Na řece Kwai
Thajsko znamená země svobodných, což značí, že nikdy nebyla tato země nikým kolonizována. Výjimkou je krátké období v průběhu druhé světové války, kdy se dostala do područí Japonska. Ihned po napadení v roce 1942 Thajsko kapitulovalo, takže se jej válka prakticky ani nedotkla. Japonci se rozhodli vybudovat spojení mezi Singapurem a Západní Indií, jehož částí měla být také železnice z Thajska do Barmy, později nazývaná železnicí smrti…(Zdeněk Španihel, 17.říjen 2005)
Pokračujeme dál na západ až do Kanchanaburi. Toto místo je známé především díky knize a filmu Most přes řeku Kwai. V JEATH muzeu najdeme fotky a obrazy jednoho vězně, zachycující atmosféru při stavbě železnice smrti, jíž byl most součástí a při které zahynuly tisíce válečných zajatců. Název JEATH je jednak parafráze na DEATH (Smrt) a zároveň tato zkratka představuje národy, které se na ní podílely: Japonci, Angličané, Američané a Australané, Thajci a Holanďané.
Thajsko znamená "země svobodných", což značí, že nikdy nebyla tato země nikým kolonizována. Výjimkou je krátké období v průběhu druhé světové války, kdy se dostala do podrúčí Japonska. Ihned po napadení v roce 1942 Thajsko kapitulovalo, takže se jej válka prakticky ani nedotkla. Japonci se rozhodli vybudovat spojení mezi Singapurem a Západní Indií, jehož částí měla být také železnice z Thajska do Barmy, později nazývaná železnicí smrti. Její celková délka je 415 kilometrů a na její stavbu nasadili Japonci 61 000 válečných zajatců, přestože to bylo v rozporu s tehdejšími mezinárodními konvencemi. Kromě bělochů zde navíc pracovalo 215 000 najatých Asiatů z okolních států - Indie, Číny, Indonésie, Malajsie, Singapuru, Barmy a Thajska.
Stavba byla zahájena 16.září 1942 a inženýři vypočítali dobu jejího trvání na 5 let, ale japonská armáda se rozhodla ji značně uspíšit a dokončit za pouhých 16 měsíců. Nelidské pracovní podmínky a vedro ve spojení s malárií a tropickými nemocemi vedly k tomu, že při ní přišlo o život na 16 000 vězňů a přes 100 000 Asiatů, což prakticky znamená na 1 kilometr železnice téměř 300 mrtvých.
Most byl dokončen 25.prosince 1943. V roce 1945 byl zničen při bombardování spojenci a po válce byl znovu obnoven. I dnes přes něj jezdí vlak z Thonburi do Nam Tok, takže část bývalé "železnice smrti" jsme si také projeli. Film se ovšem natáčel v roce 1956 na Srí Lance, protože džungle v jejím okolí již v tu dobu nebyla.
Železnicí smrti jsme dojeli do stanice Wang Pho nedaleko barmských hranic. Tady jsme nasedli na slony, s nimiž jsme se vydali na projížďku džunglí.
Slon je v Thajsku posvátné zvíře, zvlášť bílý slon. Již samotná mapa země připomíná sloní hlavu. V Thajsku se chová slon indický, který je na rozdíl od afrického menší, ale je inteligentnější, takže se dá využít pro práci v lese. Indický slon váží 4 až 5 tun, Na svoji váhu toho sice moc neunese (asi 200 kg), ale je to výborný tahoun a navíc je docela zručný. Do chobotu nabere až 20 litrů vody.
Nakonec nasedáme na vory na řece Kwai Noi. Řeka Kwai vlastně vzniká až po soutoku dvou řek - Kwai Yai a Kwai Noi a od té chvíle se již jmenuje Mae Klong. Most stojí na řece Kwai Yai a železnicí jsme se dostali ke Kwai Noi, kterou teď splavujeme.
Na zpáteční cestě se zastavujeme ještě jednou v Kanchanaburi na válečném hřbitově, který jsme si nestihli předtím prohlédnout kvůli odjezdu vlaku. Na válečném hřbitově se nachází 1700 hrobů vězňů, kteří byli identifikováni díky svým známkám. Nenajdeme tady ale Američany, protože jejich těla byla na náklady americké vlády přepravena zpátky domů.