Poznámky a zajímavosti:
► Svatá Lucie je ostrov značně hornatý, pokrytý z velké části tropickým pralesem, pobřeží je plné překrásných pláží , hotelů, golfových klubů, stylových zahradních restaurací, kompletních turistických resortů se vším všudy… Množství památek, zvláštní a nádherné přírodní úkazy – hory, sopky, vodopády, tropická flóra a fauna… Naprosto ideální místo pro cestovatele všeho druhu. Každý si skutečně najde, co potřebuje. Svatá Lucie skýtá množství možností pro cestování „outdoor“, „adventure“, ale je bezvadně připravena i na movité cestovatele, prahnoucí po luxusních hotelích, které se rádi postarají o nekonečnou zábavu svých klientů. Stejně tak je zařízena i na lidi přijíždějící z jiných důvodů než jen dovolená (například svatební cesta). Bohužel všem těmto faktům odpovídají i ceny…
► Hlavním a největším městem ostrova je Castries, druhým nejlidnatějším je Soufriere (bývalo hlavním městem do roku 1780, kdy bylo totálně zdevastováno hurikánem). V každém z jedenácti správních celků je alespoň jedno městečko (v našich podmínkách větší vesnice), nicméně za zmínku stojí snad jen Vieux Fort a Laborie na jihu ostrova, Dennery a Micoud na východním pobřeží a Gros Islet s Rodney Bay (též Reduit) na severu.
► Svatá Lucie je silně orientována na turistický ruch, na Karibské poměry je zde množství zachovalých a udržovaných památek, což je důvod, proč bývá Svatá Lucie důvěrně nazývána též „Řecko Západní Indie“ (Helen of the West Indies) nebo „Historický ráj“ (Historical Paradise).
► Vedle 90% černochů a 6% mulatů, jsou tu 3% Indů a několik nepočetných skupin ostatních obyvatel. Zdejší lidé, uvyklí neustálé přítomnosti cizinců, jsou většinou přátelští a příjemní, avšak početně zastoupena je i skupina obyvatel, kteří se „turistickému průmyslu“ přizpůsobili přesně naopak, nebývají příliš nebezpeční, jsou orientováni výhradně na peníze a lidskou hloupost. Ponejvíce se jedná o předražené služby (např. za autobus, který ostatní platí 1 EC$, je požadováno 10 EC$), jindy jde o naprosto neexistující služby (různí zbyteční průvodci, kteří vás dovedou 200 metrů k vodopádu…) nebo pomocníci všeho druhu (předražené nákupy, rady apod.), aktuální mohou být i krádeže a hlavně žebrání v různých podobách. Nutno podotknout, že většinou, když dojde k nějaké rozepři a jsou přítomni i ostatní, jsou buď nezúčastnění nebo stojí na vaší straně.
► Svatá Lucie disponuje nádhernou téměř rajskou přírodou, spoustou vodopádů, hor, říček a jiných skvostných zákoutí přírody. Vedle spousty pralesních a mořských druhů živočichů, zde žije také jeden druh velice vzácného endemického papouška – amazoňan mnohobarvý.
► Ze všech Karibských ostrovů pravděpodobně právě Svatá Lucie nejčastěji měnila „majitele“, přestože sem první angličtí osadníci přicházely až roku 1605 a Francouzi ještě déle – 1635. Ostrov šel několikrát z francouzských do britských rukou a naopak. Britové tu stejně jako na Dominice, zanechali mnohem více než Francouzi. Úředním jazykem je angličtina a patois (kreolská francouzština Malých Antil – laicky řečeno kreolština, tedy původní jazyk Karibů, zmrzačelá francouzštinou). Zdejší angličtina je narozdíl od zmíněné Dominiky mnohem angličtější a méně zkažená francouzskými výrazy.
► Hlavním artiklem jsou banány, kokosy, mango, citróny, kakao a cukrová třtina, nicméně vše až v uctivé vzdálenosti za turistickým ruchem, jemuž je zde přizpůsobeno mnohé.
► Kupodivu právě Svatá Lucie (ostrov, který to příliš nepotřebuje) projevuje nemalé snahy o vytvoření jednoho ekonomicky silného Východokaribského státu (spolu s Dominikou, Svatým Vincencem, Grenadou a dalšími).
Papírový příjezd na Svatou Lucii:
Pro občany ČR při pobytu nepřekračujícím 30 pracovních dní není zavedena vízová povinnost (2013). Při příjezdu na ostrov musíte vyplnit formulář, v němž krom jiného musíte uvést přesnou adresu, kde budete ubytováni! Jinak na ostrov nebudete vpuštěni! Doporučuji si najít adresu nějakého hotelu nebo hostince na internetu a tu uvést do formuláře – nikdo nebude kontrolovat, zdana uvedené adrese skutečně bydlíte.
