Západní Turecko

Tady můľete vidět mapku naąí cesty po Turecku. Pokud budete chtít, můľete jít v naąich stopách, jedná  se o přiměřeně příjemný zrpůsob, jak poznat větąinu hezkého ze západní části Turecka. Kliknutím na jednotlivá vyznačená místa se můľete dostat na popis jednotlivého místa.  

 Istanbul  

Do Istanbulu jsme přijili vlakem po strastiplné cestě vlakem. Ráno jsme věnovali hledání vhodného hostelu. Nakonec jsme se rozhodli pro jeden blízko Aja Sofii (příjemný, ale na náą vkus troąku drahý) a celý zbytek dne jsme věnovali spánku a prohlídce Istanbulu. Istanbul jse krásně město, ale s "pravým" Tureckem má jen málo společného. Přesto zde stojí za návątěvu Velký Bazar, Modrá meąita (ta Vám umoľní vynechat návątěvu vąech daląích meąit v Turecku, protoľe jse stejně vąechny na jedno brdo, tak proč je navątěvovat, kdyľ jste si prohlédli (údajně) tu nejkrásnějąí, Topkapi a určitě se projeďte trajektem.  

  Bergamo (Pergamon)

První místo, kam jsem z Istanbulu směřovali bylo Bergamo, staré antické sídliątě, které moľná budete spíąe znát pod názvem Pergamon (ha, pergamen říkáte si a máte pravdu. Tady ho vymysleli...). Dorazili jsme se sem navečer, takľe jsem si stačili jenom koupit melouna -- prvního a zároveň posledního na Tureckém území -- a vydali se spát na kopeček kousek za Bergamo.   

Ráno jsem vyrazili na hrad. Á to jsem Vám moľná zapoměl říct ľe v Bergamu jsou celkem zachovalé zbytky antického hradu, tak to jen tak pro pořádek. Neuplynulo ani pět minut naąí cesty a zastavuje nám auto a řidič -- později jsem ho otypli na místního mafiánského bosse -- se nás aglicky ptám kam ľe jedeme. Tak my ľe na hrad a on ľe má prý stejnou cestu, ľe nás vezme. Cestou nám jeątě nabídl ľe si budeme moct prohlídnout hrad a pak ľe nás pozve na čaj a zase oveze dolů. Tolik ochoty mi -- B. byla na můj vkus aľ moc klidná -- začalo být podezřelé. No říkali jsem si ľe tomu, ľe za ním máme po prohlídce přijít do hospody na ten čaj jsem jako nerozumněli a ąli jsem si prohlédnout hrad. Opevnění v Bergamu je hodně rozsáhlé a ve srovnání s Řeckem je daleko zachovalejąí. Byl jsem nadąen a vąem fotografům doporučuju: pokud chcete mít ve svém archivu pár dobrých fotek antických památek, tady se vyřádite. Fotil jsem barevně i černobíle a myslím ľe se obojí povedlo.  

V Bergamu jsem se rozhodli ľe by to chtělo někam k moři. Na mapě jsme si naąli místo, kde by mohly být nějaké dobré pláľe a vydali jsme se tam. To jsme jeątě netuąili, ľe vąechno dopadne trochu jinak....  

  Izmir

Z Bergama jsme vyrazili, jak jinak neľ, stopem. První řidič nás vysadil v jednom malém městečku (ani nevím jak se jmenovalo), poblíľ jiné stopařské dvojice (kluk a holka). Prohodili jsme s nimi pár slov a podle dobré stopařské zásady jsem ąli o o nějaký kus dál. Ani ne za pět minut nám zastavuje dost dobré fáro, v něm jsou naąi dva stopaři a berou nás. Řidič si moc nedělá problémy s omezením rychlosti a v autě hraje příjemná turecká hudba. Není divu ľe za jsme za chvíli v Izmiru. Ten kluk (říkejme mu třeba Türel, za chvíli se dozvíme ľe to jméno je správné) se nás ptá kam jedeme dál a kde chceme zastavit, aby to mohl říct tomu řidiči. Vysvětlujeme mu ľe bychom chtěli někam k moři na pláľ a on nám doporučuje Cesme. Navrhuje nám ľe nás dovede k výpadu na tento směr.   

Loučíme se tedy s řidičem který nás, jak je v Turecku dobrým zvykem, stačil jeątě pozvat na kolu a odcházíme s Türelem. Dozvídáme se ľe se jmenuje Türel (coľ zřejmě i ten nejnepozornějąí čtenář tuąí), je studentem umění, má nedaleko byt a ľe by nás moc rád pozval na přespání k sobě, protoľe spaní na pláľi je sice bezpečné, ale ľe se mu to tak moc nezdá. Chvíli se s B. dohadujeme a pak s díky přijímáme tuhle skvělou moľnost seznámit se s Tureckem zblízka. Asi jsem Vám neřekl ľe Türel umí velice sluąně anglicky a je bez problémů schopen zodpovědět vąechny naąe otázky týkající se tureckých zvyků.  

