Jak koupit auto a nezoufat si

 

Pokud plánujete delší pobyt ve Spojených Státech, jistě stojí za úvahu koupě automobilu. Přestože to není zase až tak komplikovaný proces, je třeba si uvědomit a počítat s možnými komplikacemi. Následné řádky neberte prosím jako přesnou kuchařku „jak na to“, ale spíše jako na upozornění na případné problémy.

Kolik do toho investovat

Výškový rekord s automobilemAsi bude stačit otevřít peněženku či se podívat na výpis z účtu, abyste v této otázce měli jasno. Jiná věc ovšem je, co od svého automobilu vlastně očekáváte. Pokud auto potřebujete jen pro jízdy po městě, asi je možné se spokojit s větším vrakem. Ovšem je-li  jeho spolehlivost pro Vás velice důležitá (nikdo nechce prudit své šéfy proto, že mu pravidelně kleká auto) či plánujete dlouhé výlety, budete muset obětovat větší částku. Snad každý slyšel historku o tom, jak někdo koupil auto za pár set dolarů a překřižoval s ním celou Ameriku. Ano, to se Vám může stát, pokud budete mít štěstí. Můj známý prodal auto za 200 a jistě by s ním šlo ještě něco ujet. Já sám byl nucen prodat auto za šest stovek (ač mělo cenu alespoň dvounásobnou), které by věřím ještě ujelo desítky tisíc mil bez problému. Ano. To všechno se Vám může stát. Ale nespoléhal bych se na to.
Můj osobní názor je, že do koupě auta budete muset investovat nejméně tisíc dolarů, ale spíše bych počítal s tím, že přidat dalších pět stovek celou věc může ještě urychlit.
Jinak existují publikace zaměřující se na cenu nových i použitých aut. Najdete je v každé knihovně. Nebo prostě zajdete do knihkupectví a počtěte si. V knize si najděte model auta, jeho stáří, výbavu a najdete rozmezí cen, za jakou lze auto obvykle prodat či koupit. Nejznámější je „Blue book“ – já ji ale nedoporučuji, zdálo se mi, že autům přiřazuje mnohem vyšší cenu než jak je to v reálu na trhu. Lepší je Edmund’s (www.edmunds.com).

Jaké auto si koupit

Možná že už máte přesnou představu, co vlastně hledáte. Pokud ne, tak se nechte inspirovat následujícími úvahami. Vše se bude samozřejmě odvíjet od počtu osob. Pokud Vás bude více jak pět nemáte skorou jinou šanci než nějaký van. Těch na trhu samozřejmě tolik není, jako běžných aut. Na druhou stranu při takovémto počtu lidí můžete jít snadněji s jeho nákupní cestou nahoru. Při počtu menším lze jen doporučit, abyste si spíše vybrali kombíka (station wagon), protože se Vám tam snadněji vejdou věci. Záleží také na tom, jaká místa hodláte projet. Pokud byste chtěli jezdit více v divočině, poohlídněte se po nějakém terénním autě (tzv. 4WD). Ovšem zde cena bude v drtivé většině případů několik tisíc dolarů. Ještě byste mohli mít možnost koupit nějakého osobáka s náhonem na 4 kola (např. Subaru). Musíte ale počítat s tím, že i tato auta nemají obvykle moc vysoko podvozek.
Problém Vám samozřejmě nastane, až se budete rozhodovat, jaký typ auta koupit. Pokud v tom nemáte už dopředu jasno, doporučoval bych se u starých aut vyhnout vozidlům americkým. Bývají relativně méně spolehlivá než jejich např. japonské protějšky. Ovšem toto pravidlo nemůžete brát úplně doslova, protože řada „amerických“ aut jsou ve skutečnosti japonské kopie. Co se týče japonských aut, traduje se, že jejich spolehlivost klesá asi v takovéto řadě: Honda > Nissan ~ Toyota > Mazda ~ Subaru > Mitsubishi. U japonských (obecně všech cizích) aut se Vám může stát, že v případě opravy ovšem zaplatíte trochu více za náhradní díly.

Kde já to auto seženu ?

