Chua Huong, Voňavá Pagoda

Je krátkým výletem do okolí Hanoje, těch 60 km zde znamená jen 2 hodiny jízdy se smrtí v očích. Vydáte se na velmi významné poutní buddhistické místo v půvabné přírodě, ke komplexu buddhistických pagod v „Horách vonných cest“. I zde se neobejdete bez služeb srdnatých Vietnamek, které Vás silou svých nenápadných svalů opřenou do vesel dopraví na malé pramičce k cíli cesty, který je vzdálen příjemnou hodinu a půl. Ujišťuji , že to roztomilé dítě, které je Vaším spolucestujícím, zde netráví prázdniny s matkou, ale je velmi agresivním prodejcem limonády, které se samo nikdy nenapilo. Nebude litovat námahy doprovodit Vás těch několik kilometrů do hor. I když dokáží v turistech vyvolávat bezmocný zuřivý vztek, přesto se dožívají dospělosti. Tomu svému děvčátku jsem neulehčil z jeho nákladu, ale jako změkčilý Evropan jsem její námahu odměnil více, než by byl její zisk z Coca Coly. Smrtelně se urazila.

Tak se vydáte po mělké pomalé říčce s průsvitnou vodou, která na obzoru mizí v horách. První zastávkou je „Pagoda nebeské cesty“ na úpatí hor na břehu řeky. Je to malá, ale půvabná pagoda se všemi obvyklými atributy. Po krátké prohlídce cesta pokračuje již bez přestávky rýžovišti a divokou přírodou do srdce hor. Zde již je nutné se spolehnout na sílu nohou a stoupat po dobře upravené cestě v prudkém stoupání. Cesta je zážitkem pro botaniky. Jedinou rostlinu jsem nedokázal přirovnat k tomu, co znám z domova. Z vegetace se každou chvíli otvírají zajímavé pohledy do údolí a skal, v nichž jsou jako hnízda zavěšeny desítky drobných pagod, ke kterým vedou jen úzké cestičky, každá je originálním exotickým architektonickým útvarem. Naše cesta však pokračuje přímo dál nahoru po hlavní stezce. V horku a vlhku je cesta pomalá a namáhavá.

Cílem je 4 km vzdálená Voňavá pagoda, hlavní zdejší poutní místo. Je to pagoda umístěná ve skále, které se pro její tvar říká Dračí tlama. Do ní se sestupuje po důstojném kamenném schodišti. Sluneční paprsky jen zčásti nacházejí cestu do hloubi jeskyně, dovolují měkké osvětlení jakoby pozemskými paprsky sestupujícími do sídla mocností nadpřirozených, vytvářejí působivou stísněnou atmosféru stvořenou pro meditaci. Na konci se jeskyně zužuje, nastane tma a zde jsou typicky uspořádané na podstavcích figury buddhů minulých, současných a budoucích, nechybí vůně pálených tyčinek, dary předkům a další výzdoba. O pagodu pečuje určený mladý mnich, vyholený a v hnědé kutně. Je velmi příjemný a vzdělaný a působí skromně. Jeho majetkem je jen koberec na kterém spí, svítila a několik drobností. Tak, jako každý mnich, žije z darů. Buddhističtí mniši za dary nikdy neděkují, protože nežebrají a Váš dar je darem Buddhovi.

Jednou ročně toto místo ožívá nábožným ruchem. Festival začíná patnáctý den druhého lunárního měsíce čínského kalendáře, tedy v dubnu. Končí až se závěrem třetího měsíce. V této době navštěvují zástupy věřících pagody a jeskyně.

Jen nedaleko přístaviště stojí rozlehlý klášter, jméno neznám. Je dobře upravený, rekonstruovaný po francouzském bombardování. Je opuštěný. Rozlehlé stromy se splývajícími větvemi dávají místu půvab. Za každého mrtvého představeného tu mniši vystavěli miniaturní pagodu spoře osvětlenou probleskujícími paprsky. Jakoby zde byli zakleti. Velmi výtvarně působí náboženské texty v čínštině tesané do kamene.

Závěr cesty sebou nese opět hodinu a půl cesty lodí a konečně se zbavíte toho příšerného dítěte.