Na Svatou Lucii je zakázané dovážet živá zvířata, rostliny a jejich části (např. maso, semena, květy…). Pokud sbíráte například mušle, semínka rostlin nebo podobné záležitosti, budou vám při příjezdu zabaveny, nebo odebrány a navráceny při odjezdu (v případě že odjíždíte ze stejného místa, kam jste přijeli).
Při odjezdu ze Svaté Lucie se v přístavu platí jakýsi poplatek (zřejmě přístavní taxa), která činí necelých 30 EC$ nebo ekvivalent v US$, či v € – přepočítáno aktuálním kurzem – nemáte-li ani jedné měny dostatek v hotovosti, není problém platit i všemi třemi zároveň (2002). Při odletu letadlem se platí letištní poplatek 54 EC$ nebo 20 US$ (2013).
Měna:
Na Svaté Lucii se platí východokaribským dolarem (=100 centů), který je oficiální měnou většiny území Karibiku (včetně např. britských závislých území; neplatí na francouzských a Nizozemských ostrovech a na Barbadosu). V obchodech se používá označení EC$ v řeči běžně zkráceně EC dollar, méně často jen dollar nebo celým názvem East Caribbean dollar, oficiální bankovní kód je však XCD. Mince jsou velice zvláštní svým tvarem (mnohoúhelníky, čtverce, kytičky…). Na bankovkách je britská královna na líci a na rubu vždy vyobrazení dvou skutečných míst z ostrovů, kde se EC$ užívá. Kurz je okolo 2,6 – 2,9 EC$ za 1 US$. Běžně lze platit americkými dolary, obvykle je to však méně výhodné. Do stále větší obliby se dostává i Euro, které, zdá se, pomalu ale jistě ubírá na významu americkému dolaru (kvůli blízkosti Guadeloupu a Martiniku, kde se Eurem platí). V bance lze směnit snad všechny konvertibilní měny a měny okolních států např. Barbadoský dolar).
Doprava na Svatou Lucii:
Svatá Lucie má dvě mezinárodní letiště. Severně od Castriesu je Vigie Airport (nově se jmenuje George Charles Airport) – maličké letiště pro blízké lety menšími letadly (okolo 50 osob). Druhé letiště je Hewanorra International Airport (někdejší americká vojenská letecká základna) ležící na jihu ostrova u Vieux Fort.
Letět na Svatou Lucii lze letět přes Londýn (British Airways nebo Virgin Atlantic Airways) nebo Frankfurt (Condor). Další možností je hned několik letů přes USA nebo Kanadu. Cenově je kupodivu nejvýhodnější American Airlines s jedním přestupem v Evropě a jedním v USA (od 24.000 kč – duben 2013). British Airways létá s jedním přestupem za 27.000 Kč (duben 2013), ale letů je velmi málo (se dvěma přestupy už je letenka okolo 70 tisíc). Ostatní společnosti jsou výrazně dražší.
Další možností je kombinovaná cesta přes sousední francouzské ostrovy Guadeloupe nebo Martinik (let s Air France stojí 23 – 26.000 kč) a dále je možné využít výhodnou, velice rychlou a bezproblémovou lodní dopravu (viz. Doprava v Karibiku). V Castriesu je údajně nejbezpečnější přístav celého Karibiku.
Doprava v Karibiku (Guadeloupe, Dominika, Martinik, Svatá Lucie):
Mezi ostrovy Guadeloupe (Grande-Terre, Marie-Galante a les Saintes), Dominika, Martinik a Svatá Lucie funguje velice dobře, rychle a relativně levně lodní doprava. Jedná se o rychlé a výkonné dvoutrupé katamarány, které provozují tři společnosti – L‘Express des Iles, Caribbean Ferries a Brudey Frères. Cenově a počtem spojení je nejvhodnější je L‘Express des Iles, o něco málo horší je Caribbean Ferries a Brudey Frères je vcelku nevhodný. Zpáteční jízdenky jsou mnohem levnější, výhodné je kombinovat jízdenku, tzn. Zastavit se na ostrovech po cestě. Cena lístku Pointe-à-Pitre (Guadeloupe) – Roseau (Dominika) – Fort-de-France (Martinik) – Castries (Svatá Lucie) – Pointe-à-Pitre je 188 € (září 2002). Jízdní řády se mění celkem často a velmi výrazně v závislosti na sezóně, prázdninách, zájmu atd., proto nemá smysl věnovat se tomuto podrobněji. Pro orientaci snad jen Guadeloupe – Martinik 1x-4x denně, Guadeloupe – Dominika 4x-6x týdně, Guadeloupe – Svatá Lucie 2x – 3x týdně, Martinik – Dominika 4x-6x týdně, Martinik – Svatá Lucie 2x – 5x týdně, Dominika – Svatá Lucie 1x-3x týdně. Doprava na Marii-Galante a les Saintes: Martinik – Les Saintes 2x – 3x týdně, Guadeloupe – Marie-Galante (Grand-Bourg) cca 3x denně, Guadeloupe – Marie Galante (Saint-Louis) 1x denně. Na jízdní řád je nutné se informovat předem – stalo se mi, že z pěti lodí týdně mezi Martinikem a Sv.Lucií zůstali jen dvě a ještě v jiné dny. Plavby všech tří společností se odehrávají většinou v téměř stejné době…! Jezdí-li zrovna na Svatou Lucii dva spoje v týdnu, např. v pátek a v neděli, pak zrovna v tyto dny jezdí všechny společnosti (!) – ostatních pět dní je bez spojení!
