Cesta z Hawke Bay přes East Cape na začátek Bay of Planty

Z Napieru se vydáme na sever podél pobřeží. Vlnitá silnice vede travnatou kopcovitou krajinou s pastvinami pro dobytek a ovce. V půlce cesty do Wairoa uvidíme nejvyšší železniční most v celé AustralAsii - pilíře se tyčí 95 metrů nad hladinou řeky. V městečku Wairoa jsou turistické informace, tam jsem se dozvěděl podrobnosti o trase kolem jezera - Lake Waikaremoana Track a koupil si lístek pro přespání v chatě. K jezeru to je ještě sedmdesát kilometrů, napůl po prašné cestě. Během cesty stopem jsem si připadal jako na nějaké místní silničce na Šumavě, jen tady po celou dobu skoro nepotkáš náznaky civilizace - kromě vyholených kopců od ovcí, skotu a všudypřítomných plůtků a ohrad. Na začátku mě čekalo 16 km k druhé chatě z šestačtyřiceti celé trasy. Úsek k první chatě vede prudkým stoupáním na nejvyšší horu v okolí jménem Pukenui vysokou 1177 m, odtud je nádherný výhled na jezero. Cesta vedla opravdu pralesem, tohle je jedna z oblastí kde osadníci nestačili tisíciletou přírodu zničit. Kapradiny vysoké i několik metrů a ohromné možná i tisíc let staré listnaté stromy dotýkající se nebes s kmeny o průměru několika metrů a vysoké několik desítek metrů. Les je hustě zarostlý, na zemi leží mnoho popadaných trouchnivějících velikánů porostlých mechem a drobnými rostlinami. Chaty na trase jsou dobře vybavené, pokoje s palandami a matracemi a společenská místnost s koutkem na vaření, dřezem s tekoucí vodou a kamny. Ráno jsem se probudil už po sedmé, sebral se a vyšel do mlhou zahaleného počátku dne. Slunce pomalinku začalo vykukovat zpoza mraků a to byl opravdu nádherný zážitek - pohled na sluneční paprsky protínající mlhu valící se nad jezerem. Zbytek cesty vede kolem břehu jezera. Celou jsem zvládnul za den a půl oproti v průvodci doporučeným až čtyřem dnům. Konec tracku nekončí na stejném místě jako začíná, buď se musí zvolit lodní doprava zpět (musí se předem zamluvit) nebo po štěrkovésilnici kolem jezera jet/jít dalších 18 kilometrů do osady Aniwaniwa a pak ještě daších x kiometrů k začátku tracku. (stopaře varuji, že cesta není rušná a i ve špičce zde projede jen pár aut za hodinu, já jsem si například těch 18 km jednou prošlápl pěšky.) Pro ty co nechtějí jít celý track nebo si naopak chtějí prodloužit pobyt doporučuji krátký výlet k jezera Waikareiti - ráji to pro rybáře na jezeře obklopeném jen a jen lesem. Dá se tam pronajmout Tolaga

pramice od DOC a na druhém břehu je chata na přespání. Vrátil jsem se do Wairoa a pokračoval na sever. Po necelé hodince jsem dorazil k horkým léčivým pramenům v Morere. Voda tu má podobné účinky jako v lázních ve Wiesbadenu. Prameny byly využívány po staletí místním kmenem Kahungunu a od roku 1889 taky evropskými osadníky. Navíc to je jedna z posledních a podle mě nejlepších ukázka původního deštného tropického pralesa s nikau palmami. Prošel jsem tříhodinový Mangakawa Track s cestou na kopec s vyhlídkou na okolí a pak zpět kolem údolí potoka obklopeného palmami a kapradím, můžu jen doporučit. V Gisborne je pěkný backpacker hned na začátku města a dají se tam doplnit zásoby jídla v supermarketu. Cestou k East Cape je pár míst hodných zastavení - Tolaga Bay s nejdelším přístavním molem na NZ a kousek dál je taky Cooks Cove, místo kde kapitán Cook přistál, ale já jsem měl přístup uzavřen vzhledem k tomu, že se musí projít ovčí pastvinou a tou dobou ovce měly mladá jehňátka a ta se nesměla vyrušovat. U vesnice Ruatoria se dá odbočit doprava a jet podél řeky Tapuaeroa asi dvacet kilometrů k hoře Hikurangi (1754m). Výstup nahoru trvá tři-čtyři hodiny po farmářské cestě k chatě kde se dá přespat a nejmíň další hodinu na vrchol hory. Hora je pro Maori posvátná a asi proto sto metrů pod chatou vytvořily nádherné sochy. Deset řezbářských kousků, nejvyšší socha je asi čtyři metry vysoká. Tohle místečko mě opravdu zaujalo. Odpoledne jsem se pokusil vystoupit na vrchol hory, ale ač bylo polojasno, vrchol hory byl pořád zahalen v mracích , tak z údajně úžasného výhledu na okolí od Gisborne po Bay of Plenty jsem moc neměl. Další den jsem pokračoval klikatou silničkou do Te Araroa a odtud odbočil doleva a po prašné cestě dojel k nejvýchodnějšímu majáku na světě. Je tam pěkná pláže, kde je sice zakázáno nocovat,.. ale dá se.A odtud jsem jel až do Whakatane, cestou jsem navštívil malebné místečko u moře s názvem Lottin Point (pěkná pláž na klidném místě) a viděl po cestě několik pěkných maorských společenských domů s Marae (Marae se říká ploše před společenským domem a zahrnuje i průčelí domu s ozdobnými řezbami a sochami).