Koupit auto v Americe je jednoduché. Ovšem koupit dobré auto je stejně velký problém jako kdekoliv jinde. Těch možností, jak to udělat zase tak moc není. V nejlepším případě by se Vám mohlo stát, že to někdo udělá za Vás – třeba nějaký známý či příbuzný. Nežijeme v ideálním světě, takže to asi nebude Váš případ. Pak Vám v podstatě zbývají už jen dvě možnosti. Buď koupíte auto na inzerát od nějaké soukromé osoby, nebo se budete muset vydat za tzv. dealerem, který neprodává haš, nýbrž ojetiny. Tito chlápkové s nevalnou pověstí se obvykle shlukují na jedné ulici ve městě. Ti z Vás,  kteří navštívili nějakou orientální zemi mohou uplatnit zkušenosti z východních bazarů. Ne nadarmo je mezi dealary hodně Arabů. Už dopředu ale počítejte s tím, že ten kdo se směje nakonec je vždycky  překupník. Tak už to holt chodí, haj hou. Pokud se ale přesto pro tuto metodu rozhodnete (často Vám ani nic jiného nezbývá), nenechte se v žádném případě obalamutit sladkými řečičkami. Pořádně si auto prohlédněte. Vlezte si pod něho a zkontrolujte, jestli někde něco neteče. Taky se podívejte na takové ty gumové chrániče (boot) na osách kol, jestli nejsou prasklé. Pokud je slabá baterka, počítejte s tím, že za novou dáte i padesát dolarů. Také pozor na drobné defekty na skle – při jejich větší velikosti neprodejte přes inspekci (nové sklo začíná na stovce), v zimě Vám takové sklo snadno praskne (osobní zkušenost). Věnujte pozornost pneumatikám. Pokud jsou hodně sjeté, zkuste se hádat i o dvě stě dolarů, tolik dáte za nové. Ovšem ojetá, ale použitelná Vás vyjde tak na dvacet za kus. V každém případě nejdříve kontrolujte motor za chodu – pokud půjde z výfuku modrý kouř, bežte jinam (spaluje se olej). Potom požádejte dealera, že si auto chcete projet. Pokud by Vám to obchodník pod jakoukoliv záminkou odmítal, je to velice podezřelé. Obvyklý postup je takový, že Vám dealer dá svojí dealerovskou značku za okno a Vy si to jedete někam projet (obvykle si budete muset do auta něco natankovat, pokud nebudete chtít uvíznout za prvním rohem). Taky by mohl dealer chtít jet s Vámi. Rozhodně si auto sami projeďte, zkuste jak brzdí, kam táhne volant, jak se řadí (automatická převodovka musí řadit  plynule), jestli se neozývají podezřelé zvuky.
Podobný postup jistě uplatníte i při koupi od soukromníka. Cena takovéhoto auta by měla být nižší než u dealera. Vždy se ptejte, kolikátý je majitel (první je samozřejmě nejlepší), zda auto mělo nějaký defekt, proč auto prodává. Je nutno ale počítat s tím, že koupě tohoto vozidla je daleko komplikovanější. Nejlepší zdroje jsou pochopitelně inzeráty v novinách. Nejméně jednou týdně bývá speciální rubrika věnovaná autům. Kromě pravidelných novin existují i (obvykle) týdeníky obdobné naší Annonci. Tyto časopisy bývají většinou zadarmo a najdete je v nejrůznějších obchodech či na ulicích v bednách na noviny. Může se Vám stát, že budete mít problém, jak se za majitelem auta dostat. Při troše štěstí ho ale můžete přesvědčit, aby  přijel např. k Vašemu motelu či kempu. Nicméně obecně platí, že je to na delší lokte. Také bude velice záležet na tom, v jakém ročním období budete auto shánět. V září to nemusí být nejštastnější, protože študáci se vrací do škol a hodně z nich potřebuje auto.

Proboha, už jsem ho koupil – co dál ?