Cesta mezi jednotlivými ostrovy trvá 75 – 100 minut, běžné je zpoždění způsobené zdržením v přístavu, kde panuje obyčejně obrovský chaos a tlačenice. Vyjímkou je pouze přístav v Pointe-à-Pitre, který je nový (od posledního hurikánu) a velice moderní, nejhorší situace je ve Fort-de-France. Pro slabší povahy doporučuji užít před cestou Kynedril nebo podobné tabletky… Katamarány plují velice rychle (snad 70 km/h) v této rychlosti kopírují hladinu a tak se nezřídka stává, že se na volném moří naklání a vyskakují do výšky, přičemž výškový rozdíl mezi přídí a zádí je značný!
Podle neověřených zpráv funguje též jakési spojení na Désirade ze Saint-François, na Les Saintes (na oba větší ostrovy) také z Basse-Terre a Trois-Rivières. Oficiální lodní spojení na ostatní ostrovy Karibiku nefunguje, a proto nezbývá než doprava letecká.
Každý ostrov má alespoň jedno letiště pro přistávání malých letadel do třiceti až padesáti lidí, ovšem jde o velice nákladnou přepravu. Cena může být klidně až polovina ceny letu z Evropy, přičemž je velmi výrazný rozdíl mezi jednosměrnou a zpáteční letenkou. Jednosměrná letenka je dražší než zpáteční!!! A to ne v relativních, ale v absolutních číslech!!! (tzn. stojí-li např. zpáteční letenka 200 €, bude jednosměrná např. za 250 €).
Ze Svaté Lucie – z Hewanorry létají letadla hlavně na větší vzdálenosti (Evropa, Severní Amerika), pravidelné linky po Karibiku jsou jen na Martinik a Trinidad. Po Karibiku se létá z Castriesu (letiště George Charles) – odtud je naopak jen jediný let na kontinent – do Guyany.
Doprava na Svaté Lucii:
Pravidelná přípobřežní lodní doprava pravděpodobně neexistuje. Stejně tak nefunguje spojení mezi oběma letišti – není to zas tak daleko, aby bylo třeba letět, ovšem znamená to, že případné přestupy musí být po zemi.
Půjčovny aut existují, ale ceny jsou opravdu nepředstavitelné. Jezdí se vlevo. Komunikace mají obvykle kvalitní asfaltový nebo hrubý betonový povrch, avšak terén je obtížný a to na některých místech skutečně značně obtížný – převýšení, úzké cesty, serpentiny, zatáčky, nerovnosti… Jsou tu i velmi příkré kopce, které nezdolá každé vozidlo!
Taxi lze využít především k dopravě mimo hlavní trasy, na letiště apod., zkrátka tam, kde nejsou možné nebo jsou složité ostatní způsoby. Přes den je možné chytit taxík kdekoli na ulici ve městě nebo větší vesnici. Večer a především v noci je situace velice špatná. Složitá doprava je i o nedělích.
Minibusy jezdí často a hojně, ve zdejších podmínkách jsou nejlevnější veřejnou dopravou a přesto dosti drahé (cca 1EC$ za 5km jízdy – záleží na trase). Na ostrově neexistují jízdní řády, autobusy však jezdí tak často, že nejsou potřeba. Z první zastávky se vyjíždí, když je minibus plný (obyčejně 13 lidí). Busy jsou označeny jen číslem silnice, po níž (z větší části) jedou – místní přesně vědí, kterým busem se kam dostanou, pro nás je situace mnohem složitější – nenašel jsem jedinou mapu, na níž by byly cesty označené čísly (a to ani mapy v měřítku 1:50 000!!!). Nezbývá než se zeptat!!! Trasy nejsou (kromě cílového města) úplně pevné – občas někoho řidič zaveze i kousek mimo trasu. Vystoupit a nastoupit lze úplně všude – ve městě jako v pralese, i kdyby to bylo po padesáti metrech. Autobusy jezdí asi od 5.30 – 6.00 do 19.00 – 20.00… Po osmé hodině večer již není možné se kamkoli dopravit!!! V neděli autobusy nejezdí!!!