Türelův byt by mu mohla závidět kdejaká mladąí česká rodina E sice v činľovním domě ale měl loľnici, obývák, koupelnu, kuchyň a nádhernou terásku E a to prosím jen pro sebe, nebo» jeho přítelkyně bydlí u svých rodičů. Přespali jsme, zahráli si vrhcáby a druhý den se vydali směrem na Cesme.   

  Cesme 

Jak nám Türel doporučil, vyrazili jsme se vykoupat k moři do Cesme. Měli jsme ątěstí, protoľe řidič jel od Türelova domu aľ kousíček před Cesme, takľe jsem tam byli za necelé dvě hodinky. V Cesme jsme se vlastně poprvé setkali s tureckým mořem. Bylo báječné. B. sice podotkla ľe moři v Chorvatsku se ľádné jiné nevyrovná, ale byla taky ráda.  

Měli jsme ątěstí, byla tu pláľ se sprchou, a tak jsme se mohli od slané vody osprchovat. Mělo to jen takový malý háček E no háček, spíą kolečko. Ano, takové malé červené kolečko, kterým se sprcha pouątí. To kolečko neměl kaľdý a moc jsme nechápali, jak to, ľe někdo ho má a někdo ne. Po chvilce zkoumání jsme se dozvěděli, ľe za to kolečko se platí v hospůdce u pláľe. Zaąli jsme tam s tím, ľe si taky jedno koupíme (nebo spíą pronajmeme). Zaplatili jsme (ne moc, na naąe peníze asi 5 Kč) a řekli nám, ľe to kolečko je teď na sprąe. Takľe jsme teď na chvíli vlastnili kolečko, kterým si kaľdý pouątěl sprchu E zvláątní systém!  

  Selcuk (Efes)

Po koupání v moři jsem se vydali do Selcuku, coľ je město, ve kterém se nachází asi nerozsáhlejąí komplex antických památek v Turecku a obrovské antické divadlo. Tento komplex se nazývá Efessos, nebo zkráceně Efes.  

Kdyľ jsme ho navątívili, bylo tam takové vedro, ľe jsem nějaké krásy antiky sotva vnímal. Připadal jsem si jako suąená treska, ale B. se to zjevně líbilo (ty památky, smozřejmě !).   

V Selcuku jsme zaľili taky první setkání s nefaląovanou tureckou přátelskostí. Bylo to tak: Jeątě neľ jsme vyrazili na památky, procházeli jsme se po městě a prohlíľeli krámky. Kdyľ jsme ąli kolem krámku s koberci, byli jsme pozváni (přesněji vtaľeni) dovnitř, abychom si koberce prohlédli. Ujią»ovali jsme obchodníka (mladý muľ, nejspíą mladąí neľ 30 let), ľe si nic nekoupíme, ale to uľ začal obchodníkův pomocník před námi rozkládat nádherné kurdské koberce a dostali jsme občerstvení. Koberce byly opravdu krásné a tak jsme neąetřili chválou a stále jsme opakovali ľe si určitě nic nekoupíme.  

  Denizli (Pamukkale)

Celou dobu mě B. připravovala na to ľe to nejhezčí v Turecku máme jeątě před sebou a teď to mělo přijít -- Pamukkale. Cesta tan byla sioce poněkud deląí neľ jsem si představovali, ale byla velice příjemná.  

  Marmaris

Na doporučení pana řidiče, který nás vezl "do Denizli" naąe kroky zamířili od Marmaris -- krásného přímořského městečka Turecké smetánky a Rusů.   

  Dalyan

Dalyan je město ľelviček. Alespoň nám se to zdálo, protoľe ľevly jsou vąude, počínaje velkým pomníkem na náměstí a konče prodávanými suvenýry. Prý jsou dokonce i v jezeře. Moľná ľe to můľu i potvrdit, protoľe jsem na výletě lodí něco co mohlo dospělou karetu připomínat v jezeře zahlédli.  

  Antalya

Antalya je typickým výsledkem zprůmyslňování turismu v Turecku. Obrovské město, plné hotelů, pláľí a "evropských" zábav pro turisty. Pokud nejste ten typ, který se rád celý den sluní na pláľi a pak se jde opít do nočního baru, pak se Antalyi vyhněte. Ledaľe ... Ledaľe byste byl milovník vodních radovánek. Pak musíte určitě Antalyi navątívit, přeptat se na Aquapark a vyrazit tam. Za cca 7 USD si tady uľiteje spoustu vodních radostí.   

A vyspat se můľete na pláľi Lara, kde kromě oficiálního kempu je také neoficiální kemp, ve kterém bydlí Turci a jsou moc fajn. Kdybysme nebyli moc unavení, tak bysme s nimi jiste u troąky čaje debatovali celou noc...  

  Köprüli

A nejleąí nakonec. Köprüli bylo nakonec asi tím nejkrásnějąím koncem naąí cesty. Původně jsme si o něho slibovali změnu oproti pobřeľnímu vedru, ale nakonec nás uchvátilo nádhernou přírodou a jedním z nejmilejąích přijetí, kterých se nám v Turecku dostalo.