Řídit auto v USA není nikterak komplikovaná záležitost. Přesto ale existují odlišnosti, o kterých je třeba vědět. K řízení auta potřebujete mít řidičský průkaz. Jako cizinci budete potřebovat mezinárodní řidičák (taková komická papírová knížečka) a svůj národní řidičák. S velkou pravděpodobností všem bude stačit váš národní řidičák, přesto si ten mezinárodní zařiďte, stojí to jen 50 Kč. Po Americe můžete jezdit vlastním autem. Jak se k němu dostanete si můžete přečíst zde. Pokud si auto nechcete přímo koupit a není nikdo, kdo by vám ho půjčil, budete muset zajít do půjčovny. O tom zase pojednává tento článek.
Co vás tedy může na amerických silnicích překvapit:
- Automatická převodovka
Je řada lidí, které překvapí skutečnost, že většina amerických aut má automatickou převodovku. Zejména když budete mít auto z půjčovny, můžete s touto variantou počítat jako s jistotou. Pouze zarytí motoristé na tuto vymoženost budou nadávat. Zejména pokud se někde cukáte v zácpě, je to příjemné. Samotné ježdění s automatikou není problematické. Kdo s tím nemá zkušenost – doporučuji, abyste si levou nohu zapřeli pořádně v rohu a je to. Auta jsou obvykle vybavena pákou, která se posouvá do pozic označených nejčastěji P (parkování); R (zpátečka); N (neutral); D (jízda). Pak může být ještě poloha pro sportovní jízdu nebo když nebezpečně klesáte – aby vám to dobře brzdilo motorem. Páka může mít jistící tlačítko, které musíte zmáčknout. V některých vozidlech již nejsou páky, ale obyčejné kruhové voliče. Použití je jednoduché. Sednete do auta, obvykle máte „zařazeno“ P. Nastartujete, sešlápnete brzdu a přesunete páku na D a zvolna pustíte brzdu, auto se začne rozjíždět, nohou na plynu si určujete rychlost. Když potřebujete couvat, sešlápnete brzdu (auto se zastaví), přesunete páku na R, pustíte brzdu a auto začíná couvat. Za provozu prostě jen PRAVOU nohou šlapete dva pedály – plyn a brzdu. Toť vše. - Dopravní značení a značky
Vypadají dost jinak než v Evropě. Hodně se na nich píše (když jsem v US dělal řidičák, musel jsem prokázat, že jsem gramotný), ale i když neumíte anglicky, tak těch pár důležitých značek se naučíte. Turistické informační tabule jsou hnědé (jako v Evropě). Zelené značky jsou navigační a hlavně jsou na dálnicích (to je opět podobné). Modré značky jsou opět podobné, jsou informační (služby pro řidiče). Důležité jsou žluté značky, které jsou výstražné (školní přechod, zatáčka, železniční přejezd, konec dálnice, křižovatka apod.). A červené značky jsou důležité, obvykle vás nějak omezují (zastavení, změna směru jízdy apod.). V USA nenajdete naší značku „hlavní silnice“. Ve městech je provoz řízen semafory, můžete se setkat se značkou „dej přednost v jízdě“ nebo s klasickou stopkou. Oblíbené jsou i křižovatky, kde je stopka umístěna na každé ulici ústící do křižovatky. Pod takovouto stopkou je ještě umístěna tabulka „4-way“ nebo „all way“. Neplatí zde pravidlo pravé ruky, ale auta jedou v pořadí, v jakém na křižovatku dorazila. Nemusíte se toho bát, američtí řidiči jsou obecně slušní a bude se vám jezdit lépe než doma. Pod značkami bývají dodatkové tabulky, kde se vám právě hodí ta angličtina, protože tam je leckdy vysvětlující/omezující text. Výrazně odlišná značka je i pro jednosměrku – podélná cedule s bílou šipkou na černém poli a nápisem One way. Jistě znáte z amerických filmů. Na amerických dálnicích ve velkých aglomeracích se můžete setkat s bílým kosočtvercem na černém poli a dodatkovou tabulkou. Tato tzv. „carpools only“ značka 
upozorňuje, že daný jízdní pruh mohou využívat pouze automobily, v kterých je daný počet pasažérů (nejčastěji 2, může být i 3). Pokud vás jede více, v zácpě se to hodí. Pruh bývá oddělen plnou žlutou čarou. Tu nesmíte přejíždět, do pruhu můžete vjet/vyjet jen tam, kde je čára přerušená.