Dopravu minibusy lze kombinovat nebo úplně nahradit autostopem. Při pobřeží v obydlených a frekventovaných částech ostrova jde o celkem bezproblémový způsob dopravy. V odlehlých částech a především uprostřed ostrova je stopování o něco obtížnější – je tu slabší provoz. Obecně lze říci, že doba stopování je přímo úměrná hustotě provozu – na frekventovaných silnicích obyčejně nejdéle do půlhodiny až hodiny. Základní pravidla autostopu tady sotva dodržíte, neboť vám to málokdy terén umožní. Nejjednodušší je zastavit jakýkoli pick up. Pozor jezdí se vlevo a tak i stopování je na opačné straně. Nevím, proč to tak je – na Svaté Lucii zastavují auta skutečně velice dobře, zastaví skoro každý pick up (jezdí se obyčejně na korbě), ale téměř žádné auto nezastaví, jede-li jiné vozidlo za ním nebo před ním – zastavují pouze osamocená vozidla. Při autostopu je nutné mít na paměti ještě další důležitosti: nestopuje se se vztyčeným palcem!!! (toto gesto znamená v Karibiku, že je na silnici nějaké nebezpečí a proto musí řidiči zvýšit opatrnost). Stopuje se s nataženým ukazováčkem směřujícím mírně k vozovce! Druhou velice důležitou skutečností je fakt, že se nelze dlouze věnovat výběru nejvhodnějšího místa. Většinou stejně stopařsky vhodné místo nenajdete a místní řidiči jsou schopni zastavit skoro kdekoli. Je skoro nutností nestopovat za chůze, nýbrž na místě! Tropické oceánské klima je ubíjející a nedovolí dlouhé pochody se zavazadly, v takovém podnebí je člověk o polovinu dříve unavený a nezřídka odrovnaný. Osvědčený způsob je dojít pouze do prvního stínu a zde stopovat dokud nějaké auto nezastaví.
I když je na Svaté Lucii všechno relativně blízko, je holým nesmyslem přesouvat se (zvlášť s batohem) na delší vzdálenosti pěšky. Při dostatku času lze doporučit snad jen procházkovou chůzi bez zavazadla s minimální zátěží (!) a s množstvím tekutin.
V neděli na Svaté Lucii nefunguje nic kromě kostelů (a snad i turistických hotelů) – nejezdí autobusy, ani auta (!!!), jsou zavřeny obchody i benzínové pumpy… S tím je třeba počítat!!!
Počasí a klima / oblečení:
Turistická sezóna je v Karibiku někdy od ledna – února do zhruba července – srpna, kdy je relativně chladnější počasí (rozdíl však prý není až tak znatelný). Situace v září, kdy jsem byl na ostrově já, vypadá skutečně dosti děsivě a pro člověka neznalého a nezcestovalého bude asi nepředstavitelná…! Teplota se pohybuje přes den okolo 30 – 35 °C (v noci jen o málo míň). Na první pohled relativně snesitelné…, ale to je omyl! Panuje tu tropické oceánské klima a tak horší než horko je neuvěřitelná vlhkost vzduchu. Je to, jakoby jste vlezli do skleníku botanické zahrady a vylezli z něj až v okamžiku nástupu do letadla; dokonce bych řekl, že je to ještě o malinko horší! Vítr se až na vyjímky téměř nehne (jiné je to v období „periody hurikánu“). O trochu lépe je v pralese, ale jediné opravdu příjemné klima je tak na tři hodiny v noci…
Jste v jednom kuse mokří, vyprané prádlo uschne, ale nikdy ne zcela do sucha… Ještě v devět hodin dopoledne, když teplota vyleze ke třiceti stupňům, je v trávě více rosy než u nás po ránu! Období dešťů, kterému se každý vyhýbá, je naprosto neškodnou záležitostí… Je lichá běžná domněnka o několikadenních prudkých deštích bez ustání. Deště sice trvají i měsíce, jenže jde většinou jen o několikaminutové lijáky. Bývá jich sice i více za den, ale mezi nimi je nádherné počasí, každý takový déšť je možné často přečkat v suchu a většinou během jedné až dvou cigaret opadne. Jen výjimečně prší hodinu, dvě. Dešti a totálnímu promáčení se obvykle nevyhnete, jen přepadne-li Vás déšť dále od civilizace (nejčastěji v pralese).
