Ani

Kars sám o sobě není ničím zvlášť přitažlivý. Je to zřejmě způsobeno blízkostí hranic bývalého mocného CCCP, dnes Arménie. Z celého Turecka jsme zde viděli snad největší koncentraci hospod a obchodů, kde člověk mohl koupit pivo, což byla na jinak poměrně přísně abstinenční východ překvapivá vyjímka. Zase ne, že by se nám to nelíbilo, ale kvůli Karsu ani pivu jsme do těchto končin nezavítali. Tím pravým důvodem bylo Ani.

Ani - bývalé hlavní město Arménie bylo založeno v roce 961 n. l. arménským králem Ashotem III. Až do počátku 14. století město vzkvétalo a bohatlo i přes časté války a změny vládců. Když bylo roku 1319 město zasaženo ničivým zemětřesením, bylo Ani zrovna ovládáno kočovnými kmeny Monglolů. Ti byli známí tím, že neměli velký smysl pro usedlý městský život. Stavby proto nebyly obnoveny, obchodní stezky změnily své trasy a Ani se tak postupně stalo mrtvým městem.

Dodnes však můžeme obdivovat téměř 1 km dlouhou hradbu a pár zbylých staveb, z nichž některé jsou v poměrně zachovalém stavu. Zážitek z návštěvy je ještě umocněn tím, že sem jezdí zatím jen málo turistů a tak si člověk může památky prohlížet téměř úplně sám.

Vzhledem k tomu, že se Ani nachází v bezprostřední blízkosti arménských hranic, je nutné před návštěvou vyřídit několik byrokratických stupidit, které jsou přímo učebnicovou ukázkou tureckého make-work systému. Takže jen tak pro zajímavost:

V Tourism office v Karsu je třeba vyplnit asi 1 stránkový formulář.
S tímto formulářem musíte zajít na místní policii pro razítko.
S takto vyplněným a orazítkovaným formulářem si jdete koupit vstupenky do lokálního muzea.

Celá tato operace vám zabere nejméně 2 hodiny, protože jednotlivé kanceláře jsou rozházené po celém městě.

Dostat se do samotného Ani, které je cca 45 km východně od Karsu, může být taky docela oříšek. V Tourism office se vám budou snažit namluvit, že jediný způsob je najmout si taxíka (samozřejmě za lichvářské peníze). Nejlepší obranou je tvrdit, že máte vlastní auto a pak se do Ani dostat stopem. Jednou denně sice jezdí minibus (turecky dolmuš), ale to pouze odpoledne a navíc už nejede ten samý den zpět (nocování u Ani je zakázáno).

Celé to vypadá dost komplikovaně, ale myslím, že zážitek z návštěvy určitě stojí za vynaloženou námahu.