Ostrov Elba (část třetí)
Dneska to jde hladce, už půl hodiny od odchodu z Lacony jsme v Marině di Campo a po další půl hodině v Marcianne. Sem nás svezl farář z Florencie úplně novou Alfou Romeo bez kliček u dveří, no úplný komfort. Nakupovali jsme s ním mešní víno na slavnosti, je tady levnější než na pevnině. Vysazuje nás na okraji horského městečka a my pokračujeme pěšky na 700 m vysokou Madonnu della Monte…(Renata Jirásková, 23.srpen 2001)
16.3. Návštěva se trochu protáhla, ale odhodlaně vstávám. Vyrážíme směr Capoliveri. Je čtvrtek, už zbývají jen 3 dny. Bude se mi stýskat. Nešťastný to směr bez hlavní silnice ostrova. Do města vzdáleného 8 km dorážíme po hodině a půl. Pravda z křižovatky kam to je těch 8 km, jdeme ještě 2 km pěšky. Město samo je dost velké s východiskem na vrchol Monte Calamitu. My projdeme kostelíky (tady jsem byla šokovaná, procházíme úzké uličky až na konec jedné z nich, kde má být stará kaple. No je vidět, že je opravdu stará! Rozpadlá jedna místnost, zahrazená tak, aby dovnitř nikdo nemohl, ale je tam vidět. Proti nám stojí oltář, pod ním uvadlé květiny, ty asi nebudou tak staré, rozvrzaná židle a na stěnách fresky, špína, tady taky ulice končí, musíme se otočit a jít zpátky). Ptáme se na cestu do obce Madonna della Grazie a už scházíme směrem k moři. Kostelík, který dal jméno obci je vidět pod námi z dálky, ale cesta vede oklikou. Musíme projít celou vesničkou, s prázdninovými domky ke kostelíku. Bohužel zase je zavřený, takže jen chvíli posedíme a vydáme se zpátky. Máme štěstí, chceme zvládnout lázeňská městečka na této straně ostrova, a hned nám staví auto. Pán nás sveze do Paretti a přidá pár informací a rad na cestu. Odsud to zvládneme do Innamoraty, kde je vidět na okolní ostrovy Gemini a Monte Christo. Vychutnáváme klid a sluníčko a rozbalujeme se na pláži. Ještě je sice plná nepořádku, ale loďky a stará židle nám dobře poslouží. Večer zjišťuju, že jsem se trochu připálila. Poprosíme potapěče, který jede do Capoliveri a vezeme se s ním. Tam skočíme na kávu a čaj do místní kavárny a zpátky na křižovatku. Doplníme zásoby v marketu při cestě a zastavujeme pána, který kvůli nám udělá objížďku a zaveze nás do kempu. Docela odpočinkový den.
17.3. Je pátek, předposlední den. Nejradši bych tady zůstala. No, sentiment stranou, Elba není tak daleko, cestu si můžu kdykoliv zopakovat. Takže vzhůru a naposledy do Marcianny Mariny. Dneska to jde hladce, už půl hodiny od odchodu z Lacony jsme v Marině di Campo a po další půl hodině v Marcianne. Sem nás svezl farář z Florencie úplně novou Alfou Romeo bez kliček u dveří, no úplný komfort. Nakupovali jsme s ním mešní víno na slavnosti, je tady levnější než na pevnině. Vysazuje nás na okraji horského městečka a my pokračujeme pěšky na 700 m vysokou Madonnu della Monte. Cesta vede vyhlídkovou trasou okolo města a nad mořem. Fotíme si docela zachovalou pevnost Piasa. Výstup jako po křížové cestě vede zčásti lesem a později kamenitou stezkou s výhledy na moře. Tudy chodili a tahali materiál na stavbu "poddaní" Napoleona, protože on si usmyslel postavit na hoře kostel. Hodně se mu asi stýskalo po Korzice, vysedával nad kostelem na ohromných balvanech a vyhlížel v dálce svůj domovský ostrov. Od té doby se balvanům říká Napoleonův trůn. Kostel je otevřený, ale ponurý. Zapisujeme se do knihy, kupujeme pohled, fotíme i kašny okolo vstupu do kostela. Jen malé Napoleonovo muzeum je ještě zavřené, škoda. Posedíme venku na lavičkách, trošku se nakrmíme a vydáme se do Marcianny. Horské městečko s kostelem sv.Kateřiny a namalovaným Napoleonem na zdi vedle. V románském stylu, připomíná mi Poggio, ale trochu větší. Sestupujeme do Marcianny Mariny dneska celou cestu pěšky, protože se chceme zastavit a nakoupit víno, které nám vychválil pan farář. Darja je znalec, ochutnává a kupuje. Já znalec nejsem, tak kupuju podle intuice. Majitel je milý, vyptává se odkud jsme a furt se směje. Že by to bylo vínem? Zve Darju, ať tam zůstane.
