. a stal se zakladatelem dodnes vládnoucího královského rodu, zatímco Taksi dopadl neslavně - byl utlučen v hedvábném pytli.
Poznali jsme již Bangkok jako "město chrámů" i jako "město kanálů", večer se objevuje jeho další tvář - "město hříchu". Otevírá se množství sexy-podniků a go-go barů s dívkami, tančícími u tyčí, které si objednávají nápoje na účet nic netušících cizinců. Ti zkušenější si pak mohou hned vybírat podle čísel, která mají dívky na sobě. Největší koncentrace těchto radovánek se nachází na Patpongu - údajně "nejhříšnější" ulici v Asii. "Ve dne shopping, v noci ladies", jak říkal taxikář, který nás sem posledně vezl.
Stejně jako v celé Asii i tady se většina lidí na ulicích zabývá jídlem. Protože jídlo je v restauracích a u stánkařů levné, téměř nikdo nevaří doma a zejména navečer vyráží do ulic celé rodiny. Říká se, že polovina Thajců vaří pro tu druhou polovinu.