Základní informace o Polsku

O Polácích se rozhodně nedá říct, že by to byli usměvaví a nějak speciálně přívětiví lidé. (Na to mají zřejmě příliš podobný charakter a příliš čerstvou socialistickou minulost jako Češi.) Mám tím samozřejmě na mysli ty desítky a stovky neznámých lidí, které denně potkáváte v dopravních prostředcích a na ulicích. Při bližší známosti je situace úplně jiná
(Petra Vojtěchovská, 8.květen 1999)

Hlavní město: Varšava (Warszawa)
Počet obyvatel: 38,6 milionu
Rozloha: 312 685 km2
Hustota osídlení: 124 obyv./ km2

Geografické zajímavosti:
vzdálenost ze severu na jih: 649 km
vzdálenost z východu na západ: 689 km
délka pozemních hranic: 3054 km
nejvyšší bod: 2499 m.n.m (Rysy)
nejnižší bod: -1,8 m.n.m (na území vesnice Raczki Elblaskie)
nejhlubší bod: 117 m (Zátoka Gdanska)
nejdelší řeka: Visla (1047 km)
největší jezero: Sniardwy (113,8 km2)
nejhlubší jezero: Hancza (108,5 m)

Důležité adresy:
Velvyslanectví ČR
Ambasada Republiki Czeskiej tel.: (0048 22) 628 72 21-5
ul. Koszykowa 18 fax: (0048 22) 621 98 80
00-555 Warszawa konzulární odd. - tel.: (0048 22) 628 21 68

Konzuláty
Konsulat Generalny w Katowicach tel.: (0048 32) 51 85 76
ul. Stalmacha 21 fax: (0048 32) 51 56 67
40-000 Katowice

Konsulat w Poznaniu tel.: (0048 61) 47 42 41
ul. Slowackiego 34
60-825 Poznan

Konsulat w Szczecinie tel.: (0048 91) 53 65 69
ul. Milewskiego 10
71-477 Szczecin

Důležité telefony:
Pohotovost 999
Hasiči 998
Policie 997
Autopomoc 981

Spojení do Čech:
telefonní předvolačka: 00420
cena impulzu: 0,19 zl.
známka na pohled: 0,90 zl.
známka na dopis do 20 g: 1,20 zl.
příplatek za leteckou poštu: 0,10 zl. (Příplatek za leteckou poštu však považuji za zbytečné vyhazování peněz, protože jsem se již mnohokrát přesvědčila, že doručení letecky trvá déle nežli pozemní cestou.) Zatímco telefonní karty jsou k sehnaní ve stáncích s novinami, poštovní známky koupíte témeř výhradně na poštách.

Jazyk: polština - Vzhledem k podobnosti češtiny a polštiny je možné se na celém území Polska dorozumět česky. Leckoho však překvapí, že Češi rozumějí Polákům lépe nežli naopak. Můj osobní a lingvisty nepotvrzený názor je ten, že lepší porozumění z naší strany má kořeny (alespoň u těch trochu starších) v pasivní znalosti slovenštiny, jejímž vlivům jsme byli běžně vystavováni v časech federace.

Náboženství: římsko-katolické (90,8%), pravoslavné (1,4%), ostatní (0,8%) - Nedokážu posoudit, jestli z 10 lidí je skutečně 9 aktivně věřících, ale rozhodně není sporu o tom, že polské obyvatelstvo je mnohem religijnější než české. Svědčí o tom průvody slavnostně oblečených lidí, které v neděli dopoledne směřují do kostela, svědčí o tom sošky Panny Marie umístěné na zahradách rodinných domů, svědčí o tom i dvě radiové stanice - Radio Maria a Radio Jozef, které lze naladit ve Varšavě. To jsou samozřejmě pouze namátkou vybrané příklady, jejichž plný výčet by měl desítky položek.