Mně osobně bylo mnohem příjemněji v pralesích, kde je sice vlhkost stejná, ne-li větší, ale není takové horko a tudíž dusno. Pro ty, kteří znají např. severní Afriku, kde je teplota třeba 40°C, musím říci, že je to mnohem příjemnější než 30°C v Karibiku.
Moje průměrná spotřeba byla čtyři trika na den (a to jsem je nosil vždy do úplného promočení, kdy už se z nich dal vyždímat proud potu). Je zajímavé, že na rozdíl od našich podmínek není pot vůbec cítit, avšak i přesto nutně potřebujete prací prášek! Dáte-li totiž propocený oděv do igelitového sáčku, (aby se nenamočilo ostatní oblečení) během několika minut zasmrádne tak neuvěřitelným způsobem, že nelze vyprat mýdlem, šamponem nebo podobnými cestovatelskými záležitostmi! Není cítit potem, ale řekl bych obdobně jako čistý čpavek.
Z oblečení je nesmyslné brát s sebou jakékoli teplé věci (ani noci nejsou chladné). Nepotřebujete ani dlouhé kalhoty, ani mikiny nebo trika s dlouhým rukávem. Bohatě postačí bavlněná trika s krátkým rukávem, případně tílka (nejsou tolik vhodná kvůli potu – vyrážky v podpaží apod.), kraťasy nejlépe plátěné nebo bavlněné a ponožky (postačí pouze do města) – nejsou nutné. Skutečně není nutné nic dalšího, snad kromě plavek a kapesníků, což je samozřejmé. Boty – dobře větrané sportovní, nebo sandále. Já jsem bez vyjímky vystačil s pantoflemi a to i v pralesích a přes zmíněné období dešťů.
Ubytování:
Ubytování v hotelích je obvykle velice nákladné. Ceny se značně liší – lze sehnat sice i levnější ubytování (od cca 20 – 40 US$), ale obyčejně se platí více nebo mnohem více – třeba i 650 US$ za noc! Menší slevy jsou pro delší pobyty nebo více lůžkové pokoje. Levnější bývají soukromé penziony (snad dokonce od 20 – 40 EC$ na osobu a noc). Na Svaté Lucii je jeden jediný (zbrusu nový) camp. Prý jde o první vlaštovku… Jmenuje se Anse La Liberte a leží u Canariesu na výjezdu z města směrem na jih v kopci po pravé straně. Naprosto netuším, kolik může stát jedna noc nebo jak asi vypadá ubytovací zařízení, ale lze předpokládat, že je to nejlevnější způsob, tím spíš, že se nachází v nepříliš turistické lokalitě, jakou je Canaries (asi 15 km ze Soufriere a 25 km z Castriesu).
Stanování je poněkud obtížnější, ale rozhodně to lze. Spát pod širákem není možné vzhledem k ukrutné vlhkosti – veškeré věci by byly ráno úplně promočené! Je nutné mít kvalitní stan s vysokými hodnotami vodního sloupce, neboť ty krátké lijáky bývají skutečně velmi prudké (rychlost letící kapky a následný dopad na tropiko odpovídá myslím pěti metrům vodního sloupce), obdobné je to i s podlahou – každé ráno je pod stanem mokro, občas i louže… (člověk vkleče působí na podlahu stanu vahou odpovídající deseti metrům vodního sloupce). Stan by měl být velmi dobře větratelný (!!!) s možností obsluhy větracích otvorů zevnitř, kvůli náhlým dešťům, a protože ucítíte každé kilo, které je v batohu navíc, měl by být pochopitelně co nejlehčí – jednoznačná volba jsou duralové tyče. Rozhodně se nevyplatí na stanu šetřit. Není potřeba spacák, ale rozhodně alespoň obyčejný hadr, na kterém můžete spát. Při spánku na holé podlaze stanu vás čeká jen probdělá noc – budete se neustále lepit (potem) a probouzet!
