Topkapi (Topkapi Saray)
Mehmed II. se po dobytí Konstantinopolu usídlil nejprve v místě dnešní Univerzity, 1465 se rozhodl vystavět opevněný palácový komplex na návrší, kde dřív stávala byzantská akropole.(Michal Baštán, 15.červen 2000)
Mehmed II. se po dobytí Konstantinopolu usídlil nejprve v místě dnešní
Univerzity, ale už roku 1465 se rozhodl vystavět opevněný palácový komplex
na návrší, kde dřív stávala byzantská akropole. Palác Topkapi (palác"Kanónové
brány" - podle děl střežících vstup) byl od ostatních částí města oddělen
vysokou pevninskou zdí a obranu před útoky z moře zajišťovaly mohutné byzantské
pobřežní zdi, které vedly až k Theodosiově pevninské zdi. Palác - serail
plnil dvojí funkci, byl sultánovou rezidencí a zároveň centrem vlády nad
celou říší. V některých dobách zde žilo až 5 tisíc lidí a serail tak byl
městem ve městě. Sídlem padišáha byl palác až do roku 1856, kdy se sultán
Abdülmecid přestěhoval do paláce Dolmabahče.
Palác byl rozdělen na celkem čtyři nádvoří. Vstup na první nádvoří zajišťovala
brána Bab-üs Hümayun ("Říšská brána"). Tady sídlily jednotky janičářů,
byla zde i mincovna a zbrojnice. pokud se odsud vydáme dolů doleva směrem
k parku Gülhane, narazíme na budovu Archeologického muzea (Arkeoloji Müzesi)
s významnou sbírkou antického umění. Nejznámějším exponátem je socha Alexandra
Velikého a sarkofág z roku 310 př.n.l. (vstupné 2 USD) Samotný vnitřní
palác začíná až na druhém nádvoří, kam se vstupuje branou Bab-üs Selam
("Pozdravení pokoje"). Před vstupem do serailu se kontrolují nejenom vstupenky
(4USD), ale z bezpečnostních důvodů i příruční zavazadla. Na druhém nádvoří
se konaly ceremoniály při přijímání cizích vyslanců za přítomnosti hodnostářů
říše, janičářů a palácové gardy. Na nádvoří vpravo se pod střechami s desítkami
kominů ukrývají kuchyně, kde se vařilo pro všechny obyvatele paláce, tedy
pro několik tisíc lidí. Kromě původního vybavení kuchyně s obrovskými hrnci
a pánvemi je tady dnes i sbírka čínského, japonského a evropského porcelánu.
Na protilehlé straně nádvoří je Kubbealti, místnost, kde zasedal díván,
říšská rada. Díván se scházel čtyřikrát do týdne a rozhodovalo se zde o
všech správních záležitostech země. Projednávaly se stížnosti, vynášely
rozsudky a vedla se jednání s vyslanci cizích mocností. Nad místem, kde
sedával velkovezír (neomezený zplnomocněnec a zástupce sultána) je vidět
zamřížované okno, odkud mohl sultán nepozorovaně sledovat rozpravy. Sultán
sám jen potvrzoval rozhodnutí, která mu díván připravil a předložil.
Hned vedle zasedací místnosti dívánu je vstup do harému, samostatné
a oddělené části paláce, jehož budovy sousedí s druhým i třetím nádvořím
(vstupné 2 USD). Harém byl středem paláce. Včetně služebnictva zde bylo
pětset až tisíc žen. Byl spravován podle přísných pravidel a řízen druhou
nejmocnější osobou v říši, sultánovou matkou (Valide Sultan). S výhradním
postavením matky padišáha souvisely i věčné intriky a nezřídka i vraždy,
ke kterým v harému docházelo. nejmocnějším úředníkem v harému byl vrchní
eunuch Kizlar Aga (Pán dívek), který byl po velkovezírovi a seyhülislamovi
(nejvyšší duchovní) třetím nejvlivnějším u dvora. Labyrint místností, průchodů,
schodišť a zahrad v harému prochází v současnosti rekonstrukcí, ale i tak
si z prohlídky můžeme udělat představu o prostředí, v jakém se zde v naprosté
izolaci od okolního světa žilo. Mne samotného nejvíce zaujal sultánův panovnický
sál Hünkar Sofasi, lázně, oddělená místnost pro hudebníky a především nezvykle
vysoké stropy místností tvořené až střešní kupolí.
Vstup na třetí nádvoří, které bylo uzavřeným jádrem serailu, tvoří brána
Bab-üs Saadet ("Blaženosti"). Hned za branou je vladařský altán Arz Odasi,
kde sultán očekával říšskou radu a uděloval audience vyslancům a návštěvníkům
z cizích zemí. V budovách na nádvoří vpravo byla palácová škola, kde se
vzdělávali a na svůj úřad připravovali budoucí velkovezíři, kteří byli
od dětství sultánovými otroky. Smyslem toho bylo nepřipustit k moci domácí
rody a vyloučit vznik aristokracie. Děti vybíráné do této školy byly zpravidla
z křesťanských rodin žijících na Balkáně. Vzdělávání trvalo 12 až 15 let
a bylo jedním z nejpřísnějších, nejsystematičtějších a nejobtížnějších
výukových procesů. V palácové škole je dnes sbírka sultánských oděvů a
v celkem čtyřech místnostech je proslulá klenotnice. Jsou zde vystaveny
poklady nashromážděné sultány za celá staletí. Mezi nejznámější patří Topkapská
dýka se třemi smaragdy, 12 velkými a 124 malými diamanty, 86 karátový diamant
"Lžíčař", 49 kg vážící svícny z ryzího zlaté osázené 6666 diamanty nebo
zlacený trůn zdobený 25 tisíci perlami. Původně byl "sultánův poklad" uložen
v pevnosti Yedikule na jižním konci Theodosiovy zdi. Na protilehlé straně
nádvoří je Hirka-i Saadet Dairesi ("pavilon Svatého pláště"), sál s islámskými
relikviemi. Je zde plášť, vous, korouhev a meč Prorokův, meče prvních čtyř
chalífů Abu Bakra, Umana, Uthmana a Aliho, klíče a zámky ze svytyně v Kaabě
a prý nejstarší rukopis Koránu psaný na jelení kůži.
Na čtvrtém nádvoří je terasovitá zahrada, malá mešita a několik pavilonů:
Ravan Köškü, Bagdat Köškü, Sofa Köškü a Mecidiye Köškü ze 17. a 18.století.
Od pavilonu Mecidiye je pěkná vyhlídka na Bospor a od Bagdat Köškü (ten je bohužel v rekonstrukci) se pro změnu otvírá krásný výhled na Zlatý roh.
Michal Baštán, původní umístění této stránky můžete najít zde.
Další podrobnosti: http://members.xoom.com/orbis_pictus/nonshock/turecko.htm
|
|