Semafory jsou umístěné až za křižovatkou, ze začátku si na to dávejte pozor. Později to oceníte, lépe na ně uvidíte. Rozdíl je i v tom, že z červené skáče světlo rovnou na zelenou. Pokud tedy vidíte oranžovou, je jisté, že po ní přijde jedině červená. Oproti Evropě je také zásadní rozdíl v tom, že na křižovatce můžete na červenou odbočit vpravo. Ale vozidla přijíždějící zleva mají přednost. Někde toto pravidlo ale neplatí (např. New York) nebo může být na dané křižovatce zakázáno dodatkovou tabulkou. - Školní autobus
Důrazně doporučuji dát si velký pozor v okolí škol. Rychlost zde bývá snížena na 15 mph. Pozor si dejte i na školní autobusy (známá žlutá vozidla). Pokud jedete za autobusem a silnice má jen jeden pruh, nesmíte autobus předjíždět. Když autobus zastaví (děti nastupují/vystupují) – autobus signalizuje stopku, nesmíte nejen autobus objet, ale i auta v protisměru musí zastavit, než se zase autobus rozjede. - Povolená rychlost
V Americe se jezdí pomalu. Relativně, ale pomalu. Oproti Evropě. Zapomeňte na srovnání s Německem, rychlost je vždy omezena. Neexistují federální předpisy pro rychlostní limity. Nejrychleji se pochopitelně jezdí na dálnicích. Nejvíce se plazit budete na SV USA (65 mph), ve zbytku východní části USA to bude 70 mph stejně jako v Kalifornii. Nejlépe na tom je středozápad, kde se jezdí až 75 mph, v Utahu dokonce až 80 mph, čímž jste skoro na úrovni České republiky. Obecně řečeno – Američané rychlosti dodržují. Ve velkých aglomeracích se jezdí tak o 10 mph rychleji, nad toto už hrozí, že když budete změřeni, budete pokutováni (předvolání k soudu). Ale rozhodně na to nespoléhejte, pokutu samozřejmě můžete dostat, i když překročíte rychlost do těch 10 mph. - Policie
S policií si nezahrávejte. Známe z filmů a denního zpravodajství. Na druhou stranu, pokud se chováte normálně, budete v pohodě. Nicméně byste měli mít na paměti několik rad/doporučení. Když vás bude chtít policie zastavit, rozsvítí maják a zastaví za vámi. Možná se chvilku nebude nic dít, buďte v klidu a vyčkejte, to si policie ověřuje údaje o vozidle. S velkou pravděpodobností k vám policista přijde zleva, tj. ke straně řidiče (ale mám zkušenost, že jednou v noci se objevil na pravé straně u spolujezdce). Stáhněte si okénko a v klidu s ním komunikujte. Ruce mějte na volantu, aby na ně policista viděl. Vše v klidu, aby si policista byl jist, že jste spořádaný občan a tím i on, že je v bezpečí. Pokud jedete ve skupině (dvě a více aut), další vozidla buď pokračují v cestě nebo zastaví před kontrolovaným vozidlem. Rozhodně nezastavujte za autem policie. V USA vás policie nestaví „preventivně“, ale vždy, když se děje něco nestandardního. Třeba rychlá jízda, ale můžete být zastaveni, když jedete moc pomalu. Policie chce ověřit, jestli je vše pořádku a nemáte nějaký problém. Za standardní situace policie jedná stroze, ale rozhodně slušně. Důležitá poznámka – policie nevybírá peníze za pokuty. Policie má pouze zadokumentovat přestupek, o sankci rozhoduje soudce. I když třeba za rychlou jízdu vám může vystavit pokutu policie. Když s tím souhlasíte, neplatíte opět policii, ale peníze posíláte šekem. Když s tím nebude souhlasit, musíte se dostavit k místnímu soudci (za nějakou dobu, dny, týdny, měsíce), který rozhodne o trestu/pokutě. Pokutu rozhodně doporučuji zaplatit. Pokud bydlíte v USA, info o přestupcích se předává i přes státy. Pokud máte půjčené auto, dohnali by vás přes půjčovnu, která má otisk vaší platební karty. Pokud byste chtěli platit pokutu hotově policistovi, může to být bráno jako pokud o úplatek. Rozhodně to nedělejte!
Informace o policii se týkají i jiných reprezentantů státní moci, jako je HighwayPatrol, Sheriff nebo třeba v národních parcích Rangeři.
- Ostatní kontroly
Při hranicích s Mexikem (státy AZ, NM, TX) můžete narazit na hraniční hlídky (Border Patrol). Samozřejmě jdou převážně po latinoameričanech, ale své dokumenty mějte pořádku.
