Historie Nového Zélandu

Osídlování Nového Zélandu z Evropy začalo počátkem 19.století a roku 1840 zemi ovládla Velká Británie. Nezávislost jako britské dominium Nový Zéland získal roku 1907. Po příchodu Evropanů došlo ke značnému úbytku původního maorského obyvatelstva, ale v poslední době se jeho počet opět zvyšuje. Otázka maorských nároků na vrácení půdy není dosud plně vyřešena. Už od konce 19.století Nový Zéland vzkvétá zásluhou vývozu másla, sýra a vlny - zejména do Evropy. Po roce 1945 se novozélandský obchod přeorientoval na Austrálii, jihovýchodní Asii a Spojené státy. Obrovský potenciál má Nový Zéland ve využívání energie. Téměř tři čtvrtiny elektrické energie vyrábí vodní elektrárny. Zdroje geotermální energie nabízí zase sopečná oblast Rotorua v srdci severního ostrova. Většina obyvatel žije na teplejším severním ostrově, kdežto jižní ostrov svou nedotčeností a hornatým terénem s mnoha fjordy láká spíše turisty k obdivování panenské přírody. Nový Zéland zahájil programy na záchranu životního prostředí a vyčlenil nemalé prostředky k uchování přírodního bohatství země.