Stanování na Svaté Lucii není pravděpodobně oficiálně povoleno (nevím, zda je dokonce i zakázáno), avšak v praxi je přehlíženo. Stanovat lze v podstatě kdekoli – raději dále od civilizace – při pobřeží, na okrajích pralesů nebo plantáží, v dostatečné vzdálenosti od okrajových chudinských čtvrtí větších měst… jsme-li v blízkosti civilizace je důležité stanovat nenápadně a přitom na očích… Nenápadně tak, abychom příliš nepobuřovali okolí a nevyzývali pochybné existence, ale na očích – poblíž „důvěryhodných“ objektů… Mně se osvědčilo spát například u hlavní silnice přímo před rodinnými domky – feťáci sem obyčejně nezavítají a když, tak jsou poněkud omezeni těsnou blízkostí „slušných“ lidí… Velice vhodná místa jsou i pláže poblíž hotelových komplexů a turistických resortů, kde je navíc většinou i pitná voda a možnost vykoupání se. Když jsem nocoval u jednoho takového hotelu v Rodney Bay celou noc kolem mého stanu projížděli hlídkující policisté, aniž by cokoli namítali. Přesto jeden nepříjemný fakt nocování na pláži u hotelu s sebou přináší… Na Svaté Lucii je poměrně čilý noční život (tedy v turistických zařízeních), probíhá množství animačních programů, takže z každého hotelu vyhrává muzika a ozývají se hlasy různých moderátorů a to až dlouho do rána a rozhodně do širokého okolí…
Jídlo a pití:
Jídlo je v omezeném sortimentu všude, je ho dost a je dobré, ale nekřesťansky drahé. Ceny restauračních zařízení jsou šílené. Existuje zde několik supermarketů a jakýchsi obchodních domů. Některé fungují obdobně jako u nás, jiné jsou vyloženě v turistických lokalitách – naprosto luxusní s vyššími cenami (např. J.Q’s Rodney Bay Mall Shopping Centre). Výhodně lze nakoupit v marketu v Castriesu na Jeremie Street (hlavní ulice od přístavu) vedle autobusového nádraží. Některé ovoce není příliš drahé. Pro stravování se v restauracích a na ulici potřebujete skutečně ranec peněz a tak máte volbu buď utratit hromady finančních prostředků za místní jídlo, nebo si ledacos odříci a jídlo si dovést s sebou (ovšem v batohu na zádech ho ucítíte každý den). Já podobné situace řeším poměrně radikálně, (avšak je pravdou, že pro mě nejsou problémem extrémy typu tři dny bez jídla). Když je horko a především dusno, téměř neznám hlad a tak mi stačí naprosto bez problémů půl až třičtvrtě litru polévky z pytlíku na den – obyčejně bez chleba atd. V tomto případě je však nutné jednak doplňovat vitamíny a to nejen ovocem, ale i v tabletkách a jednak uváženě zacházet s tělesnou energií! Tělo dostává opravdu zabrat a výdej energie je obrovský proto není možné vydávat energii zbytečně!
Pití… Toto je mnohem důležitější kapitola! Výdej tekutin je obrovský a proto i příjem musí být odpovídající (to platí i o soli). Na Svaté Lucii, stejně jako téměř v celém Karibiku a tropických oblastech vůbec je sladká voda v přírodě velmi nebezpečná (viz. kapitola o zdraví). Není radno ji pít ani se v ní koupat!!! Bezpečná je voda z vodovodu, voda převařená nebo balená. Často je voda k mání u moře na místech vyhražených pro koupání. Většina lidí dává přednost vodě před sladkými nápoji, já naopak raději piju colu, neboť se na rozdíl od vody dá vypít i teplá a především pak při mém stravování je cukr zdrojem energie. Pivo je běžné a všude – většinou ve dvou značkách – jediné karibské pivo (pocházející z Trinidadu) Carib (vypadá jako moč, ale je dobré) a americký Heineken – obojí ve třetinkách. Je skutečně životně důležité vypít množství tekutin. Při rekreačním pobytu, to bude samozřejmě o něco méně, ale při aktivním (poznávacím) způsobu a neustálém chození bude spotřeba na galony… Já jsem vypil okolo šesti i více litrů denně (a při této spotřebě jsem chodil na malou jen ráno a večer – 2x za den – ostatní tekutiny projdou kůží!).
Zdraví:
Ve sladkých vodách tropických oblastí je poměrně běžný výskyt améb – parazitárních prvoků způsobujících chorobu zvanou bilharzióza (nebo schistosomóza). Laicky řečeno jde o jakýsi zánět močového nebo střevního (případ Karibiku) ústrojí, který se sice dá zastavit, ale léčení je velice obtížné (pobyt v nemocnici je dlouhý a údajně nepříjemný). Střevní forma choroby může vést k cirhóze jater. Sladkou vodu nelze pít ani se v ní koupat, dokonce se nedoporučuje ani jíst ovoce s nekompletní slupkou a pít nápoje s ledem! Existují sice tabletky (dnes běžně v lékárnách), které vodu chemicky upraví, tak aby byla pitná, ovšem fungují pouze na bakterie apod., nikoli však na parazity, tedy alespoň ne na bilharzie (schistosomy – druh motolic)!!! Zbývají tedy dvě možnosti – buď vodu řádně převařit, nebo ji nechat tři dny v uzavřené nádobě – pak bude nezávadná (pokud jsou v ní larvy schistosom, potřebují do tří dnů mezihostitele, kterým jsou plži, nestane-li se tak, umírají). Bezpečné jsou pouze některé toky ve vnitrozemí ostrova – ve vyšších polohách v pralese, obecně lze říci, že ty rychle tekoucí, ale těžko budete zjišťovat která říčka či potok jsou závadné nebo naopak, aby jste měli jistotu. Bezpečně a dokonce zdravé jsou teplé (někdy dokonce horké) sirné prameny v okolí Soufriere.
