Rytíři na Maltě
Rytíři zavedli čilý obchod a mnohé změny, postavili nemocnice a zřídili především opevnění. To přineslo práci a chléb pro domácí obyvatelstvo: nutné prostředky přicházely jako dary z celé Evropy, jako příjmy z vlastnictví nebo jako kořist z karavan, loupežných výprav na zbohatlé islámské kupce. Již v roce 1565 se Soliman Nádherný vydal s obrovskou flotilou a vojskem na válečnou výpravu proti Maltě, aby tomu konečně učinil přítrž….( REDAKCE, 4.září 2003)
Rytíři řádu johanitů znamenali pro Maltu druhou samostatnou vysoce rozvinutou kulturu. Sice nelze říci, že by se mezi pádem
megalitní kultury a řádem johanitů na Maltě nic nedělo - dokazují to mnohé stavební památky a nálezy z doby mezi rokem 1500
př. n. 1. a 1500 n.l., které může návštěvník Malty i dnes všude obdivovat - ale za vlády žádného z přechodných panovníků, ať to byli Féničané, Kartágo, Řekové nebo Římané nevznikla vlastní kultura.
Dějiny řádu johanitů začínají kolem roku 1050 n.l. ve Svaté zemi. Péče o nemocné a zraněné z křižáckých válek i starost o chudé byli původními úkoly členů tohoto řádu. Brzy se ale rozšířily jeho povinnosti na "ochranu" poutníků do Jeruzaléma a boj proti "bezvěrcům". Členové se stali "Ježíšovými bojovníky", získávali vlastnictví a hrady ve Svaté zemi a nakonec měli dokonce vlastní flotilu.
Ztrátou Akkonu, který v roce 1291 padl do rukou muslimu, byl ale osud rytířu v Palestině zpečetěn. Uprchli zprvu na Rhodos a odtud pusobili za podpory celé Evropy proti "bezvěrcum" téměř 200 let až do roku 1522, kdy Soliman Nádherný rytíře pod vedením jejich tehdejšího mistra L'lsle Adama vyhnal z ostrova. Rytíři potřebovali novou vlast a našli ji na tehdy velice chudé Maltě, kterou jim císař Karel V. propujčil do léna.
Rytíři zavedli čilý obchod a mnohé změny, postavili nemocnice a zřídili především opevnění. To přineslo práci a chléb pro domácí obyvatelstvo: nutné prostředky přicházely jako dary z celé Evropy, jako příjmy z vlastnictví nebo jako kořist z "karavan", loupežných výprav na zbohatlé islámské kupce. Již v roce 1565 se Soliman Nádherný vydal s obrovskou flotilou a vojskem na válečnou výpravu proti Maltě, aby tomu konečně učinil přítrž.
Obležení a boje trvaly měsíce a prostředky byly nesmírně kruté. V muzeích Valletty je tento boj velice přesně popsán a dokumentován. Návštěvník se s hrůzou dozvídá, že se k zastrašení protivníka z kanonů střílely hlavy sťatých otroků a zajatců. Rytíři ale vydrželi a nakonec zvítězili za podpory osmitisícového vojska vyslaného ze Sicílie. Sultán Suliman odtáhl a obávaný pirát Dragut, kterého Suliman přivolal na pomoc, padl před hradbami St. Elmo zasažen koulí z kanonu.
Řád johanitů za vedení mistra Jeana Parisota de la Vallette znovu úspěšně ubránil jižní výběžek Evropy proti Turkům. Město,
které bylo později vystavěno na poloostrově Sciberras, bylo na jeho počest pojmenováno "Valletta".
Po vítězství nad Turky se rytíři věnovali další výstavbě na Maltě a Gozu. Následovalo období rozkvětu architektury a kulturního života. Vznikala nádherná stavební díla, která můžeme obdivovat na Maltě ještě dnes. Se stoupajícím blahobytem se ale vytrácelo původní poslání řádu rytířů. Místo toho se objevila nadutost, vrtochy a výstřednosti. A jako u mnohých jiných zaniklých národů i zde se ukázalo, že příliš "dobrá léta" bez morálních zásad v sobě nesou zárodek zániku. Když se v roce 1798 chtěl Napoleon se svojí flotilou a 58 000 vojáky při své cestě do Egypta "zastavit" na Maltě pod záminkou, že potřebuje doplnit zásoby vody a proviantu, vzdali se pohodlní rytíři bez jakéhokoliv boje. Řád se rozpadl. "Malta měla sice silné opevnění, ale žádnou morální sílu", sdělil později Napoleon na vysvětlenou svého neočekávaně rychlého vítězství. Měl pravdu. Vláda Francie nad Maltou ale trvala pouhé dva roky, pak se Malťané vzbouřili a povolali na pomoc Angličany. Britům sloužil ostrov přes 150 let až do doby po druhé světové válce jako mocná základna pro jejich flotilu. 21. září 1964 byla na Maltě vyhlášena nezávislost a 13. prosince 1974 se stala republikou.