Měna: polský zlotý - Kurs se pohybuje kolem 10 korun za jeden zlotý. Peníze se vyplatí měnit v tzv. kantorech. Jsou bezpečné a ve srovnání s bankami levnější. V kantorech jsou umístěné kursové tabule, podle nichž si můžete předem spočítat, kolik peněz dostanete. Kurs, který je na tabuli, je konečný; žádné další poplatky se při výměně peněz nezapočítávají.

Víza: Pro pobyt do 3 měsíců vízum nepotřebujete.

Doprava: Cestování autem - zvláště na delší vzdálenosti - je velmi zdlouhavé a únavné. V Polsku totiž nejsou témeř žádné dálnice. Většina tras se tudíž odbývá po "okreskách", které nejsou v nejlepším technickém stavu a navíc procházejí obcemi, v nichž je třeba snižovat rychlost na 60 km/hod. Z těchto důvodů není vhodné používat na delsší vzdálenosti ani autobusy. Zato však železniční síť je poměrně hustá, takže vlakem (případně pak dále autobusem) lze dojet téměř všude. Ceny jízdenek jsou o něco dražší než v Čechách a standard vlaků (nejedete-li IC, EC, EN nebo nečím podobným) značně připomíná standard vlaků Českých drah. Rozhodnete-li se k cestování používat taxi, doporučuji Vám zeptat se řidiče na přibližnou cenu, ještě než si sednete do auta. Ve Varšavě se nejnižší cena za kilometr jizdy (ve dne a v I. pásmu) pohybuje okolo 1,40 zlotého. Cyklistika je v Polsku bohužel dost nebezpečná a často i nepříjemná - zvláště ve městech, především kvůli netoleranci řidičů aut a neexistenci cyklistických stezek. Na druhou stranu se však najdou i místa, kde se dá jezdit bezpečně a která jsou ze sedla bicyklu nejkrásnější, mám na mysli především národní parky a přírodní rezervace.

Bezpečnost: Na území celého Polska je povinnost mít při jízdě autem zapnuté bezpečnostní pásy. V době od 1. listopadu do 1. března je navíc nutné celý den jezdit se zapnutými světly. Povolené množství alkoholu v krvi řidiče je míň než 0,2 promile, což odpovídá zhruba jedné skleničce piva. Krádeže aut jsou na denním pořádku, takže se vyplatí nechávat auto, i když jenom na krátkou dobu, na hlídaném parkovišti. Riziko krádeže - a to už se netýka jenom aut - je vysoké zejména v centru Varšavy a ve větších městech.