Dále se jedná o víceméně běžné záležitosti, jakými jsou průjem, úpal, úžeh, ale též nachlazení, rýma a kašel a to především v souvislosti s neuváženou konzumací ledu a hlavně pak s přechody z klimatizovaných míst (např. markety, hotely atp.). Literatura též upozorňuje na občasné epidemie horečky dengue a doporučuje očkování proti břišnímu tyfu, eventuelně virové hepatitidě A a tetanu. Povinné očkování platí jen pro žlutou zimnici a to jen v případě, přijíždíte-li na Svatou Lucii z oblastí s její výskytem. (Já vždy mívám pouze právě očkování proti žluté zimnici – platí 10 let).
Jak jsem se již zmínil, je důležité doplňovat vitamíny a sůl, v žádném případě nepodceňovat příjem tekutin a nepřepínat síly. Vyčerpání je tady mnohem rychlejši než v našem mírném pásmu. (ačkoli jsem zvyklý na dlouhé treky s batohem na zádech, tady hned první den mě skolila i poloviční vzdálenost a ještě dva dny poté jsem byl „zmlácený“ a neschopný pokračovat).
Jisté nebezpečí může představovat i pobřeží –místy jde totiž o rozervané útesy, kde hrozí úrazy vzniklé při přecenění svých sil. Proudy jsou v takových místech dosti silné a proto je lepší na koupání zapomenout.
Příjemné překvapení je, že na Svaté Lucii není nijak přehnané množství obtížného hmyzu. Mouchy a komáři téměř neotravují. Problémy budou pouze velice výjimečně na místech pro moskyty jako stvořených, tzn. v blízkosti vody, kde je osvětlení (především města stojící v zátokách s pláží „v centru“ města). Přes den není po hmyzu bez mála ani památky.
V moři žije vícero nebezpečných živočichů, ovšem neviděl jsem u pobřeží vlastně žádného z nich, kromě medúzy, která dovede velmi nepříjemně spálit. Z vlastní zkušenosti (z Guadeloupu) však musím říci, že „kopřivová vyrážka“ po spálení odezní sama od sebe během asi jedné hodiny a rudý pruh se ztratí po několika týdnech. Krom prvotního ukrutného pálení necítíte celou dobu nic. Nepříjemnější bude spíše jen to leknutí, zvláště pro ty, pro něž to bude první obdobná zkušenost.
Z ostatních nebezpečných a nepříjemných zvířat, myslím, nepotkáte žádná… Neviděl jsem za měsíc jediného hada, pavouka, či cokoli podobného. V pralesích uslyšíte tisíce nejrůznějších zvířat, ale neuvidíte skoro žádné. Vyhnou se vám jak malé šelmičky, tak vačice, leguáni, aguti nebo třeba krajty a jediné co budete často potkávat, jsou krabi v desítkách druhů – všichni až příliš plaší než aby zaútočili. Z větších zvířat běžně potkáte jen neškodné ptáky a toulavé psy, ale ani u těch jsem nezaznamenal, že by otravovali, natož pak útočili.
