Napříč Novým Zélandem

Cestou na jih jsme projizdeli dlouhe useky kde nezil nikdo, pouze ovce. Dle overene statistiky pripada 20 ovci na jednoho obyvatele. Krajina je zvlnena a kdyz nejsou videt stavnate zelene louky tak je tam les. Videli jsme spoustu planovite vysazenych lesu. Vetsinou jsou to borovice. Jalovce tam vysazuji jako vetrolamy nebo spise misto plotu k vyznaceni hranice farmy.
(Pavla Kopečková, 22.březen 2001)

Pristali jsme v Aucklandu a tam jsme si take pujcili auto. Byl to maly japonsky dzip SUZUKI.

Severni ostrov jsme projeli stredem az do Wellingtonu. Cestou jsme navstivili narodni park ROTORUA, nadhernou oblast plnou gejziru a horkych pramenu. Novy Zeland je vlastne cely velice geologicky mlada zeme. Uprostred severniho ostova je jezero Taupo. Je to nejvetsi jezero na Novem Zelandu. Pod nim je vysoke pohori Tongariro a tam jsme se dostali lanovkami az do pasma snehu. Na NZ je to opacne. V nasi zime je tam leto. V navstevnickem stredisku jsme se docetli, ze v tomto pohori jeste pred 5 lety soptila poradne jedna sopka.

Z Wellingtonu jsme prejeli na velke rychle lodi na jizni ostrov. Priroda je tam krasna vsude, ale na jiznim ostrove je jeste o neco krasnejsi. Na severnim okraji jizniho ostrova jsme zustali na jednom miste dva dny. Pozde k veceru jsme dorazili na misto kde uz koncila i silnice. Jmenovalo se to Kaiteriteri a byl to maly zazrak. Nadherny zaliv se skalou na obou koncich, siroka plaz a nad ni do kopcu lesy. Meli jsme stesti a dostali ubytovani: byla to dvojchata, s kuchynkou s veskerym vybavenim, k tomu loznicka a to nejfantastictejsi byla obrovita terasa prave s tim vyhledem na ten zaliv. Cela ta oblast se jmenuje Tasmansky Narodni Park.

Nadherne jsme se tam prosli podel pobrezi. Vsude na Novem Zelandu, a zde tez, maji spousty cest pro turisty. Pro ty nejzdatnejsi, ale take pro ty mene zdatne. Nechali jsme se odvest ”Vodnim Taxi” na vzdalene misto, pak slapali po stezce podel pobrezi, a k veceru jsme dosli na misto kde nas ta lod opet vyzvedla. Vyhledy cestou, stromy a kytky byly fantasticke. Kapradi, ktere dorusta u nas do pul metru, tak tam to byl vsude obrovity strom.

Videli jsme tam plno mladych lidi, kteri prochazeli dlouhe useky Tasmanskeho Parku. Je to uzemi, ktere neni dosazitelne zadnym jinym dopravnim prostredkem nez lodi nebo pesky. Maji tam chaty, kde se da prespat, ale vsechno je nutne nest s sebou. Do jedne takove chatky jsem nahledla. Bylo tam absolutne cisto a utulno. Vlastne cely Novy Zeland byl neuveritelne cisty a usporadany. Nikde za cele dva tydny jsme nevideli zadny neporadek. Dokonce i trava podel silnic byla vsude temer vyholena.

V Tasmanskem mori jsme se take vykoupali. Voda byla krasne tepla. Vyhrala se pri prilivu od rozehrateho pisku. Cim jizneji jsme pak cestovali, tim chladnejsi pocasi nas cekalo. Obavali jsme se, ze bude prilis velke vedro a dopadlo to naopak. Tento rok bylo na Novem Zelandu to nejchladnejsi leto za celou dobou jejich sledovani pocasi.

Queenstown se nam ze vsech mest libil nejvice. Ma vsechno: pruzracne jezero, vysoke hory tesne nad mestem a dokonce i v lete se tam nekde da vyjet do hor a lyzovat. Queenstown je turisticky raj. Jsou tam male kavarnicky plne lidi v kteroukoliv denni dobu. Vsude nabizeji (za prijatelnou cenu) jizdy super-rychlou lodi do dravych vod, lety helikopterou do blizkych fjordu nebo na Mount Cook. My jsme si vyjeli pomalou lodi a kochali se nadherou brehu plnych mne neznamych syte zlutych kvetin.

Z Queenstownu jsme odjeli uplne na jih do oblasti fjordu. Nejblize se da dojet do mestecka TeAnau. Odtud jsme absolvovali nezapomenutelnou prohlidku jeskyni kde se nachazeji svitici cervi. Jsou to larvy hmyzu, ktery prochazi ctyrmi vyvojovymi stadii. To co sviti jsou lepkava vlakna, ktera larvy vyrabeji v zazivacim traktu a lakaji musky, aby si na ne sedly a pak je rychle vysoukaji nahoru a muska je jejich potravou. Z larvy se vylihne muska, ktera nema usta a nemuze se tudiz zivit a tak jedinou jeji ulohou je naklast vajicka. A znich se opet vylihnou larvy. Je to takove ”perpetum mobile”. Projizdeli jsme jeskynemi na lodi za uplne tmy a ticha. Cim vic jsou ty larvy hladove, tim vic jejich vlakna fosforeskuji, aby nalakaly vice musek. Fotit se tam samozrejme neda. Zvuk a svetlo ty larvy znepokoji a pak zhasnou.

Jeden z nejvetsich zazitku byl vylet do Milford fjordu. Je to fjord podobny norskym fjordum, ale tady je cely jizni ostrov plny takovych fjordu a pouze dva jsou pristupne turistum. K usti fjordu jsme dojeli 100 km autem z mestecka Te Anau. Cesta se klikatila temer alpskym terenem do vysokych kopcu a vzapeti opet dolu k urovni more. Cestou jsme zastavovali a videli nadherne reky, vodopady a take papouska Kea. Zastavili jsme a ja jsem se opatrne plizila blizko k nemu kvuli dobremu zaberu a k memu prekvapeni mi papousek pozoval ve vsech moznych posicich az nakonec zacal byt prilis pratelsky a my se ho nemohli zbavit. Zacal nam bez zabran oklovavat gumove tesneni u dveri u auta a to uz bylo na nas moc, radeji jsme rychle ujeli.

V navstevnickem stredisku u fjordu ”Milford” jsme se docetli, ze tam proprsi 80% dni v roce. Meli jsme stesti. Nam neprselo, ale vrcholky vysokych hor kolem byly v mracich. Projizdeli jsme uzkym korytem fjordu a kolem nas se tycily vysoke temer kolme hory. Fjord je asi 15 km dlouhy a my jsme projeli az k usti more. Cestou jsme videli tisice vodopadu, morske tulene a take hejno delfinu, ktere nam predvadelo salta nad vodou, temer jak na pozadani. Asi maji radi lidi a chteli se predvest.