Svátky:
1. 1. - Nový rok
Velikonoce - Palmová neděle - pohyblivý náboženský svátek, který předchází Velikonoční neděli. Oslavy jsou zvláště slavnostní. Lidé přicházejí do kostela, aby si nechali posvětit tzv. palmy. Palma je taková umělecká ikebana ze suchých květin hýřící všemi barvami. Skutečné palmě se podobá už jen velmi velmi vzdáleně.
- Velká sobota - den svěcení tzv. svěcenky. Je to košíček vyložený běloskvoucí krajkou a ozdobený větvičkou zimostrázu, ve kterém nesmí chybět vajíčko, kousek chleba se solí a uzená klobása. Všechny košíčky jsou postaveny na velkém stole vetšinou blízko vchodu do kostela, takže vás hned při vstupu udeří do nosu taková vůně, že na chvíli zapochybujete, jste-li opravdu ve stánku božím a ne v uzenářství.
- Pondělí velikonoční - zdejší velikonoční tradice je nepříjemná zvláště tehdy, je-li nevlídné a chladné počasí. Místní chlapci totiž polévají vodou kohokoliv, kdo se jim připlete do cesty. Jejich smingus-dingus přitom není nijak symbolický...
1. 4. - Prima aprilis - Dejte si pozor, v tento den se snaží balamutit i tisk, rádio a televize!
1. 5. - Svátek práce - státní svátek, který leckde doprovázejí průvody a demonstrace.
3. 5. - Svátek schválení Ústavy 3. května - státní svátek k uctění výročí schválení první polské ústavy v roce 1791.
červen - Boží tělo - pohyblivý náboženský svátek, kdy po mši v kostele vycházejí do ulic procesí věřících.
15. 8. - Nanebevzetí Boží Matky - náboženský svátek. V tento den se největší popularitě těší obraz Boží Matky Czestochowskiej na Jasnej Gorze, kam přicházejí pěší poutníci z celého Polska.
1. 11. - Svátek všech svatých - svátek slavený jako Svátek zemřelých. Toho dne všichni jezdí na hřbitovy. (Ve Varšave jsou dokonce zřízeny zvláštní autobusové, tzv. hřbitovní linky.) Lidé navštěvují hroby svých blízkých, uklízejí je, kladou na ně květiny a zapalují svíčky. Nezapomenutelným zážitkem je procházka setmělým hřbitovem, který vypadá jako světélkující oceán.
11. 11. - Svátek nezávislosti - státní svátek. 11. listopad 1918 je uznávaný za den získání nezávislosti Polska po období záboru.
Vánoce - Vánocům samozřejme předchází nákupní horečka. Vánoční dárky,stromky a kapry lze koupit na pouličních trzích, které zabírají téměř každé volné prostranství.
- tzv. Wigilie (24. 12.) - je v Polsku normální pracovní den. Řada lidí si ovšem bere dovolenou a připravuje slavnostní večeři, která zahajuje vánoční svátky.
- první a druhý svátek vánoční (25. a 26. 12.) - jsou volné dny. Všechny kostely slouží slavnostní mše.
31. 12. - Silvestr - oslavy konce starého a začátku nového roku mají velmi podobný průběh, na který jsme zvyklí z Čech.
Tučně jsou napsány svátky, kdy se nepracuje.
Oslavy jednotlivých svátků jsou popsány jenom rámcově. Zvyky a tradice doprovázející ten který svátek se totiž liší region od regionu. Oslavy náboženských svátků jsou samozřejmě bohatší na vesnicích. A na závěr ještě jedno důležité upozornění: Na svátky je dobré pamatovat a předem se na ně připravit. Počítejte s tím, že spousta lidí využívá svátky k návštěvě příbuzných, takže až v několika předcházejících dnech mohou být zcela obsazené právě vaše dopravní spoje. V době svátku pak v Polsku nefungují téměř žádné služby. Zavřené jsou samozřejmě zámky, výstavy, galerie apod. Co vám ovšem může značně zkomplikovat situaci, je to, že provoz vlaků a autobusů je omezen a že většina obchodů a dokonce i restaurací je zavřená. Nezapomeňte se proto předzásobit potravinami!

Jídlo: Možnosti stravování jsou rozmanité: od pouličních stánků, jejichž hygienické podmínky však ve většině případů již na první pohled nevzbuzují důvěru, až po luxusní (a drahé) restaurace. Polská kuchyně je výsledkem toho, jak se na zdejším území prolínaly různé národy (Poláci, Židé, Litevci, Bělorusove, Ukrajinci, Němci) a vlivy (ruské, italské a francouzské). Podobně jako česká kuchyně, tak si i tradiční polská potrpí na těžká a tučná jídla. Stále víc se ale přizpůsobuje trendům zdravé výživy: používá víc zeleniny a míň tuku. Jídlo má stejné náležitosti jako v Čechách: první chod je polévka, následuje hlavní jídlo. V nabídce převládá maso (hlavně hovězí a vepřové, ale i drůbež, ryby a divočina), jako příloha brambory, těstoviny a různé kaše. Mnohem častěji se ve zdejších restauracích setkáte s přílohami jako ječmenná a pohanková kaše, kus-kus apod. Ze zeleninových příloh je nejčastější zelí a červená řepa. (Nedejte se zmást "červená řepa" se polsky řekne "buraki".) Trochu hůř jsou na tom vegetariáni. Výběr bezmasých jídel bývá v normálních restauracích úzký (je-li vůbec nějaký), takže je třeba kombinovat. Kromě specializovaných vegetariánských restaurací a jídelen se dá najít bezmasé jídlo také na jídelních lístcích čínských, vietnamských a indických restaurací (i nižších cenových tříd), v pizzeriích a spaghetteriích, doporučit můžu salátové bary. V parném letním počasí je vynikající tzv. litevský chlodnik - výhradně zeleninová polévka, která se podáva studená.

