Lze říci, že Idaho je poměrně nešťastnou částí západu USA. Má sice nejvíce řek vhodných pro dovádění v peřejích, ale o tom se moc neví. Nemůže nám nabídnout vyprahlost (kasín) Nevady, červené skály Utahu či naopak zeleň Oregonu. Snad nejlépe tuto tragikomičnost vystihuje nápis, který zdobí poznávací značky: „Famous potatoes“ (slavné brambory). A přesto i zde můžete nalézt místa, která stojí za návštěvu.
„Craters of the Moon“ k takovým místům rozhodně můžete zařadit. Tak jako na většině míst v USA potřebujete auto, abyste se tam dostali. Řítíte se krajinou a vůbec nic nenasvědčuje, že by již za chvilku měla přijít výrazná změna. Najednou ovšem začne půda tmavnout, až nakonec čerň zcela zvítězí nad úrodnými polemi a pastvinami. Dostali jste se totiž do oblasti největších lávových polí „dolních 48 amerických států“ (tj. mimo Aljašku a Hawai). Uhnete ze silnice č. 93 a po projetí visitor centrem jste přímo v srdci této přírodní kuriosity. Vystoupíte z auta a budete se mírně zmateně rozhlížet kolem. Dobrá, lávová pole, proč ne, kde je ale ten vulkán ? Dobrá otázka, jak by Vám jistě řekli Američani.
Před 15 tisíci léty se zde země poprvé otevřela doširoka a z mnoha míst se začala řinout láva. Naposled se tak stalo před dvěma tisíci let. Zhruba tak stejně dlouhá je vždycky přestávka mezi jednotlivými výrony žhavé lávy. Vaše návštěva se tak zcela hypoteticky může změnit v zajímavé dobrodružství. Parkem vede sedmimílový okruh, který stojí za projetí. Jistě se vyplatí si i udělat nějakou procházku. V místě zvaném příhodně „ďábelský sad“ budete moci obdivovat trčící lávové bloky v moři černého popílku. O kus dál si nezapomeňte vylézt na Pekelný kužel. Kupodivu to není pozůstatek dřívějšího vulkánu. Ten se naopak nachází přímo pod vámi. Vítr unášející jemné částice chrlené vulkánem je navršil vedle otevřeného jícnu. Přinejmenším to tvrdí geologové. Je to až tak neuvěřitelné, že se to sem vlastně dobře hodí. A na závěr je jeďte podívat na lávové jeskyně. Většina z nás si dovede celkem dobře představit, jak taková běžná jeskyně vznikne díky působení tekoucí vody. U jeskyně lávové je princip jiný, i když svým způsobem obdobný. Na rozžhavené lávě tekoucí z jícnu sopky se brzy vytvoří tuhnoucí krusta. Pod ní však ještě poměrně dlouho může zůstat tekoucí láva. Pokud se podaří této dosud tekoucí lávě uniknout, zůstanou po ní dlouhé tunely. Neočekávejte ovšem, že uvnitř najdete krásu krápníkových jeskyň. Rangeři vám sice budou s pýchou ukazovat nějaké ty stalaktity vzniklé odkapáváním roztavené lávy před ztuhnutím, nicméně s krasovými jeskyněmi se to nedá srovnávat.
Pokud budete projíždět touto psychadelickou krajinou, jistě se neubráníte představě, že všechno je to vlastně podvod a ve skutečnosti je to jen monstrózní dílo nějakého umělce pop-artu. Pusťte si k tomu nějakou příhodnou muziku, třeba „Piper at the gate of dawn“ od Pink Floydů a výsledný efekt z této pochmurně černé krajiny bude završen.