No ale na cestu nám dává malinké plody, prý "vitaminy". Vypadají jako malinké mandarinky a jedí se i se šlupkou. Moc dobré. Všude voní citróny, taky z nich tady vyrábí limoncello - citrónový likér. Zatím jsem ho nechutnala, zdobená láhev vychází dost draho. Snad příště. Citróny si ale nezapomeneme utrhnout. Hodí se na šťávu co nosíme každý den s sebou. To je rozdíl, citrón místní a citrón co známe z domova. Jiná chuť i vůně, nechám si pecičky a opravdu do půl roku mi doma vyroste citrónek. Bágly povážlivě ztěžkly, nadávám, že už nebudu žádné flašky domů vozit, ale zase mi to nedá. Jen na ochutnání……
Už téměř před městem je odbočka doleva ke kostelu San Lorenzo, stejný jako na cestě na Monte Perone, bez střechy, starý asi 900 let, podle historie vypsané na tabulce venku. Tady ale nemám nepříjemný pocit, spíš naopak. Prolezu stavbu zvenku i zevnitř, abych se dozvěděla co nejvíc z historie. Okolí ukazuje, že nesloužil jen dříve a k pobožnostem , ale slouží i dnes k daleko příjemnějším věcem, podle odložených "pomůcek" v křoví…….
Marcianna Marina je dost rušné město, hotely, pláže opak Marcianny. Projdeme se po starém městě, to je velice kouzelné a ruch hlavní třídy sem nedoléhá. I tady se dá strávit příjemná dovolená, máte u nosu klid i ruch. Fotíme hlavně zachovalou obrannou věž u pláže, sedneme si do kavárny a před zpáteční cestou ještě zaskočíme do cestovní kanceláře a informační služby. Do Mariny di Campo jsme dojeli docela rychle. No a teď co, stojíme na silnici půl hodiny, stmívá se a auta moc nejezdí. Když tak buď dělají, že nevidí nebo ukazují, že tady bydlí. V protisměru jede náš známý pán s nákladákem, troubí a mává. I v tom zoufalství se musíme smát. Už jsme profláknutý. Začíná mi to dělat starosti, za hodinu má přijet italská návštěva dnes naposled. Takže se cpeme do prvního auta, které zastavuje. Kluk nám něco vysvětluje, my kýveme a říkáme si, jedeš v našem směru, tak se nevymlouvej! Bohužel po 1 km zastavuje u kempu a vysvětluje, že tu bydlí. Aha, takže nic moc. Naděje umírá poslední. Konečně! Zastavují dva podnikatelé - fotografové a vezeme se až ke kempu. Už je nejvyšší čas. Stačíme se jen najíst a návštěva už je tady!
Další pokračování cestopisu
Ostrov Elba (část třetí)
Dneska to jde hladce, už půl hodiny od odchodu z Lacony jsme v Marině di Campo a po další půl hodině v Marcianne. Sem nás svezl farář z Florencie úplně novou Alfou Romeo bez kliček u dveří, no úplný komfort. Nakupovali jsme s ním mešní víno na slavnosti, je tady levnější než na pevnině. Vysazuje nás na okraji horského městečka a my pokračujeme pěšky na 700 m vysokou Madonnu della Monte… (Renata Jirásková)|
|