Na hranicích s Kalifornií se ještě můžete setkat s Agricultural Inspection. Kalifornie se brání dovozu rostlin všeho druhu včetně sazenic, semen apod. V osobním autě budete pohodě. Na menších silnicích se s nimi vůbec nemusíte potkat (např. silnice č. 127 s Údolí smrti na Amargosa Valley), zato na dálnici č. 5 to vypadalo jako na regulérním hraničním přechodu. - Alkohol
Pít za volantem se nesmí. Existuje minimální hranice obsahu alkoholu, od které jste považováni za podnapilé (liší se dle státu). Otevřený alkohol nesmíte mít ani v kabině auta (viditelně), platí i pro pivo. Takže alkohol vozte zásadně v kufru. - Pohonné hmoty
Benzín je oproti Evropě výrazně levnější. Na druhou stranu, vaše radost může být předčasná. Americká auta mají obvykle vyšší spotřebu, i když už to není to, co to bývalo kdysi. I pro Američany je výdaj za benzín nezanedbatelný, zejména pokud musíte dennodenně dojíždět větší vzdálenosti do práce. Pro jistotu jen upozornění, benzín se měří v amerických galonech, který je cca 3,78 l (rozdíl od imperiálního – anglického galonu, který je větší).
Opravdová lahůdka nastává při placení. Pochopitelně, pro turisty. Když jsem v Americe žil a měl kartu od americké banky, nikdy jsem neměl problém. To pravé ořechové nastává, až budete chtít použít svojí evropskou kartu. A je jedno, že na ní je také znak Visa nebo MasterCard. V Americe se totiž za benzín nejdříve platí a pak se teprve čerpá. V praxi to vypadá tak, že do stojanu vrazíte svojí kartu a pak se jen můžete modlit, co nastane. Postupy jsou různé. Můžete být dotázáni, zda máte debitní nebo kreditní kartu. Někdy následuje okamžik, kdy jste dotázáni na ZIP code (PSČ). Pokud přes tyto procedury projdete, tak si normálně načerpáte palivo a po skončení vám stojan vydá účtenku za palivo. Může se vám ale stát, že stojan vaší kartu neakceptuje a vyzve vás, abyste použili jinou. Pokud jinou nemáte nebo ani s další nepochodíte, nezoufejte. Musíte jen zajít k čerpadláři a peníze si předplatit u něho. Buď to uděláte kartou (zde je riziko neakceptace vaší karty mnohem menší, ale některé řetězce pump – např. am pm mi vytrvale odmítaly jak visu tak i mastercard) nebo můžete hotově. Sdělíte čerpadláři kolik chcete načerpat, na kterém stojanu a který benzín. Pak se vrátíte zpět k autu a u příslušného stojanu si načerpáte benzín až do stanoveného limitu. Když ho dosáhnete, pumpa se sama zastaví. Když si předplatíte více, nemusíte se bát, že by peníze propadly benzínce. Jen se musíte vrátit k čerpadláři a chtít refundovat rozdíl (z předplatby máte doklad, ten čerpadláři dáte). Zde může nastat několik situací. Pokud jste platili hotově, je to jednoduché, obsluha vám vrátí v hotovosti rozdíl. Pokud jste částku dávali kartou, většinou vám obsluha rozdíl vrátí na kartu
(původní částka byla jen rezervována a obchod ještě nebyl uzavřen). Stává se ale také, že původní částka je na kartě stržená celá a rozdíl vám obsluha vrátí v hotovosti (to se mi stalo spíše výjimečně). U obsluhy starších pump je dobré vědět, že aby se pumpa rozeběhla, je třeba zvednout páku, která je pod otvorem, kam se vrací čerpací pistole.
Ne ve všech amerických státech si můžete sami načerpat benzín do auta. Někde je to dokonce zakázáno a tuto činnost povinně dělá obsluha (týká se tuším např. Oregonu nebo New Jersey)
V každém případě, pokud máte problém, zavolejte si obsluhu, od toho tam je, aby vám pomohla. Jednou nám takhle nešlo vůbec načerpat jedno z aut. Připadal jsem si blbě, ale nakonec jsem pro obsluhu došel a ukázalo se, že chyba nebyla na naší straně, ale měly problematický stojan. I chudák čerpadlář se s tím hodně natrápil.
A jaký benzín vlastně do auta načerpat? Pokud máte auto z půjčovny, rada je jednoduchá – ten nejlevnější. Pro motoristické fandy – v USA se jinak počítá oktanové číslo benzínu, takže to, co je uváděno jako 87 má v Evropě 91 (a 89 vs. 93; 91 vs. 95; 93 vs. 98) - Parkování
Ve velkých aglomeracích je samozřejmě problém. Používejte placená parkoviště, mimo ně můžete snadno dostat pokutu. S parkováním můžete mít problém i v létě v exponovaných parcích (např. Yosemitte) - Mýta
V Americe se s placením mýta moc nepotkáte. Nejvíce šancí máte na východě země. Na západě se to týká jen několika mostů (např. mosty ve směru do San Francisca, směrem z města se neplatí) nebo tunelů
