Saigon a okolí
Abychom se podrobne seznamili s problematikou Vietnamske valky, zamirili jsme do muzea War Ramants, ktere se timto smutne proslulym konfliktem velmi podrobne zabyva. Jsou tu na mnoha fotografiich zdokumentovane hruzy valky a veskera zverstva, kterych se obe strany v tomto konfliktu dopoustely.Byl to trochu depresivni, ale rozhodne zajimavy zazitek...(Pavel Juračka, 21.srpen 2003)
Nasim cilem bylo mesto Tay Ninh a chram
Cao Dai. Caodaismus je
takove male nabozenstvi, ktere tady v
jiznim Vietnamu provozuje stejnojmenna sekta.
Vlastni nabozenstvi pochazi z roku 1926 a je to
takova smeska jiz existujicich vyznani, jako jsou
budhismus, konfucianismus, taoismus, krestanstvi
nebo i islam. Velky chram Cao Dai, coz v prekladu
znamena "vyskoka vez", je
architektonicky take takovou smesici vsech
moznych stylu. Je to velmi barevny chram, strop
podpiraji sloupy s vyobrazenymi draky, je tu
krestansko - protestantsky oltar a spousta dasich
znaku, prevzatych z jinych nabozenstvi...V poledne jsme pak byli svedky bohosluzby, kterou doprovazeli vietnamsti vesnicti muzikanti a sbor.V chramu se pak seradili povetsinou bile, ale tu a tam i cervene a modre odeni lide, usedli na podlahu a s nekterymi udery jakehosi gongu se vselijak klaneli a krizovali...Bylo to jiste zajimave,ale pro nas Evropany je tento nabozensky styl asi prece jen trochu mene pochopitelny.
A tak jsme si jeste vyfotili chram zvenku a zamirili jsme smerem k Saigonu. 65km severovychodne
od teto
metropole se nachazi provincie Cu Chi a
nedaleko reky Saigon se pak rozprostira areal
nechvalne proslaveny partyzanskou cinnosti
Vietcomu behem Vietnamske valky v letech
1965-1973. Tito kumunisticti partyzani zde
vybudovali propracovany system tunelu a chodeb, a
svadeli s Americany partyzanskou valku v mistni
dzungli. Snazili se sve protivniky nalakat do
mnoha pasti, pri jejich pouhem spatreni naskakuje
husi kuze na tele. Ruzne jamy lvove, padajici
bodaky a bodobne "slasti" cekaly na
americke vojaky v dzungli stejne jako naslapne
miny nebo ostnaty drat. Naopak Americane tuto oblast pravidelne bombardovali a vypousteli do tunelu vsechno mozne vcetne chemickych latek, napalmu nebo psu. Ale partyzany Vietcomu se jim z der vystrnadit nepodarilo, i kdyz z 16000 bojovniku prezilo sotva 3000.Ale teto hrstce vojaku se darilo uspesne narusovat cinnost americkych a jihovietnamskych jednotek a nakonec tak vlastne nemalym dilem prispeli k vitezstvi levicovych sil v zemi.
Dnes je v Cu Chi vojenske muzeum, kde jsou vsechny dostupne prostredky, kterymi zdejsi partyzani americanum vzdorovali, k videni, a samozrejme jsou pristupne i legendarni tunely.
Nejdrive
nam vojak ukazal, jak se tunely vyuzivaly v boji
proti nepriteli. Predvedl nam, jak vypada
perfektne maskovany prulez do diry a jak se
pouzival. Pak jsme se chodnickem v dzungli, kde
byli rozhazene praskaci kulicky, premistili do
usti prvniho tunelu. Nektere chodby - 1.2m vysoke
- vedou az 8m pod zemi a jak jsme se presvedcili,
je v nich docela malo mista a pekne vedro. Navic
nam Vietnamci dole zhasli, coz me, majice
baterku, nemohlo vyvest z miry!Druhy tunel, ktery jsme prolezli byl jeste stisnenejsi nez ten prvni.Michal mel co delat,aby vubec prolezl a vetsinu trasy absolvoval po ctyrech. Ven jsme se vylazli splaveni a pekne nas bolely nohy.
Navsteva Cu Chi byla opravdu velmi zajimava a musim rict, ze bych se boju v dzungli opravdu zucastnit nechtel. Ani na jedne, ani na druhe strane...
Dnes jsme si udelali cas na vlastni Saigon. Vyrazili jsme do centra. Nejdrive jsme dosli k pekne katedrale Notre Damme s dvemi 40m vysokymi vezickami, podobne jako ma i jeji vzor v Parizi.
Odtud
jsme zamirili do Presidentskeho palace,
coz je pomerne nenapadna, ale rozhodne
nejdulezitejsi stavba ve meste. Pochazi z
19.stoleti a po francouzskem guvernerovi si zde
vybudoval sidlo jihovietnamsky president Ngo Dinh
Diem. 30.dubna 1975 pak prave tady zavlala
Vietnamska vlajka po vitezstvi severovietnamskych
marxisticky orientovanych sil. Dnes je pekny
palac pristupny verejnosti (za 15.000d)a k
nahlednuti jsou tu nejen prijmaci nebo
konferencni saly, ale i sklepeni vybavene mapami
a radiostanice, pripravenymi k vedeni boje s
pripadnym nepritelem.Na zahrade palace je pak maketa tanku, ktery sem dorazil v roce 1975 jako jeden z prvnich a z pohledu severovietnamskych sil tak osvobodil jihovietnamsky roayalisticky Saigon.
Abychom se podrobne seznamili s problematikou Vietnamske valky, zamirili jsme do muzea "War Ramants", ktere se timto smutne proslulym konfliktem velmi podrobne zabyva. Jsou tu na mnoha fotografiich zdokumentovane hruzy valky a veskera zverstva, kterych se obe strany v tomto konfliktu dopoustely.Byl to trochu depresivni, ale rozhodne zajimavy zazitek. Je opravdu s podivem, co dokazi lide vymyslet, aby mohli nekomu co mozna nejhrubsi silou dokazat svoji nadrazenost, nazor nebo silu. Pri prihlidce pouhe ukazky vezeni opravdu behal mraz po zadech.
Z
muzea jsme se premistili k palaci
Lidoveho komisariatu, coz je peknay
palac z let 1901-1908. Pred nim zacina bulvar
Doung Dong Khoi s mnoha obchody, drahymi
restauracemi a nekolika vyskovymi budovami a
nechybi tu ani socha presidenta Ho Chi Mina.
Bulvar konci na nabrezi reky Saigon, podel ktere
jsme dosli az k cinske pagode Phung Son
Tu. Ale pamatky tady v Saigonu zase tak proslule nejsou a ani tato pagoda neni nijak zvlast zajimava.
Další pokračování cestopisu
Saigon a okolí
Abychom se podrobne seznamili s problematikou Vietnamske valky, zamirili jsme do muzea "War Ramants", ktere se timto smutne proslulym konfliktem velmi podrobne zabyva. Jsou tu na mnoha fotografiich zdokumentovane hruzy valky a veskera zverstva, kterych se obe strany v tomto konfliktu dopoustely.Byl to trochu depresivni, ale rozhodne zajimavy zazitek... (Pavel Juračka)|
|