Pití: Výběr nápojů, jak v obchodech tak v restauracích, je bohatý. Z těch nealkoholických mineralní vody (K sehnání jsou i francouzské a italské minerálky, které jsou však mnohem dražší než polské, a přitom nejsou chutově lepší.), sladké pití koncernu Pepsi-Coly a Coca-Coly, nepřeberné množství ovocných i zeleninových džusů. Z těch alkoholických od pivo, přes víno až po tvrdý alkohol. Přestože na zdejším trhu je běžně k dostání irské, holandské, německé, dánské či české pivo, doporučuji ochutnat polské, které se leckterým z dříve jmenovaných vyrovná. Z vlastní zkušenosti můžu doporučit Zywiec, EB, Okocim, Heveliusz, Brok nebo Lech. Při kupování piva je důležité si uvědomit, že v Polsku je zlatavý mok mnohem dražší než v Čechách. V obchodě koupíte půl litru zhruba za 2,50 zl. a v běžné hospodě zaplatíte 5 - 7 zl. V hospodě natočené pivo je většinou bez pěny a objednat si můžete i takové speciality jako svařené pivo s ovocným sirupem nebo s rumem, medem a vanilkou. Je taky dobré vědět, že v polských hospodách (ne restauracích) se zásadně neobsluhuje. Chcete-li pivo, musíte si pro něj dojít k baru a rovnou za něj zaplatit. Víno je v Polsku taky dost drahé, hlavně proto že sami Poláci žádné víno neprodukují. Všechna révová vína jsou tudíž importována převážně z Rumunska, Bulharska nebo Francie. Co se tvrdého alkoholu týče, největší popularitě se těší bezesporu vodka. Její značná obliba je patrná již při pohledu na regály v obchodech, které hýří barvami desítek různých etiket. Na výběr jsou vodky bíle (Wyborowa, Luksusowa, Premier) i barevné. Mezi barevnými vyniká svoji originalitou Zubrowka. Má charakteristickou bylinnou chuť a poznáte ji podle to, že má v lahvi vložené stéblo trávy. Většina vodek má 40 - 45% alkoholu, ale najdou se i silnější. Na prodej alkoholu je třeba mít zvláštní licenci, takže v řadě obchodů a restaurací se s alkoholickými nápoji vůbec nesetkáte. Nenajdete-li tudíž v nápojovém lístku žádný jiný alkohol nežli pivo, pak si můžete být téměř jisti, že se jedná o pivo bezalkoholové. Řada obchodů prodává alkohol ve specialních odděleních, jiné obchody se zase specializují výhradně na prodej alkoholu. Nejčastěji se skrývají pod názvem Delikatesy nebo Sklep monopolowy.)

Obyvatelstvo: O Polácích se rozhodně nedá říct, že by to byli usměvaví a nějak speciálně přívětiví lidé. (Na to mají zřejmě příliš podobný charakter a příliš čerstvou socialistickou minulost jako Češi.) Mám tím samozřejmě na mysli ty desítky a stovky neznámých lidí, které denně potkáváte v dopravních prostředcích a na ulicích. Při bližší známosti je situace úplně jiná. Známí lidé jsou navzájem velmi přátelští, relativně upřímní a především velmi pohostinní. Pro Čecha je docela zajímavé pozorovat, jak se Poláci chovají při setkání. V Čechách jsou totiž podobné projevy spíše výrazem úcty, resp. hlubšího přátelství. Muži i chlapci si při běžném setkání podávají ruce. Dívky - ať už dívkami nebo chlapci - jsou líbány, a to buď jednou nebo třikrát - střídavě na levou a pravou tvář. Chlapci dívkám navíc líbají pravou ruku. Uvedené chování není samozřejmě pravidlem, ovšem není ani vyjímkou, takže je třeba být na to připraven(a).