Cyklistické muzeum Velorama v holandském Nijmegenu

 

Velorama je muzeum nalézající se na břehu řeky Waal (to je ve skutečnosti jedno z ramen Rýna, přes které se řeka dostane k moři). V třípatrovém domku se nachází hodně přes dvě stě bicyklů. Však se také Holanďané chlubí, že to není nejen jediné cyklo muzeum v zemi, ale že je rovnou největší v Evropě. Upřímně řečeno, nevím, jestli je to pravda, ale může to tak být. Kol mají opravdu hodně. A to nejen ty klasické, prostě bicykly co mají dvě kola, ale mají tu i ty se třemi či dokonce čtyřmi.

Muzeum Velorama se nachází v budově, která bývala součástí hradeb města Nijmegen. V muzeu můžete shlédnout výsledky lidského úsilí o konstrukci zařízení, na kterém by se člověk mohl pohybovat jen za použití vlastní síly. V roce 1817 baron von Drais poprvé spojil dvě kola dřevěným hranolem, připojil řidítka na přední kolo a zárodek budoucího bicyklu byl na světě. Na vystavených exemplářích můžete krásně pozorovat, jak se postupně vyvíjelo technické řešení, měnily se velikosti kol, přidávaly se pedály – tu na přední kolo, ale dokonce i na zadní. Zaujalo mě, jak i prehistoričtí inženýři již netradičně řešili problém odpružení. Tentokrát nikoliv vidlice, či sedla, ale řešili odpružení ráfku kola ještě bez pláště oproti středu kola s nábojem. V muzeu můžete najít dvě taková řešení. Jedno pomocí listových pružin a druhé pomocí klasických stočených pružin. Musím říci, že to jsem v životě neviděl a jen se tak domnívám, jaký to asi mělo vliv na jízdní vlastnosti.

československé kolo Stadion (1935)

Jak se blíží konec 19.století, začínají se objevovat kola poháněná řetězem. Jen si nemyslete, že to ale bylo jasné a hned jednoznačné řešení. V muzeu můžete najít kolo, které je převodováno od šlapacího středu se zadním nábojem pomocí soustavy ozubených kol. Ale je jasné, že postupně se prosadil koncept, který se používá až dodnes. Jasným důsledkem toho bylo, že se srovnala velikost obou kol. Brzy se přidala pneumatika a později výrobci začaly pošilhávat i po nějaké převodovce. Zde se ke slovu dostává i jeden exemplář z roku 1935 z Československa. Vystaveno je dvourychlostní řešení na kole značky Stadion. Ale jistě nepřekvapí, že většina vystavených bicyklů pochází z Anglie, Francie a samozřejmě z Holandska.

Vedle těch opravdu starých exponátů jsem nejvíce ocenil nejrůznější vozítka pro dvě osoby. Je vidět, že pánové již od počátku cyklistiky toužili jezdit na výlety se svými dámami. A je nutno podotknout, že většina řešení umožňovala posazení obou jezdců vedle sebe a nikoliv za sebe. Jiná dvoukola se dnes snad ani nevyrábí. Velorama zahrnuje i dioráma na téma „vojenské bicykly“. Můžete si k tomu pustit i údernou hudbu.

Vedle samotných kol jsou k vidění i doplňky a také plakáty s cyklistickou tématikou. V muzeu je stylová kavárna a pro seriozní cyklistické vědce bohatá knihovna a archivní materiály. Pokud někdy pojedete přes toto nizozemské město nedaleko od hranic s Německem, neváhejte a navštivte Veloramu. Vhodné nejen pro cyklisty.

1 226 x shlédnuto
Milan Dvořák
About Milan Dvořák 286 Článků
Milan Dvořák je aktivní cestovatel již od mládí. A to už je setsakramentsky dávno 8-) Žil a pracoval v Jižní Koreji a USA. Aktivně procestoval především Asii, přidal k tomu něco z Ameriky a Afriky. Evropa se nepočítá. Rád fotí a filmuje. Zakladatel Poutníka.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..