Je neděle ráno, vylézám ze stanu, který jsem večer postavil na kopci nad Soufriere, hned vedle hlavní silnice před rodinným domkem. Můj program na Svaté Lucii je velmi napjatý a tak vstávám až nezvykle časně. Útěchou mi je ale fantastický výhled od stanu na panorama malebné zátoky Soufriere a obou majestátních Pitonů.
Po jedné hodině odpoledne mi odplová loď z Castriesu, proto chci odjet ze Soufriere takhle brzy, abych měl ještě pár hodin času v hlavním městě. Během několika minut balím stan, beru bágl a už stojím u silnice, abych zastavil cokoli, co pojede dřív – buď autobus, nebo auto. Jenže ouha, nejede nic. Vůbec nic.
Snad za hodinu se kolem šine první vozidlo – prázdný mikrobus. Zastavuji jej a řidič se diví, co blázním, že je neděle. No pravda je, že jsem dneska dost ranní ptáče, ale stejně to úplně nechápu… „V neděli nic nejezdí“, říká mi. „Jak nic?“, ptám se nevěřícně, „zastavím si auto, když nejezdí autobusy…“. „V neděli nejezdí ani auta – všichni jsou v kostele“, vysvětluje mi dál. Říkám, že to není možné, že potřebuji do Castriesu, protože musím stihnout loď na Guadeloupe, odkud mi zítra letí letadlo domů… Ujišťuje mě ale, že v neděli nechytím ani taxíka! Jede do Canarisu, kde jen zaparkuje a jde taky do kostela… Svezu se s ním tedy alespoň ten kousek. V Canarisu mě vykládá a říká, že kdybych nic nesehnal, ať za ním dojdu, že mě odveze, ale budu to muset zaplatit. 140 dolarů. Problém je v tom, že mám v hotovosti jen 30 a jak mě ujistil, v neděli nefunguje nic – ani bankomaty. Takže to pro mě nemůže být ani jako poslední možnost.
Popojdu za město a čekám na prázdné silnici. Nelhal, opravdu nic nejezdí. Z kostela jsou slyšet zpěvy a modlitby a dramatické předčítání náboženské literatury, ale jinak je město absolutně mrtvé. Nikde není vidět ani živáčka. Za hodinu projede jedno jediné auto, ale nezastaví! Je deset, už mám jen tři hodiny a přitom zbývá ještě 18 mil!!! Pěšky to nestihnu a asi ani neujdu, auta fakt nejezdí a přitom jsem pořád celkem v klidu. Pravda je, že možná trochu naivně také počítám se zpožděním, které mají snad všechny katamarány odjíždějící z Fort-de-France. Je to běžně hodina – v tomto případě hodina k dobru. Lepší je na to nespoléhat, ale jen výjimečně se to nestává a zrovna dneska by se to mohlo hodit.
Nudím se u silnice, pozoruju ještěrky a ptáky a čekám. Za půl hodiny projede další auto, ale ani to nezastaví. Po jedenácté mám konečně kliku. Zastavují mi mladí manželé, kteří výjimečně nejsou v kostele, protože musí dojet k babičce pro dcery. Nejedou sice až do Castriesu, ale když se dáme do řeči, slíbí mi, že až vyzvednou děti, hodí mě i těch posledních pět mil do přístavu. Výborně, ani jsem nedoufal, že to z Canarisu zvládnu najednou.
Dokonce mi zbylo i trochu času. Ne moc, asi tři čtvrtě hodiny, ale to by mělo stačit, abych koupil aspoň pohledy a utratil těch pár východokaribských dolarů, protože na Guadeloupu nebudou k ničemu. Castries je sice hlavní město, ale v Karibiku jsou hlavní města tak velikosti našich městysů nebo městeček. Liší se jen v tom, že v těch Karibských jsou soustředěny všechny státní úřady. Za půl hodiny se dá celkem snadno poběhat centrum Castriesu, které je hned za přístavem. No jo, jenže je neděle…!!! Skutečně naprosto všechno je zavřené. Mrtvo. Nic nefunguje. Téměř liduprázdné hlavní město. Prostě neděle v tom nejhlubším smyslu slova!!! Něco podobného jsem ještě neviděl. Takhle důsledná neděle není snad nikde jinde – ani na ostatních ostrovech Karibiku.
Počítám, že jediné, co je krom kostelů v provozu, je přístav a letiště. A v době těsně před odjezdem té jediné lodi, pobíhá okolo portu několik málo prodejců nebo spíš překupníků. Nemají nic zajímavého, ale zbytek peněz se dá utratit aspoň za cigarety a něco k pití.
Vlastně všechno dobře dopadlo a vůbec o nic nejde… Teda pokud s tou situací počítáte předem. Kdybych se ráno vzbudil v Castriesu, bylo všechno naprosto v pohodě, jenže mě předtím ani nenapadlo, že je něco podobného vůbec možné. Ačkoli to tedy skončilo výborně, mohla mít svatolucijská neděle i nedozírné následky. Kdyby se mi nepodařilo dojet včas do Castriesu, nestihl bych loď, pokud by zrovna neletělo ani letadlo z místního letiště Vigie do Pointe-à-Pitre (spoje jsou jen tři dny v týdnu), dorazil bych na Guadeloupe až další lodí – za týden, to znamená 6 dní po odletu letadla. Tím by samozřejmě propadla letenka do Prahy i lístek na přestupní autobus mezi Pařížskými letišti a já bych stál před situací, kde po tak finančně náročném výletu vzít ve Střední Americe narychlo na novou. Zajímavá a nákladná komplikace jen kvůli neděli…
Naštěstí se ten katastrofický scénář nekonal a svatolucijská neděle byla nakonec jen zvláštní zajímavostí. I když dost absurdní. V každém případě při cestě na Svatou Lucii je třeba mít na paměti, že ačkoli tady mají Sunday, tak neděle je prostě od slova nedělat!!!
