Hue
Kralove z dynastie Nguyen zde sidlili od pocatlu 19.stoleti az do roku 1947, kdy jejich rezidence a palace definitvne padly za obet konfliktu s francouzskymi kolonisty. Ke hrobu vladce jmenem Tu Duc to ale bylo od reky jeste dost daleko a tak jsme se za 20.000dongu nechali svezt na motorce. Vstupne k hrobce cinilo 5dolaru a to nas definitivne odradilo a tak jsme v …(Pavel Juračka, 19.listopad 2002)
Tak jsme se dnes probudili
do dalsiho hnusneho vlhkeho dne!Porad jen lije a
lije. Zda se, ze ten dest snad nikdy neskonci.
Tak nejak se mi vybavuji nektere fragmenty z
filmu Forest Gump z casti, ktera se odehravala
tady ve Vietnamu "...a pak 40dni bez
prestavky prselo a prselo...a pak najednou dest
prestal..."No, a tady to vyapada dost
podobne! Rano jsme hodne premysleli,jestli se
vydame na planovany vylet po rece Huong
(tzv.Parfemova reka) po okolnich pamatkach, ale
nakonec jsme se nechali presvedcit tvrzenim, ze
lod ma strechu a ze na ni urcite nezmokneme...A tak jsme s domorodou rodinkou a dalsimi 12 turisty vyrazili proti proudu reky. Prvni pamatkou byla pagoda Thien Mu s peknou vezickou Phuoc Duyen, ktera pripomina nekolikapatrovy minaret a je videt uz z dalky. Vede k ni od reky schodiste a za vezickou je budova vlastni pagody, ve ktere ale neni vubec nic k videni... Potom jsme pokracovali dal proti proudu, abychom zastavili u prvni z kralovskych hrobek, protoze Hue, jak jsem jiz vcera naznacoval, je byvale kralovske sidelni mesto. Kralove z dynastie Nguyen zde sidlili od pocatlu 19.stoleti az do roku 1947, kdy jejich rezidence a palace definitvne padly za obet konfliktu s francouzskymi kolonisty. Ke hrobu vladce jmenem Tu Duc to ale bylo od reky jeste dost daleko a tak jsme se za 20.000dongu nechali svezt na motorce. Vstupne k hrobce cinilo 5dolaru a to nas definitivne odradilo a tak jsme v silicim desti - tentokrat pesky - vyrazili zpet k lodi. Cestou jsme pekne navhli a ta vlhkost nas uz po cely den neopustila...
Pokracovali
jsme dal proti proudu k dalsi z hrobek. Tam uz
jsme se na motorky nalakat nenechali a radeji
jsme vyrazili na jeden z kopecku nad rekou, na
kterem stoji asi 4m vysoka socha panny
Marie, coz bych v teto budhisticke zemi
skoro ani necekal. Ale i tady v Hue mame kousek
od hotelu dva kostely a obcas tu i vyzvani zvon,
takze i tady v zemi kde zitra znamena vcera (nebo
je to jinak?) je mozne vsechno... Dalsi zastavkou
na nasi plavbe byl maly chram Hon Chien,
kde uz k videni nebylo opravdu vubec nic (ani za
22.000dongu) a tak jsme na nasi lodi sedice na
podlaze poobedvali ryzi s nudlemi, vejci a
zeleninou. Bohuzel Libor si obeda moc neuzil,
protoze se mu do talire odkudsi vysypaly nejake
piliny... Posledni navstivenou pamatkou behem vyletu po rece Huong byl chram Minh Mang s hrobkou stejnojmenneho vladce, ktery zde vladl v letech 1820-1840. Za 55.000d jsme videli nekolik peknych staveb rozprostirajicich se spolecne s nekolika soskami okolo spletiteho jezirka.
S
nasim skunerem jsme nabrali opacny smer a po
proudu Parfemove reky jsme se vratili zpet do
Hue. Tady jsme presli po moste Trang Tien
na protejsi breh ke zdejsi Citadele,
coz byvalo takove male mesto ve meste, kde
sidlili zdejsi kralove. Krasnou branou Ngo
Mon jsme vstoupili do arealu, zaplatili
jsme tradicnich 55.000d, a vydali se vstric
Zakazanemu purpurovemu mestu, ktere tak trosku
malinko nepatrne opravdu vzdalene pripomina sveho
jmenovce z Pekingu... Bohuze kralovsky palac Thai
Hoya je jednou z mala dochovanych budov,
jinak jsou zde jen ruiny s popisem, co zrovna
tady stalo za stavbu a k cemu slouzila. V
kralovskem palaci je ale pekna vyzdoba, trun a
pekny model celeho mesta v jeho byvale krase...
Jednou z mala dalsich zachovalych budov je
knihovna Thai Binh s peknou
zahradou, ostatni stavby byly poskozeny nebo
zniceny bud v roce 1947 behem boje za nezavislost
nebo v roce 1968 behem boju s Americany..
|
|