Ho Chi Minhovy památníky
Velmi působivé místo. Už z dálky budí morbidní dojem monstrózní hrobky. Celá tato oblast komunistických agitačních staveb je prakticky vylidněná, rozlehlá plocha před mauzoleem určená pro vojenské přehlídky budí dokonalý dojem Kremlu. Venkované organizovaně svážení autobusy jsou vojáky pečlivě řazeni do dvojstupu v asi půl kilometru dlouhé, uměle udržované frontě pod improvizovaným přístřeškem. Vy jako cizinci čekat nemusíte…(David Melechovský, 3.březen 2001)
Velmi působivé místo. Už z dálky budí morbidní dojem monstrózní hrobky. Celá tato oblast komunistických agitačních staveb je prakticky vylidněná, rozlehlá plocha před mauzoleem určená pro vojenské přehlídky budí dokonalý dojem Kremlu. Mauzoleum je přístupné úterý až čtvrtek od 8 do 11 hodin. Venkované organizovaně svážení autobusy jsou vojáky pečlivě řazeni do dvojstupu v asi půl kilometru dlouhé, uměle udržované frontě pod improvizovaným přístřeškem. Vy jako cizinci čekat nemusíte, hned při přiblížení se mauzoleu jste zachyceni vojáky, kteří slušnou, ale rezolutní formou Vás zaorganizují do průvodu. Předtím musíte odevzdat ve speciální šatně všechna zavazadla, fotoaparát, sejmout pokrývku hlavy a tmavé brýle. Při pohledu do kamenných tváří vojáků ve škrobených uniformách se neodvážíte diskutovat.
Při stání ve frontě máte možnost vyslechnout názory prostých Vietnamců na svého prezidenta osvoboditele , strýčka Ho. Zůstává silný obdiv a respekt k muži, který zemi zbavil těžkého osudu zotročeného národa (skutečně, nikoli básnicky). Kdo prostuduje dějiny francouzské, čínské a americké koloniální nadvlády, dozví se, jaká zvěrstva zde tyto vyspělé národy napáchaly. Ve Francouzské Indočíně se téměř všechna vypěstovaná rýže exportovala i když hladomor byl běžnou záležitostí. Následkem ekonomické a sociální deprivace obyvatel byla kriminalita, prostituce, nezaměstnanost a narkomanie. Prezident Ho byl vůdčí silou hnutí, skutečně komunistického, které toto změnilo, národ zrovnoprávnilo a zavedlo vlastní vládu nad bohatstvím této země. Názor intelektuální elity je jiný při vědomí všech zločinů proti lidskosti, kterých se Ho dopustil. Skutečností je, že ve Vietnamu vládne nedemokratická pseudokomunistická oligarchie. Je zde nezaměstnanost, sociální nejistota a náboženská nesvoboda. Není tu ale hlad, životní úroveň prudce roste, vede se silný boj proti heroinu a prostituce je silně omezena. Věřím, že současný režim přežívá proto, že stále má svou podporu u obyvatel, kteří svobodu nezažili. Proto i domorodcův pohled na strýčka Ho je stále vděčný.
Při vstupu do mauzolea Vás ovine chlad. Celý prostor pečlivě klimatizován. Stěny jsou mramorové, schody s červeným kobercem vedou do vyššího poschodí. Za stálého dohledu vojáků, kteří návštěvníky organizují do dvojic, vstoupíte do vlastní svatyně. Spoře osvětlená místnost má vchod a východ na stejné stěně místnosti v přiléhajících rozích. Lidský had neustále obchází mrtvolu starého muže v skleněném sarkofágu, oblečenou do uniformy. Celá rakev spočívá v bazénu pod úrovní podlahy mezi vchody, obstoupena šesticí jakoby zkamenělých vojáků. Na rakví je v mramoru vyvedena Vietnamská a bývalá Sovětská vlajka. Vládne strnulé ticho za ostražitého dohledu bíle uniformovaných vojáků v bílých rukavicích. Než se stačíte zamyslet nad smyslem tohoto panoptika, jste venku a po protilehlých schodech opouštíte hrobku.
Technologie mumifikace a mauzolea pochopitelně vychází z rukou moskevských bolševických autorů. Dodnes tělo strýčka Ho vždy 5. září cestuje do Moskvy k utajovaným úpravám a vrací se v prosinci. Na rozdíl od prezidenta Gottwalda se mumifikace stále zřejmě daří. Mumifikace byla provedena proti poslednímu přání zesnulého (který chtěl být spálen) po vzoru Lenina, Stalina, Gottwalda, a dalších komunistických polobohů. Budova mauzolea má symbolizovat typický venkovský Vietnamský dům nebo lotosový květ, což se jí evidentně nedaří. Spíše mě napadá podoba s antickými chrámy.
Davem postupujícím dál z mauzolea jste vedeni k další místní atrakci, domu strýčka Ho, zde žil v letech 1953 až 1969. Je v Lonely Planet zpochybněno, nakolik zde skutečně Ho pobýval. Je to dům napodobující typické venkovské stavení. To domorodci stavějí domy na pilířích na ochranu před hady a šelmami. Stojí v nádherné udržované zahradě. Za stálého zájmu Vietnamských dětí o Vaši osobu si prohlídnete sterilní příbytek připomínající snad jen Dějiny peří z filmu Jára Cimrman ležící, spící. Vše je strojeně aranžováno, budík na stole spočívá pod skleněným ochranným akváriem. Na stole spočívá jakoby již nedostudovaná kniha z dějin dělnického hnutí. Nic nepřipomíná skutečnost, že tu pravděpodobně žil člověk. Dům byl oblíbeným cílem amerických bombardérů, jeho originalita je opět zpochybněna.
Spatříte jej nejlépe cestou od mauzolea k domu na pilířích. je to bývalý palác generálního guvernéra Francouzské Indočíny. Zpupná zdobená koloniální budova ve velkorysém stylu je dnes vládní budovou skrytou za ploty. Nyní je určený pro oficiální vládní representační akce.
Budova naproti východu z obludária mauzolea a domu, ve kterém žil On. Zvenku je bílá a ohyzdná v megalomanském komunistickém stylu, uvnitř jsem nebyl. Všude jsou vidět pionýři v býlích košilích s červeným šátkem a černými kalhotami. Vypadají jako z cukru.
Zde spaříte ruský Mig 21, který sestřelil 7 nepřátelských letadel nad Dien Bien Phu ( krvavé a rozhodující bitevní pole války s francouzi ). Pro nás všední podívaná, pro turisty ze západní evropy nezapomenutelný zážitek. Hromada šrotu z amerických zbraní rezavějících na smetišti kapitalismu. Kdo viděl panoptikum v Milovicích, bude mít pocit , že už tu byl. Zaujmou jen dobové fotografie z období odboje. Vcelku toto muzeum by zasloužilo opominutí , kdyby na jeho území nestál :
Flag Tower
Šestiboká
vlajková věž z pálených cihel, jeden ze symbolů Hanoje a jejích dominant.
Je volně přístupná, i když se na ní třepetá rudá vlajka se žlutou pěticípou
hvězdou. Poskytuje pozoruhodný výhled na město. Je jakoby vystřižena z
filmu o koloniálních armádách.
|
|