Duga – hodně drahá nefunkční hračka pro vojáky

 

Projdeme brankou vedle zeleně natřené plechové brány s velikými stříbrnými pěticípými hvězdami. Co by za to Jamesové Bondové sedmdesátých a osmdesátých let 20.století dali, kdyby byli v mých botách. Přicházím na místo, které patřilo k jedněm z nejstřeženějších tajemství Sovětského Svazu. Projdeme lesíkem a před námi se v celé nádheře objeví monumentální stavba. Mělo se jednat o veliké oko, které by dohlédlo až daleko za obzor a vidělo startovat balistické rakety nepřítele.

Vojáci to tak měli vždy. Žádali zbraně, kterými by mohli zaútočit na nepřítele a porazit ho na hlavu. Na druhé straně se ale obávali, že nepřítel se stejnými zbraněmi vtrhne do jejich země. Za prošlá staletí šlo o tajemství bronzu, tavby železa, odlévání dokonalých dělových hlavní až jsme se dostali k raketové technice. A tady se už začalo hrát o minuty. Co vám budou platné vaše rakety, když nepřítel bude rychlejší, bude první. Od sedmdesátých let se Sověti intenzivně zajímali o systém včasného varování, který by byl schopen podat informaci o startu nepřátelských raket nejlépe už v okamžiku jejich startu daleko na nepřátelském území. A tak se před námi začíná odvíjet příběh, až tak moc sovětský. Sověti vyvinuli experimentální aparaturu Duga, která potvrdila, že je možné na vzdálenost dva a půl tisíce kilometru zachytit start rakety (na Bajkonuru). Následovala stavba dalšího zařízení, které mělo monitorovat Dálný Východ. A pak se do toho Sověti opravdu opřeli. Systém vyžadoval dvě zařízení, vysílač a přijímač. To, co dnes můžete spatřit u Černobylu je přijímač (vysílač byl 60 km daleko). Jde o opravdu ohromnou stavbu dvou antén mřížové struktury. Nízkofrekvenční anténa je 150 metrů vysoká a 550 metrů dlouhá. Hned vedle ní je vysokofrekvenční anténa o výšce 80 metrů a délce 220 metrů. Radar měl zachycovat změny v ionosféře (úbytek iontů) způsobené spalinami ze startujících raket.

Vyjdete z lesíku a před vámi na nízké písečné duně je mohutná ocelová konstrukce. Něco takového jsem doposud neviděl. Do nekonečna se opakující vzor trubek, ocelových lan a podivných horizontálních válců naznačených pouze obrysy s trubek. Jako by si někdo hrál s klonovacím razítkem ve Photoshopu a trochu to přehnal. Procházím se s hlavou zvrácenou pod konstrukcí a jsem naprosto ohromen. Nelze to popsat. Lehce fouká vítr a zařízení vydává lehounký kvílivý zvuk. Dříve bylo oblíbenou kratochvílí lézt na ocelovou strukturu. Na Internetu můžete najít spoustu fotografií i videí. Před časem ale došlo ke smrtelnému úrazu, kdy byl pod konstrukcí nalezen mrtvý lezec. Následky byly zřejmé. Spodní části žebříků byly odřezány a na konstrukci vás nikdo nenechá lézt. Ale jsme na Ukrajině, takže ti, co mají velký zájem si cestu najdou.

A proč že je ten příběh o horizontálním radaru Duga takový sovětský? Inu, stavba atomové elektrárny svého času stála 3 miliardu rublů. Výstavba krásného ocelového mřížoví byla za miliard sedm. To že byl radar postaven nedaleko elektrárny mělo svůj důvod. Prý dokázala spotřebovávat až 30% vyrobené elektrické energie. A proč že to je takové sovětské? Protože ten systém nikdy pořádně nefungoval. Když ho Sověti v červenci 1976 spustili, okamžitě zahltili krátkovlnné vysílání na 10 Hz krátkým klapavým zvukem. Daná frekvence kolidovala s tím, co se používalo v letectví a v mezinárodním radiovém vysílání. Byla to doba před Internetem, takže opravdu hodně lidí jako radioamatéři poslouchali tato vysílání. Proto také hned nový hluk odhalili a pro svůj klapavý charakteristický zvuk ho nazvali „ruským datlem“. Díky trigonometrii totiž nebylo obtížné zjistit, odkud neznámé vysílání pochází. To sporadicky pokračovalo až do prosince 1989. Ale většina technického zařízení byla odmontována v roce 1987 po černobylské katastrofě a převezena do Komsomolsku na Amuru, kde je další podobné zařízení. Kromě toho se ukázalo, že tento typ zařízení je pro poskytování včasné výstrahy slepou uličkou, zato pořádně drahou a málo účinnou. Když projekt Duga na Ukrajině skončil, Sověti již měli v provozu alternativní technologii US-KS (také známo jako Oko-S), což byla skupina satelitů sledujících infračervené záření startujících raket (v období 1975-1997 jich bylo vypuštěno sedm).

Svého času zařízení ovládalo na tisíc lidí. Hned vedle radaru můžete navštívit operační budovy. Dnes převážně prázdné s nejrůznějším elektronickým šrotem vyházeným před budovami. Obytné budovy pro obsluhu se nalézají opodál. Duga byla jednoznačně tajným vojenským projektem. Je velkým otazníkem, co bude s Dugou dále. Čas pracuje v neprospěch statiky ohromné stavby. Jsou tu i pesimistické scénáře, při kterých se 13.000 tun kovu naráz zhroutí a vzniklý dopad způsobí „mikrozemětřesení“, které by mohlo poškodit deset kilometrů vzdálený sarkofág utěsňující trosky havarovaného IV. bloku černobylské elektrárny.

Duga nám pěkně dokládá minulou dobu a zemi zvanou CCCP. Když jsem v Pripjati vylezl na střechu 16.patrového paneláku, na obzoru jsem viděl vystupující ohromnou plochu radaru. Nedalo mi to a optal jsem se průvodkyně: „Vždyť to tady každý musel vědět, že v lesích je nějaké zařízení“. „No jistě, každý to viděl, ale nikdo se neptal“.

98 x shlédnuto
Milan Dvořák
About Milan Dvořák 269 Článků
Milan Dvořák je aktivní cestovatel již od mládí. A to už je setsakramentsky dávno 8-) Žil a pracoval v Jižní Koreji a USA. Aktivně procestoval především Asii, přidal k tomu něco z Ameriky a Afriky. Evropa se nepočítá. Rád fotí a filmuje. Zakladatel Poutníka.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.