Ceny:
O Svaté Lucii se říká (a píše na internetu), že je jedním z nejdražších (ne-li vůbec nejdražším) místem Karibiku… Skutečnost je však jiná… Svatá Lucie je sice opravdu velmi drahým místem, avšak řekl bych, že ze čtyř ostrovů, které jsem projel, je nejlevnější. Abych to upřesnil… Svatá Lucie je naprosto nejvíce a nejlépe přizpůsobena turistickému ruchu, takže zde existuje spousta většinou luxusních turistických zařízení, které jsou cenově naprosto šílené a nesrovnatelné. Běžný turista, který sem přijíždí, je většinou Američan, Kanaďan, nebo jiná velice majetná osoba – podnikatel, herec apod. Tito lidé obyčejně neudělají neorganizovaný krok a tak nemají šanci poznat cokoli nepředraženého. Většinou jde i o velice snobské záležitosti šité na míru právě Američanům. Vystříháme-li se těchto zařízení, zjistíme, že ceny nejsou až tak ukrutné jak se píše a mnohdy jsou nižší než na sousedních ostrovech. Přesto zůstává faktem, že i ty nejnižší jsou velmi vysoké – to už je ovšem fakt celého Karibiku. Orientačně uvedu pouze několik příkladů cen, neboť ty jsou velice odlišné v závislosti na typu zařízení a lokalitě… Navíc rozptyl v cenách „od do“ je vzhledem k výše uvedenému obrovský…
Pepsi / Coca Cola (0,3 l): 1,5 – 8 EC$
Pohled: 0,3– 5 EC$
Banány (10 ks): cca 1 – 5 EC$
Cigarety Hilsborough (Dominické): 1,5 – 5 EC$
Cigarety americké: 3,5 – 15 EC$
Vstupné: okolo 3 – 15 EC$
Autobus (5 km cesty): cca 1 – 3 EC$
Platit platebními kartami (nejlépe Master Card a Visa) lze v marketech, v KFC, v turistických resortech, několika obchodech ve větších městech, místy i nějaké vstupné (např. NP). Několik výběrových automatů (většinou v bankách) je v Castriesu, Soufriere, Rodney Bay a jistě i v ostatních alespoň trochu větších turisticky založených místech.
Prodejny v městech jsou podobné našim, ovšem jedná se často o smíšené zboží. Prodejny na vesnicích jsou většinou zároveň smíšeným zbožím a zároveň hospodou…. Klasický pultový prodej s omezeným sortimentem…
Ostatní:
• K dominantám Svaté Lucie patří jednoznačně dvě zvláštní hory tyčící se vzhůru v těsné blízkosti někdejšího hlavního města Soufriere. Jsou to dva téměř přesné kužele vystupující z moře k oblakům… Menší Petitbr / Piton (736 m.n.m.) a větší Gros Piton (798 m.n.m.). Přestože se oficiálně udává, že modrá barva na vlajce Svaté Lucie představuje Karibské moře, žlutá břehy a slunce a černá s bílou prolínání černého a bílého obyvatelstva, všichni svorně tvrdí, že trojúhelníky symbolizují právě Petit a Gros Piton. V každém případě je tato symbolika na ostrovech všudypřítomná, čemuž se člověk při pohledu na panorama s oběma vulkány ani nediví.
• Hory a prales na Svaté Lucii padají často až do moře, takže silnice vede neustále serpentinami jakoby do vnitrozemí okolo nejvyšších hor a zase se vrací k pobřeží do města… A odsud totéž… Krajina je nádherná na mnoha místech jsou zhotoveny „view pointy“ (tedy „pozorovací místa), ovšem vezmeme-li v úvahu že nejvyšší hory dosahují výšky skoro 1 000 m.n.m. a terén se do této výšky zvedá od nuly na 5ti kilometrech nebo dokonce na několika metrech jako v případě Gros a Petit Pitonu, uvědomíme si, že kopcovitost je mnohem značnější (a náročnější) než u nás.
• Je zde k vidění velké množství ptáků – především pěvců, ale běžní jsou i drobouncí kolibříci, narazíte na ně téměř všude, kde jsou červené květy.
• Západ slunce a setmění na Svaté Lucii probíhá velice rychle. V září slunce zapadá okolo šesté – půl sedmé a za zhruba půl hodiny je naprostá tma. Po sedmé hodině na ostrově žijí jen hospůdky v turistických lokalitách, hotely a jiná turistická zařízení (o to větší kravál je však slyšet právě odsud).
• Používání přivezených elektrických spotřebičů nebo dobíjení různých baterií je možné pouze jde-li o zástrčku s „dvouvidlicí“. Zdejší zástrčky mají tři ploché kolíky s jinou roztečí než zástrčky se dvěma, nicméně běžně se používají redukce na „dvojkolíková“ zařízení (použitelné i pro nás). Zásuvky jsou obyčejně opatřeny vypínačem.
• Česko je téměř neznámým pojmem, pár lidí zná naší republiku alespoň díky fotbalu. Ale přesto jsem potkal asi 25tiletého černošského kluka (jmenoval Andrej !), který, přestože nevytáhl paty ze Svaté Lucie, znal velice dobře naši republiku – vyjmenoval na dvacet českých měst, zasvěceně mluvil o Slovanech, o rozdělení Československa, o českých výrobcích… Pravda je, že byl výjimkou a jeho znalosti nekončili jen u ČR.
• Na podzim je v Karibiku občas větrnější období – cyklónová sezóna. Hurikány se vrací prý v určité periodě a řeči o nich jsou každodenní.
Veškeré údaje (není-li uvedeno jinak) se vztahují k roku 2002.
