Přístavy a moře mají pro většinu suchozemců nepopsatelné kouzlo. Chodíme po přístavní hrázi a díváme se na tu větší, tu menší bárky. A řada z nás neodolá, pokud má možnost se na nějakou loď podívat. Německý Hamburk může takovéto choutky plně uspokojit. Ač je od moře hodně vzdálen, do jeho přístavů na Labi zaplouvají i veliké kontejnerové lodě. Uprostřed města je živý přístav se spoustou lodí, některé slouží jako restaurace, jiné jako muzeum. To je příklad lodi Cap San Diego, klasické nákladní lodi, kterou stojí za to navštívit. Hamburk má ale v nabídce ještě jednu specialitu, kterou tak často nepotkáte – ponorku. Ponorka je zakotvená nedaleko Rybího trhu, což je z centra kousek (dříve byla dost daleko v docích a dostat se tam byl celkem problém). Ponorku vidíte již z dálky, ale úplně první, co vás přivítá je její torpédo o průměru 533 mm, které je na chodníku vedle zakotvené ponorky.
Začátkem 70. let 20. století naplno zuřila studená válka mezi Sovětským svazem a Spojenými státy. Zatímco na zemi byl kontakt mezi oběma znepřátelenými stranami omezen zejména pohraničními zátarasy, na moři byla situace naprosto odlišná. Sovětské a americké ponorky v Atlantiku každodenně operovaly v blízkosti „těch druhých“ a snažily se získat kvalitativní a kvantitativní převahu nad nepřítelem.
Zakotvená ponorka nese v kódu NATO označení Tango. V roce 1972 vyrobil Sovětský svaz první z řady těchto ponorek. Celkem bylo vyrobeno 18 kusů, většina z nich, 14 kusů, je v současné době již vyřazena a sešrotována a tři jsou zachovány pro muzejní účely. Dvě v Rusku – Moskvě a Togliatti a jedna v Hamburgu. V Sovětském Svazu nesla tato ponorka kódové označení B-515, zde je ale označována jako U-434.
Hlavním úkolem ponorek třídy Tango bylo v případě války ničit americké, britské a francouzské ponorky vyzbrojené jadernými balistickými střelami v oblasti Atlantiku. Tato ponorka byla vyrobena v roce 1976 a jedná se o největší neatomovou ponorku. Na délku má 90 metrů, šíře je 8,7 metrů a celková výška od sonaru po antény je přes 14 metrů. Maximální operační hloubka se udává jako 400 metrů, destrukce by měla nastat ještě o dvě stovky metrů níže. Ponorka byla vybavena dieslovými a elektrickými motory. V roce 2002 pak byla prodána do Německa, kde byla předělána na soukromé muzeum.
Do ponorky se vstupuje po točitém schodišti v přední části. První, čeho si zde všimnete je šestice torpédometů, které obsluhovalo deset námořníků. Ponorka byla vybavena 24 kousky dvou tunových torpéd. Na ponorce sloužilo 84 námořníci, kteří měli dohromady dva záchody. Malé prostory jsou charakteristické a i důstojníci se museli spokojit s malinkými kajutami. Námořníci na tom byli o mnoho hůře, o postele se dělili spící s těmi, co měli službu, řada lůžek tvořila pouhá drátěnka natažená někde mezi armaturami. Při provozu dosahovala teplota uvnitř často přes 40°C, v motorové sekci dokonce i 60°C. V motorové části jsou puštěné motory, což zvyšuje autenticitu návštěvy. To co mě na ponorce hodně překvapilo byly malé prostory, s tím se ale dalo počítat. Co mě ale fakt dostalo bylo neuvěřitelné množství různých trubek a kabelů, které byly všude přístupné. Připadalo mi neskutečné, že se v tom někdo vyznal a byl jistě schopen lokalizovat případný problém a také ho odstranit.
Ponorka je otevřená denně od 9:00 do 20:00, v neděli začínají až v 11:00. K návštěvě nepotřebujete průvodce, některé části jsou ale bez něho nepřístupné. Základní vstupné pro dospělé je v současnosti 9€ pro dospělé a 6€ pro děti. Existují i rodinné vstupenky a vstupenky pro seniory. Adresa ponorky je St. Pauli Fischmarkt 10 (GPS koordináty jsou 53°32’42.5″N, 9°57’17.6″E).