opravna aut Las Vegas
opravna aut Las Vegas

Koupí auta Vaše problémy ještě nekončí. Musíte totiž auto zaregistrovat a dostat značku. Asi je těžké dát návod na přesný průběh tohoto úřednického martýria. Liší se to totiž podle státních zákonů. Je nutné se na to informovat. Pokud auto koupíte od dealera, on může tyto záležitosti udělat za Vás, ale samozřejmě si za to nechá zaplatit. Po tuto dobu, než to vyřídí Vám dá jakousi dočasnou značku, což je kus papíru s identifikačním číslem a datem platnosti (jeden měsíc). Zhruba po tom jednom měsíci By Vám vydal značku a po takových 6 týdnů od počátku vyřizování by Vám měl být zaslán tzv. title, jakási obdoba techničáku. Pokud budete celou dobu cestovat, fakt nevím, jak toto překonáte. Celé toto úřednické kolečko si také můžete udělat sami. Budete potřebovat patrně potvrzení o stavu vozidla (Inspection and emmision) a dále byste měli mít registraci od předešlého majitele a podepsaný title na auto od původního majitele. Zajdete na DMV – division of motor vehicle – či nějakou místní obdobu a tam budete muset zaplatit daň za auto a ještě taky budete muset zaplatit za značku. Pokud byste si chtěli nechat na značku napsat např. jméno svojí milenky či milence, zaplatíte ještě extra peníze a budete nějakou dobu čekat, než Vám to vyrobí (samozřejmě za předpokladu, že taková značka už neexistuje). Až tímto projdete, našroubujete značky a jedete.
NE NE NE – tím to ještě nekončí. Potřebujete totiž pojištění. A zde pro Vás nastane další problém. Věc se má asi takto. V dnešní době je obdoba našeho povinného ručení, tzv. liability povinná skoro ve všech státech. Neboli je to Vaše  zákonná povinnost. Mimo to bych opravdu nedoporučoval bez pojištění vyrazit do ulic a hlavně riskovat, že někomu nabouráte např. Lexuse za třicet papírů a více. Takže pojistka. V čem je onen problém. Pravděpodobně přijedete do Ameriky a budete mít mezinárodní řidičák. Pokud s ním půjdete na pojištovnu, budou na Vás koukat jako na Marťana (ještě ten český pas, že jo) a pokud se s Vámi budou bavit, dají Vám pekelnou pojistku na auto. Je metoda, jak se tomu vyhnout, ale možná není zaručená. Jde o to, že nejdříve získáte americký řidičák. Problém může být, že k tomu možná budete muset mít tzv. social security number (SSN) – jakási obdoba rodného čísla. Jenomže jako turisti k němu jen těžko přijdete. Na něho se totiž většinou váže možnost pracovat (přinejmenším dříve jste mohli dostat SSN i bez pracovního povolení, ale v poslední době se poněkud změnily zákony). Musíte si tedy zjistit, jestli můžete dělat řidičák i bez SSN. Pokud by to bylo možné, musíte se naučit předpisy. V porovnání s českými pravidly je to hračka. Výjimečně se Vám může stát jako mně, že při testu můžete legálně používat příručku (takže pak je to jen test gramotnosti – mimochodem – nechají Vás přečíst pár vět abyste prokázali, že jste gramotní). Celá věc má ovšem problém. Po testech musíte absolvovat jízdu (toto vše za předpokladu, že máte mezinárodní a svůj národní řidičák). A to jízdu ve vlastním vozidle. A to auto samozřejmě musí mít značku a má být pojištěné – jenomže pojištění na mezinárodní řidičák je nevýhodné a tak potřebujete americký. Už chápete ? Pokud máte známé, lze to samozřejmě obejít, když Vám půjčí svoje auto. Nebo si půjčíte auto z půjčovny atd. A ještě k těm pojišťovnám. Počítejte s tím, že to není levná záležitost. Vše se samozřejmě odvíjí od délky pojistky. Proto vždy agentovi tvrďte, že budete v Americe několik let. Také uveďte, že jste ženatí/vdaní. Pojišťovny si naivně myslí, že takovýto člověk jezdí více opatrně. Pokud Vám je pod 25 let, očekávejte, že Vaše pojistka bude astronomická. Pro představu počítejte, že když budete starší, ženatí/vdaní tak můžete čekat, že za pojistku necháte rozhodně přes 60 dolarů za měsíc. Čím delší období si předplatíte, tím to bude levnější. Může se Vám také stát, že Vám nebudou chtít prodat pojistku kratší než na půl roku. Jinak pojišťovny najdete ve žlutých stránkách. A ještě jedna věc – vyberte si raději pojišťovnu, která působí ve všech státech, kde se budete pohybovat. Jinak by Vás taky mohlo čekat nepříjemné překvapení při případné havárii.

Co s tím vrakem teď budu dělat ?

Jak už to tak bývá, každá sranda jednou končí a Vy se budete potřebovat svého vozítka zbavit. Vězte, že jak těžko jste ho sháněli, zrovna tak těžko se ho budete zbavovat. Dobře si pamatujte všechno, čím jste prošli při nákupu, bude se Vám to teď hodit.
Opět lze obecně říci, že je výhodnější prodat auto sám. Dejte si inzerát do novin, případně na místní universitu. Největší šance je během období jaro-podzim, doba před Vánocemi je nejvíce zabitá. Pokud prodáte auto dealerovi, zbudou Vám většinou jen oči pro pláč. Berte to ale pozitivně – něco jste s autem projeli a dovezlo Vás na řadu míst. Určitě to stálo za to.

2 347 x shlédnuto
About Milan Dvořák 287 Článků
Milan Dvořák je aktivní cestovatel již od mládí. A to už je setsakramentsky dávno 8-) Žil a pracoval v Jižní Koreji a USA. Aktivně procestoval především Asii, přidal k tomu něco z Ameriky a Afriky. Evropa se nepočítá. Rád fotí a filmuje. Zakladatel Poutníka.

2 Zpětné odkazy & Pingbacks

  1. Jak si půjčit auto v USA | Poutník
  2. Řídíme auto v USA | Poutník

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..